Facebook
Instagram
Ludmila měla týden zaskakovat jako průvodkyně na zámku, o kterém kolovala nepěkná pověst. Že nejde jen o plané řeči, pocítila Ludmila na vlastní kůži. V jedné místnosti přebýval přízrak, který ji zle potrápil.
Už léta pracuji jako průvodkyně na jednom zámku. Občas se stane, že když vypadne jiný průvodce z jiného zámku, zaskočím za něj. Velmi rychle se učím předepsaný text, proto vždycky přednostně osloví mě. Nedávno mě povolali na zámek, který mě trošku děsil.
O zámku kolovala děsivá pověst
Na tom zámku (pro jistotu ho nebudu jmenovat) jsem nikdy předtím nebyla. Jen jsem znala jeho dávnou historii. Údajně v něm zemřel šlechtic, který roky týral svoji ženu. Myslel si, že mu zahýbá s někým z poddaných. Nakonec ji zabil a sebe také. O tom pokoji, ve kterém se tak stalo, se říká ledacos.
Prý tam občas samovolně padají věci na zem nebo blikají světla, jako by je někdo ovládal. Občas se tam někomu z návštěvníků udělá zle. Doufala jsem, že se mi výklad v této místnosti vyhne. Marně. Měla jsem se naučit část historie o spodním patře zámku a právě i o tom pokoji.
Šlo o pouhý týden, kdy jsem měla zaskakovat. To mě drželo nad vodou. První prohlídka proběhla bez větších problémů. Sice jsem se v oné místnosti necítila dobře, ale sotva jsem ji opustila, ulevilo se mi. Jenže během jednoho dne se dá zvládnout nespočet prohlídek. Ta večerní byla ze všech nejhorší. Už když jsem do místnosti vstupovala, motala se mi hlava.
Holčička se v místnosti neutišitelně rozplakala
Ve skupině byla i malá holčička, která se hystericky rozplakala, sotva překročila práh pokoje. Maminka se omluvila za hluk a vyvedla ji ven. Dívka přestala brečet, jako když utne. Vrátily se tedy znovu k nám. Jenže se situace opakovala. Dítě prstem ukazovalo někam za mě a znovu se rozplakalo. Musely tedy místnost opustit.
Mně v ten moment došlo, že za sebou někoho cítím, ačkoliv všichni návštěvníci byli přede mnou. Někdo mi do ucha zašeptal: ,,Raději odejdi.“ Znělo to hodně zle. Dostala jsem strach. ,,Zbytek vám řeknu venku,“ vykoktala jsem ze sebe a vyzvala všechny, aby místnost opustili. Otočila jsem se a zahlédla postavu, která se procházela u okna.
Místnost jsem hbitě zamkla. Byla jsem štěstím bez sebe, že se jednalo o poslední prohlídku toho dne. Když jsem všechny vyprovodila ven, zastavila jsem se u té malé holčičky s maminkou. ,,Ahoj, copak tě tak strašně rozplakalo?“ zeptala jsem se přátelsky. Holčička zjevně vycítila, že mi může věřit, a spustila.
V tom zámku žije zlý přízrak
,,Tam za vámi, v tom pokoji, stál nějaký muž. Byl hrozně naštvaný. Vypadal zle,“ prohlásila a já si vzpomněla na tu postavu, co jsem zahlédla. ,,Myslíš, že mi chtěl ublížit?“ ptala jsem se dál. ,,Asi jo, chodil kolem vás a chtěl vás chytit pod krkem,“ dodala a oči se jí zalily slzami. ,,To bude dobrý, neplakej,“ pohladila jsem ji.
Po zbytek týdne jsem danou místnost vynechávala. Až po čase jsem se dozvěděla, že kolegyně, za kterou jsem zaskakovala, se zbláznila. Příčinou byl onen přízrak, který ji děsil pokaždé, když do pokoje vstoupila. Sama na pověry nevěřím, ale jak se zdá, v tomto zámku žije minulost vlastním životem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
