Lucie (31): Už dva roky čekám, až se moje „aférka“ změní v seriózní vztah

Můj přítel Ondřej (35) vlastně není mým přítelem, oficiálně totiž nejsme ve „vztahu“. Celé dva roky si dává záležet na tom, že se nechce vázat. Přitom se ale vidíme několikrát týdně, jezdíme spolu na dovolenou a známe některé svoje přátele. Doufala jsem, že si to rozmyslí, ale asi jsem byla bláhová.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (59): Kolegyně se mi posmívají, že ještě nemám vnouče. Ale co mám dělat, když se má dcera nechce vázat?

Zamilovala jsem se na první pohled

Ondra mi hned učaroval, nemohla jsem z něj spustit zrak. Byl mým instruktorem bojového umění a měla jsem co dělat, aby si mě vůbec všiml. Na kurz chodilo několik žen s podobnými úmysly. Když se mi konečně podařilo použít správný chvat, Ondřej mě zaregistroval. Po kurzu jsem ho odhodlaně pozvala na rande a on souhlasil.

Hned první týden našeho randění mě upozornil, že je svobodný záměrně a nemá v úmyslu se vázat. Byla jsem docela čerstvě po rozchodu a tak mi jeho stanovisko přišlo vhod. I já si chtěla jen užívat. Jenže zhruba po půl roce jsem už byla připravená „jít dál“.

Na to konto mi Ondřej připomněl svůj názor na vztahy a já jsem začala být mírně hysterická a tlačit na pilu. Vůbec mi to nepomohlo, spíš naopak. Jak se zdálo, Ondřej nehodlal ustoupit ani o píď. Ale přijít o něj jsem prostě nechtěla.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (32): Po rozchodu jsem konečně našla sama sebe. Bohužel mi to neumožňuje navázat normální vztah

Zkusila jsem novou taktiku

Začala jsem hrát jeho hru a přestala jsem ho okatě uhánět. Samozřejmě jsem se obávala, jestli nemá Ondra další milenky. Kde by na ně vzal čas a energii? Snažila jsem se ho uspokojit dopředu i na těch pár dní, kdy se neuvidíme. Chovala jsem se jako ta nejbáječnější holka do nepohody.

„Počítáš v létě s tou dovolenou v Řecku? Jen se ptám, jestli mám zarezervovat ten apartmán,“ jistila jsem si ho nenápadně půl roku dopředu. „Jistě. Stornovat to můžeme kdykoliv, dneska člověk nikdy neví,“ pronesl Ondřej.

O svátcích odjížděl za svými rodiči a já byla pokaždé v slzách, že mě s nimi nechce seznámit. Moje matka o Ondrovi věděla všechno a vůbec se jí jeho počínání nelíbilo. Doufala, že si najdu někoho jiného.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (29): Miluji naprosto fantastického chlapa. Problém je v tom, že nestojí o závazky

Myslím, že už jsem čekala dost dlouho

Po dvou letech jsem si zvykla na určitou volnost, ale chybí mi vize naší společné budoucnosti. Ve dnech, kdy se s Ondrou nevidíme, se cítím neskutečně osamělá – ať už sama doma, nebo kdekoliv ve společnosti.

Zkusila jsem se ho opatrně zeptat, jestli by si beze mě dovedl představit budoucnost. On si jen povzdechl. „To víš, že bych byl strašlivě smutnej. Ale já to takhle prostě mám a ty to celou dobu víš. Nevěřím na vztahy a sliby. Není nám takhle perfektně?“ nadhodil. Jenomže já už nemůžu dál. Ale odcházet od něj se mi bude moc špatně, to vím už teď...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (27): Kvůli chlapovi jsem opustila dobrou práci a odstěhovala se do Ostravy. Po půl roce mě vyhodil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.