Facebook
Instagram
Být rodičem není jen tak. Je to těžká role, kterou každý chápe po svém. Ester by děti ráda vychovávala bez facek a výprasků, jenže přítel Radovan je jiného názoru.
Máme s partnerem zásadní problém. Rozcházíme se v názoru na výchovu našich dětí. Zatímco mě doma vedli domluvou, Radovan (35) to měl jinak. U nich vládlo heslo Škoda každé rány, která padne vedle. Každý teď prosazujeme to své.
Partner začal dceru vést tvrdou rukou
Když se narodila Amálka (7), byl z ní Radovan na větvi. Od první chvíle se jevil jako skvělý táta. Nevynechal jediný moment, kdy mohl být s dcerou. Dokud byla miminko, vychovávat nepotřebovala. Sotva ale začala lézt a používat první slova, Radovan se zhostil své vůdčí role. Zvyšoval na ni hlas pokaždé, když podle jeho názoru brečela kvůli maličkosti.
,,Nekřič na ni, je to malé dítě,“ usměrňovala jsem ho často. Věděla jsem, že mu to není po chuti. Měl zkrátka svoji představu o tom, v jakém duchu budeme dceru vychovávat. Já na to šla tak, jak jsem byla vychovávaná já. Všechno jsem řešila vysvětlováním a domluvou. Nikdy jsem neměla sklon k tomu dát dceři na zadek.
Já dostala výprask jen jednou v životě, a to za pořádný průšvih. A i tak ze mě vyrostl slušný člověk. Radovan měl ovšem k fyzickým trestům sklony téměř denně. ,,Mě doma řezali od rána do večera a podívej se, co ze mě dneska je,“ hájil svoje jednání. ,,Facka nic nevyřeší. Byla bych raději, kdybys věci vysvětloval,“ požádala jsem ho.
Přítel se nezdráhá na děti vytáhnout vařečku
Když byly Amálce tři roky, narodil se jí bratříček. Tadeáš (5) je číslo, o tom žádná. Kluci jsou vždycky trochu divočejší než holky. Radovan doma nesnese žádný humbuk. Křik a dětské hádky řeší vařečkou. Když dětem poprvé vyhrožoval výpraskem, zhrozila jsem se.
,,Nic takového si u nás doma nepřeju. Akorát se tě budou bát,“ udeřila jsem na něj a prosila ho, ať to nedělá. Přesto vím o několika situacích, kdy vařečku použil. Nerada bych budila dojem toho, že je Radovan násilník. To určitě ne. Jen bych chtěla, aby dětem více naslouchal a problémy se řešily slovně.
Čím jsou synn s dcerou starší, tím jsou u nás doma častěji rozbroje. Sotva začnou zlobit (což znamená, že se hašteří a škádlí), už na ně Radovan nastupuje. Neřekne jim, abych toho nechaly. Nezeptá se, co se děje a proč se hádají. Rovnou na ně řve.
Každý si děti vychováváme po svém
Takže to celé vždycky skončí tak, že se jejich problém nevyřeší. Začneme se totiž hádat my dva. Radovan křičí, že moje výchova je k ničemu. ,,Budou z nich akorát tak bábovky. Já z nich chci mít tvrďáky, co se v životě ničeho nezaleknou,“ vysvětluje mi a myslí si, že má pravdu.
Já zákonitě hájím to své. Naše děti miluji nade vše. Představa, že je seřežu vařečkou, je mi odporná. To jim raději jednu věc připomenu víckrát. U nás doma je to čím dál horší a já jsem z toho věčného hádaní se vyčerpaná. Ani jeden z nás nechce ustoupit, a tak si děti každý vychováváme po svém. Je to špatně, vím to, ale nic s tím nenadělám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
