Ivana (31): Když jsem otěhotněla, kamarádky na mě zanevřely. Teď jsem jedné z nich dobrá

Na střední škole jsem patřila do skvělé party šesti holek. Žila jsem v tom, že je to kamarádství na celý život. Po maturitě jsme si slibovaly, jak se budeme pravidelně stýkat.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (27): Kamarádky mi provedly něco hrozného. Místo, abych na ně byla naštvaná, jsem jim vděčná

Myslela jsem, že naše přátelství nikdy neskončí

Já si nejvíce rozuměla s Helenou. Byla stejně ztřeštěná jako já. S ní a ještě se Zuzkou jsme se po střední dlouho vídaly. Chodily jsme se bavit do barů nebo zalezly na celý den do sauny. I když si každá z nás díky práci našla jiné kamarádky, na našem vztahu jsme pracovaly dál. Jako první se trhla Zuzka. Našla si partnera, za kterým se odstěhovala do Mníšku pod Brdy.

Občas jsme za ní jely, ale nebylo to zrovna na rohem. Z návštěvy jednou měsíčně se stala jedna za půl roku. My s Helenou jsme od sebe bydlely pořád kousek. Nakonec jsme vzájemně seznámily své nové kamarádky z práce. Stala se z nás ještě lepší parta než na střední škole. Já v té době žila s Matějem, kterého jsem si později vzala za manžela.

Pořídili jsme si domeček směrem na Mělník. Nebylo krásnějšího místa pro založení rodiny. Za holkama jsem do Prahy jezdila dál. Jenže to bylo čím dál složitější. V té době jsem neřídila, takže jsem musela jezdit autobusem. Pokud se šlo někam pařit, hlídala jsem si spoje, abych se vůbec dostala domů. Občas šlo u některé z nich přespat.

Mohlo by Vás zajímat:

Stanislava (65): Z mé kamarádky se stala protivná bába, co donáší. Nejhorší je, že okolí si myslí, že to dělám já

Kvůli těhotenství mě přestaly zvát na akce

Po čase si každá z nás našla partnera. Naše priority se začaly měnit. Byla jsem první z holek, která otěhotněla. Dále jsem se snažila s nimi vídat. Nešlo si ale nevšimnout, že jako těhotná už do jejich společenství tolik nezapadám. Nemohla jsem pít a na taneční parket to také nebylo. Po čase mě přestaly mezi sebe zvát úplně.

Seděla jsem buď v práci nebo doma. Břicho mi rostlo závratnou rychlostí. V našem okolí jsem nikoho neznala. Málokdy jsem potkala na ulici někoho, kdo by byl stejně starý jako já. Cítila jsem se strašně sama. Blížil se termín porodu a já se neměla ani komu svěřit, jak moc z něj mám strach. Nakonec všechno proběhlo v klidu a já přivedla na svět dceru.

Když jsem kámoškám posílala fotky, jakou mám krásnou holčičku, odpověděla mi sotva polovina z nich. Nejevily absolutně žádný zájem. Na dceru se přijela podívat jen rodina, ale z kamarádek nikdo. Já už jsem totiž žádné neměla, jen jsem si to nechtěla připustit. Koho jsem se nechtěla vzdát, byla právě Helena. Jenže i ona měla jiné zájmy.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (27): Narodilo se mi miminko, ale já chci svůj život zpět. Všichni mě za to odsuzují

Najednou jsem jedné z nich dobrá

Dva roky se mi žádná z nich neozvala. Ze mě se stal vlk samotář. Upnula jsem se na dceru Elišku. Trávila jsem čas na místním hřišti, kde jsem nakonec našla spřízněnou duši. Lucie byla o něco starší než já, ale děti jsme měly v témže věku. Když Eliška oslavila dva a půl roku, byla jsem znovu těhotná. Už jsem se ani neobtěžovala o tom bývalé kamarádky informovat. Se vším jsem se svěřila akorát Lucce.

Jednoho dne mi zazvonil telefon. Volala Helena. ,,Ahoj, jak se máš? Mám půlroční dceru. Nechceš se vidět?“ zeptala se. ,,Co tak najednou? Když jsem se snažila já, neměla jsi čas,“ ujelo mi do telefonu. Nakonec jsme se domluvily na schůzce. Tam mi ale velmi rychle došlo, proč se ozvala. Bývalá parta holek ji ze svého spolku také vyloučila. Teď jsem jí dobrá.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (36): Nejlepší kamarádka mi hlídala děti. Ukradla mi manžela, vzali se a mají spolu rodinu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.