Gábina (28): Na tu návštěvu Terezína nikdy nezapomenu. To, co jsem tam viděla, mám dodnes před očima

Nikdy jsem netrpěla žádnou zvláštní schopností. Ještě donedávna jsem si myslela, že jsem zcela obyčejný člověk. Návštěva Terezína ale ukázala, že to není tak docela pravda.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (24): Už věřím na duchy. Může za to zkrvavená postava, kterou jsem zahlédla v lese u Mukařova

Udělalo se mi špatně a zpanikařila jsem

Byl to Dušanův nápad vyrazit právě sem. Ne že bych o návštěvu Terezína nestála, jen mi to místo přišlo zbytečně ponuré. Dušan si ovšem na historii potrpí, takže jsem jela jako jeho doprovod. Když jsme nechali auto na parkovišti, padl na mě divný stísněný pocit. Sotva jsem se po objektu rozhlédla, naskočila mi husí kůže.

Byla jsem překvapená, že pevnost je mnohem větší, než se na první pohled jeví. Rozhodli jsme se pro prohlídku bez průvodce. Dušan si to chtěl vychutnat o samotě. Procházeli jsme potemnělé kopky. Sotva jsme vešli do jedné ubikace, udělalo se mi zle. Něco mezi pocitem na zvracení a strachem. Chytla jsem Dušana za ruku.

Když jsme si prohlíželi umrlčí vůz, padl na mě doslova děs. Viděla jsem na něm zbídačená těla. Jejich mrtvolně bledé tváře mi bezvýrazně hleděly do očí. Myslím, že jsem v tu chvíli zpanikařila a nemohla se pořádně nadechnout. Táhla jsem Dušana pryč. Neměla jsem sílu, abych mu řekla, co vidím.

Mohlo by Vás zajímat:

David (35): Myslel jsem si, že to, co se povídá o Krumlově, jsou jen báchorky. Pak jsem tam na vlastní kůži zažil něco děsivého

Všude jsem viděla zbídačené lidi prosící o pomoc

Dál jsme postupovali místnostmi. Když jsme procházeli tou, která byla označená jako noclehárna, Dušan se v ní chtěl zdržet. Nehnutě jsem stála a skoro se bála rozhlédnout. Zase se mi udělalo zle. Najednou jsem na lavicích viděla lidi, kteří v Terezíně žili a zemřeli.

Seděli tam a dívali se přímo na mě. Byl to tak sugestivní vjem, že jsem měla pocit, že kdybych si na ně chtěla sáhla, bezpochyby se jich dotknu. Přepadl mě neskutečný strach. Ani ne tak z toho, že je vidím, spíš jako bych byla jednou z nich. Už jsem to nemohla vydržet a vyběhla na čerstvý vzduch.

Venku jsem si dala načas, než jsem se za Dušanem vrátila. Nemohla jsem ho najít, takže jsem místnostmi procházela sama. Když jsem míjela buňku, která byla tuším samotkou, nahlédla jsem dovnitř. Dušan tam nebyl, zato jsem tam spatřila další zuboženou bytost. Klečela a prosebně se na mě dívala, jako bych jí snad mohla pomoci.

Mohlo by Vás zajímat:

Honza (27): Otec si chtěl dokázat, že děsivým povídačkám o Boubíně nevěří. Dnes toho lituje

Možná to byl pohled do mé minulosti

Nejhorší pocit na mě dolehl, když jsem procházela kolem šibenice. V uších jsem slyšela pláč a prosby o pomoc. Nedalo se to vydržet. Dušana jsem nechala Dušanem a utíkala k autu. Celou cestu jsem potkávala duše mrtvých, které ke mně natahovaly ruce. Už jsem se ani neotáčela a jen utíkala. Nasedla jsem do auta a brečela.

Dušan mi po chvílí zavolal, protože mě nemohl nikde najít. Nakonec prohlídku dokončil sám, protože já už neměla sílu se tam vrátit. Nic podobného jsem už poté nezažila, ale tento zážitek ve mně zůstane zatraceně dlouho. Možná jsem kdysi na tom místě také byla a toto mi to mělo připomenout.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (29): Z výletu k propasti Macocha si odvážím nevšední zážitek. Potkala jsem tam ducha malého chlapce

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.