Marek (38): Když mi bylo pět let, utopila se mi matka. Táhne se to se mnou celý život

O svoji matku jsem přišel už jako malý kluk. Utopila se v řece. Vyrůstal jsem s otcem a bratrem, kteří to také nesli velmi těžce.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (24): Dědeček mi odkázal byt s ukrytou hádankou. Změnila mi život

Bolestivá ztráta

Nikdy se s tím nesmířím. Bolest ze ztráty milované osoby je silná a obávám se, že v mém případě i trvalá. Musím poděkovat tátovi, který se snažil, jak jen mohl, aby zastal i roli naší maminky. Myslím, že to zvládnul skvěle, i když místo v mém srdci zaplnit nedokázal. Dlouho jsem nechápal, proč jsme se tak rychle odstěhovali z našeho bytu.

Otec ho pronajímal a my šli do jiného. Život plynul a já se s tou bolestí naučil žít, ale ke smíření nedošlo ani v dospělosti. Tátovi jsem dlužil hodně. Když mi táta jednoho dne volal, že byt, ve kterém jsme bydleli, je volný, rozhodl jsem se, že se do něj nastěhuji. Bratr v tu dobu jezdil pracovně po světe, takže o něj zájem neměl.

Byt vypadal skoro pořád stejně. Jen vymizelo některé vybavení. Jinak to byl ten náš starý byt. Nějak jsem ani nepřemýšlel nad tím, co to se mnou udělá. Vrátil jsem se do bytu, ve kterém žila i maminka. Sahala na stejné kliky, na které sahám já dnes. Prostě jsem se nastěhoval a nějak více to neřešil.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (23): Koupila jsem si byt od jedné stařenky. Nic lepšího mě nemohlo potkat

Volání matky o pomoc

Třetí noc, co jsem v bytě bydlel, jsem ale něco slyšel. Z pokoje, který byl dříve ložnicí, jsem slyšel volání o pomoc. Ženský hlas volal: „Pomoc, topím se!“ Hrklo ve mně. To je hlas mojí matky, došlo mi. Běžel jsem do pokoje a velmi zmateně jsem pobíhal sem a tam a ptal jsem se: „Mami, kde jsi?“

Hlava mi spadla do dlaní a já brečel jako tehdy, když jsem se dozvěděl, že se maminka utopila. Proč se mi to teď vrací? Ptal jsem se sám sebe. Vzal jsem si prášky na spaní a modlil jsem se, abych rychle usnul. Vyhráno jsem neměl. Dělo se to každou noc. Někdy dokonce i přes den.

„Snažíš se mi něco říct, mami?“ mluvil jsem do prázdna po každé takové události. Nevěděl jsem, co mám dělat. Jednoho večera jsem si napustil vanu horkou vodu a ponořil se do ní. Jakmile jsem měl vanu po okraj plnou, začalo to znovu. Mamka volala zoufale o pomoc. Rychle jsem z vany zase vylezl. Bylo to zoufalé.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (38): Sousedka mě požádala, abych se jí postarala o byt. Zažívala jsem tam zvláštní věci

Byt jsme raději prodali

Z bytu jsem se musel odstěhovat. Otec se mě ptal na důvod. Ten jsem mu bohužel nedokázal říct, měl by mě za blázna. Bratr se rozhodl, že se do bytu nastěhuje a bude v něm přespávat, když bude zrovna v Čechách. Vydržel to dva měsíce. Jednoho dne jsme se sešli.

„Taky si to v bytě slyšel, nebo jsem blázen jen já?“ zeptal se opatrně. „Slyšel, proto jsem se musel odstěhovat.“ Na jednu stranu se mi ulevilo, že v tom nejsem sám. Teď jsme to museli nějak říct tátovi. Šli jsme na něj opatrně. Čekal jsem, že nás pošle do blázince, ale on jen seděl a řekl: „Teď už alespoň víte, proč jsme se tenkrát tak rychle odstěhovali,“ řekl smutně.

„Když vaše matka zemřela, nemohl jsem v tom bytě být. Její zoufalé volání o pomoc, jsem neustál,“ řekl táta smutně. Byt jsme se rozhodli prodat. Maminka už musí mít klid.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (20): Pronajala jsem si starý byt, začala se mi měnit osobnost i zdravotní stav

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.