Majda (22): Nikdy jsem nebyla obyčejná holka. Dneska už vím, že je to dar, ne hendikep

Majda (22): Nikdy jsem nebyla obyčejná holka. Dneska už vím, že je to dar, ne hendikep
Zdroj: Unsplash

Majda tušila, že není typické dítě. Vše nasvědčovalo tomu, že vidí víc než ostatní. Táhlo se to s ní až do dospělosti. Díky kartářce zjistila, v čem tkví její schopnost.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 28. 11. 2021 14:00

Dlouho jsem si nechtěla připustit, že jsem jiná než ostatní. Pořád jsem slyšela něčí hlas. Někdy mě dokázal doslova ovládat. Nedalo se mu ubránit, tak jsem se mu podrobila. Myslela jsem si, že jsem blázen. Kartářka mi ale řekla, že mám nadpřirozené schopnosti.

Jako dítě jsem měla imaginární kamarádku

Mamka mi vyprávěla, že už když jsem byla malá, bylo se mnou něco jinak. ,,Seděla jsi na zemi a hladila jsi vzduch. Vypadalo to, jako by sis povídala s někým, koho vidíš jen ty,“ vzpomínala nedávno. ,,A co jsi s tím dělala?“ zajímalo mě. ,,Nic. Všichni říkali, že máš nějakou imaginární kamarádku, která časem zmizí,“ vysvětlila mi.

Já si matně vzpomínala, že jsem si jako malá hrála s holčičkou, která neměla oči. Jmenovala se Sabrina a byla pořád se mnou. Tvrdila, že zemřela na nádor v mozku, který jí oči vytlačil z důlků. Jednoho dne zmizela a už se nevrátila. Mamka měla mnoho příhod, které vypovídaly o tom, že jsem jiná. ,,Někdy ses dívala na zeď, jako by u ní někdo stál. Prostě děsivé, co ti budu povídat,“ zmínila se.

V době, kdy nám umírala babička Barbora, jsem to prožívala s ní. Měla rakovinu, která ji postupně sžírala. Mně bylo tak devět let. Měla jsem pocit, že mám v očích sken a její nemoc vidím. Byla jí zcela prolezlá. ,,Babi, už to nebude trvat moc dlouho,“ pronesla jsem dva dny před její smrti.

Zvláštní sen mě spojil s babičkou

Zhruba v tu dobu se probudil ten hlas, který mě všude doprovázel. Vždy, když jsem stála před nelehkým rozhodnutím, našeptával mi. Ať už šlo o zkoušku ve škole, nebo jak se postavit strachu. Tak pět let od babiččiny smrti se mi o ní zdálo. Ležela v nemocnici jako tehdy.

Přišel k ní nějaký stín, snad mužský. Odpojil ji od přístrojů a počkal si na její duši. Tu vzal do dlaní a zmizel. Nešlo mi to na rozum. Pár dní nato se mi zdál jiný sen. Přišel za mnou ten muž a sdělil mi, abych babičce koupila tři bílé růže a dala jí je na hrob. Sliboval, že tím navážu spojení s babiččinou duší. Neváhala jsem a udělala, co mi řekl.

Další den jsem květiny koupila a položila je na hrob. ,,Majdo?“ zaznělo večer v mém pokoji. Hlas patřil babičce. ,,Díky, že jsi mě vysvobodila,“ pokračovala. ,,Babi? Ty jsi tady? Tak ten muž nelhal,“ zaradovala jsem se. Od té chvíle byla babička všude se mnou a její hlas nahradil ten původní.

Mám aktivované třetí oko

V následujících letech jsem měla několik příhod, které mě děsily. Cítila jsem bolest cizího člověka. Slyšela myšlenky druhých lidí, aniž by je vyřkli. Trápilo mě to, protože jsem někdy měla pocit, že se mi rozskočí hlava. Zašla jsem tedy ke kartářce, kde jsem doufala v nějaké rozluštění toho, co se se mnou děje.

Když mi řekla, že mám aktivované třetí oko, moudrá jsem z toho nebyla. ,,Díky tomu budete na některé věci vnímavější. Budete vídat nadpřirozené bytosti a komunikovat s nimi. Začnete vídat věci, které nám ostatním zůstávají utajené,“ sdělila mi. Netuším, jak jsem k tomu přišla, ale nehodlám se toho daru vzdát. Už jen to, že mohu být s babičkou, je něco, v co jsem po její smrti ani nedoufala.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články