TestováníSoutěže

Eva (60): Když dcera umírala na ALS, měla jediné přání – abych se postarala o jejího syna. Kvůli ní to dokážu

Eva (60): Když dcera umírala na ALS, měla jediné přání – abych se postarala o jejího syna. Kvůli ní to dokážu
Zdroj: Freepik
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Eva byla a vždycky bude hrdá na svoji dceru Lauru. Osud k ní nebyl zrovna milosrdný, ale i tak se vždy se vším poprala. Jediný boj, který nezvládla, byl s nemocí ALS. Laura po sobě zanechala malého syna, o kterého se dnes stará Eva.

Šárka Žižková 15. září 2021

Když mi jednoho dne zazvonil telefon, do kterého mi dcera Laura (33) plakala, změnil se nám oběma život. Diagnostikovali jí ALS. Popravdě jsem v tu chvíli ještě nevěděla, co přesně to znamená.

Vlaďka (60): Dcera kvůli mně protrpěla půl života. Nedávno mi řekla pravdu o tom, kým skutečně je
Mohlo by Vás zajímat:

Vlaďka (60): Dcera kvůli mně protrpěla půl života. Nedávno mi řekla pravdu o tom, kým skutečně je

Dcera neměla jednoduchý život

Laura to v životě neměla vůbec jednoduché. Její otec nás opustil, když jí bylo pět let. Ze dne na den se sebral a odjel do zahraničí. Musela jsem se kousnout a obě nás zabezpečit. Současně se postarat i o dceřinu psychickou stránku, protože to nenesla zrovna dobře. Nakonec jsme společně to těžké období překonaly.

Vyrostla z ní sebevědomá chytrá žena. Splnila si sen a stala se z ní lékařka. Byla jsem na ni náležitě hrdá. Chvíli to vypadalo, že se na ni usměje štěstí. Když mi představila Jardu (40), zdál se mi jako fajn chlap. Byl trochu od rány, ale to se dneska nosí. Laura nadšeně vyprávěla, jak plánují rodinu. Po roční známosti mi to přišlo trochu unáhlené, ale nemluvila jsem jí do toho.

Měla jsem ovšem pocit, že je pořád sama. Vždycky, když jsme si volaly, Jarda nebyl doma. Buď seděl na nějaké konferenci, nebo byl na služební cestě. To, že za jeho častými absencemi ve skutečnosti stojí nevěra, Laura zjistila, až když byla těhotná. Nehodlala mu odpustit, takže šli od sebe. Nestál ani o to, aby se domluvili na péči o nenarozené dítě.

Lenka (23): Měly jsme s mámou krásný vztah. Když se mi narodila dcera, vše se náhle změnilo
Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (23): Měly jsme s mámou krásný vztah. Když se mi narodila dcera, vše se náhle změnilo

Zjistila, že má nevyléčitelnou nemoc

Ani v tu chvíli moje statečná Laura neztrácela naději. Celé těhotenství chodila do práce a hodně se uskromnila. Dokázala si vše pro syna nakoupit sama. Zařídila mu krásný dětský pokojíček. Moc jsem si přála, abych jí mohla finančně pomoci, ale sama jsem neměla peněz nazbyt.

Po Vítkově narození Laura doslova rozkvetla. Na nic si nestěžovala. Věnovala mu celé své srdce. Často jsem viděla, jak je vyčerpaná. Občas jsem jí pomohla aspoň tak, že jsem jí uvařila nebo pohlídala vnuka, aby se vyspala. Ona ale byla unavená jinak. Občas měla problémy s řečí, nebo trpěla svalovou slabostí.

Po dlouhém přemlouvání jsem ji donutila zajít k lékaři. Předávali si ji jako horký brambor. Nakonec se dozvěděla něco, co nás obě poslalo do kolen. Laura trpí vzácným onemocněním ALS, na které neexistuje žádný lék. Prognóza je taková, že člověk postupně přestává hýbat končetinami a špatně se mu dýchá. Po čase je upoután na invalidní vozík.

Dominik (34): Narodila se nám postižená dcera. Já zbaběle utekl, ale teď bych se chtěl vrátit
Mohlo by Vás zajímat:

Dominik (34): Narodila se nám postižená dcera. Já zbaběle utekl, ale teď bych se chtěl vrátit

Když zemřela, vzala jsem si vnuka do péče

U Laury byl ze začátku průběh pomalý. Dostala nějaké léky a držela se pokynů lékařů. Téměř rok na ní nebyla nemoc znát. Pak přišel zvrat. Mluvila velmi potichu. Měla psychické problémy, dostávala nekontrolovatelné záchvaty smíchu, někdy smích vystřídal pláč. Postupně přestala být schopná postarat se o rok a půl starého Vítka.

,,Mami, musíš si ho vzít do péče,“ prosila mě jednou v nemocnici. ,,Už mi moc času nezbývá. Slib mi to,“ šeptala. Chtěla jsem to odmítnout. ,,Copak jsem schopná se v šedesáti letech postarat o malé dítě?“ přemítala jsem často. Když Lauru napojili na plicní ventilaci, tušila jsem, že se její smrt blíží. Než naposledy vydechla, slíbila jsem jí, že požádám o opatrovnictví vnuka.

V den, kdy zemřela, nebyl čas truchlit. Musela jsem se postarat o Vítka. Vlastně jenom díky němu jsem tu bolest překonala. Roste z něj krásný chytrý kluk. Přesně jako jeho maminka, ani on se ve světe neztratí.

Další příběhy ze života →

Božena (43): Vlastní vinou jsem dceru dohnala k něčemu, co si ponese celý život. Nikdy si to nepřestanu vyčítat
Mohlo by Vás zajímat:

Božena (43): Vlastní vinou jsem dceru dohnala k něčemu, co si ponese celý život. Nikdy si to nepřestanu vyčítat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články