Facebook
Instagram
Linda chtěla potěšit své rodiče a vystudovat práva. Tohoto záměru se držela i ve chvíli, kdy ji z právnické fakulty vyhodili. Našla si soukromou školu, kde dostudovala. Ovšem místo pohádkového konce přišlo jen zklamání.
Rodiče si vždy přáli, abych vystudovala práva. Už si ani nevzpomínám, zda se z toho časem stal i můj sen nebo jsem je jen chtěla potěšit. Nastoupila jsem tenkrát na jednu ze čtyř právnických fakult u nás a rodiče se tím chlubili po celé vesnici. Jenže mně rychle došlo, že to nezvládnu. Neuměla jsem to, nešlo mi to. Prostředí paragrafů mi bylo hodně vzdálené.
Ze školy mě v druhém ročníku vyhodili
Ve druhém ročníku mě vyhodili. Kdybych se urputně nesnažila vydržet, bývali by mě vylili mnohem dřív. Neměla jsem to správné uvažování, které bylo pro studium práv potřeba. Jelikož se moji rodiče nechtěli svého snu o dceři právničce vzdát, rozhodla jsem se, že to zkusím vyřešit jinak. Dala jsem si přihlášku na soukromou školu, kde se vyučovaly právní obory.
Po absolvování takové školy sice nemůžete být advokátem, ale firemní právník z vás bude vcelku bez problému. Stojí to však peníze a ne zrovna málo. Máma byla pomocná kuchařka v restauraci a táta řidič rozvozu zásilek. Peníze jsme neměli.
Půjčila jsem si na školné
Jelikož jsem si už tenkrát něco málo vydělávala, v bance mi dali půjčku. Zaplatila jsem školné, dodělala bakaláře a pak i magistra. Půjčila jsem si potom ještě jednou a dodělala si vysněný titul LL.M., který byl ještě něčím navíc. Rodiče byli pyšní a já spokojená, že mají radost. Nastoupila jsem hned po státnicích do nové práce a mnula si ruce, že s takovou mzdou půjčku snadno splatím.
Rychle se ukázalo, že mi to vážně nejde. Nezvládala jsem dělat práci, pro kterou mě přijali. Potřebovala jsem ji, protože byla dobře ohodnocená, ale bála jsem se každého dne, kdy jsem tam měla jít. Vydržela jsem to půl roku. Pak jsem to vzdala a manažer vypadal, že se mu docela ulevilo.
Rodiče se mnou přestali mluvit
Nakonec jsem si našla práci jako koordinátor letních táborů. Jde mi to a těším se na další léto. Vydělávám o dost méně, než bych měla jako právnička ve velkém korporátu. Nevadilo by mi to, kdybych nemusela splácet dluh za školné. Každý měsíc mě trápí, jakou částku kvůli tomu posílám pryč. Musím hodně počítat, abych vyšla.
Rodiče se se změnou mé kariéry nikdy nesmířili. Od té doby spolu máme chladné vztahy. Bydlí na malé vesnici a tam je důležité, co vaše dítě vystudovalo a kde pracuje. Já obor, který mi v praxi vůbec nejde, a stále za jeho studium dlužím skoro 200 tisíc. Nikdy nepřestanu litovat, že mi to nedošlo dřív.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
