Marie (58): Na pohřbu manžela jsem se zamilovala. Všichni mě za to pomluvili

Marie (58): Na pohřbu manžela jsem se zamilovala. Všichni mě za to pomluvili

Každý se vyrovnává se smrtí blízkého člověka po svém. Někdo truchlí i několik let a jiný cítí úlevu. Paní Marii umřel manžel, ale měli to mezi sebou jinak, než si ostatní mysleli. Když se Marie na pohřbu zamilovala do manželova kamaráda, všichni ji za to pomluvili.

Tereza Procházková
Tereza Procházková30. 05. 2020 13:00

S Mirkem jsme spolu byli od mých dvaceti let. Byl o deset let starší a já k němu vzhlížela a uctívala ho. Po svatbě jsme měli dvě děti a bydleli v domku na samotě. Nepotřebovali jsme toho mnoho, já jsem si pěstovala vlastní zeleninu a neměli jsme ani televizi. Trávili jsme prostě čas spolu povídáním a péčí o naši zahrádku.

Odcizili jsme se

Když byly děti velké a odstěhovaly se, Mirek se trochu uzavřel do sebe. Já jsem po práci trávila veškerý čas venku, ale on vycházel jen málo. Náš vztah se změnil. Už jsme se dávno neoddávali manželským hrátkám a žili jsme spolu spíš jen jako kamarádi.

Za delší dobu už Mirek ani nespával v ložnici, měl problém s kolenem a špatně se mu lezlo do schodů, takže bydlel dole. Jednou večer jsem si k němu sedla a chtěla si o nás promluvit. Měla jsem pocit, že už se nemilujeme tak, jako dřív, ale nechtěla jsem ho opustit. On to cítil stejně. Shodli jsme se, že spolu budeme žít jako přátelé. Rozvod nepřipadal v úvahu, nechtěli jsme tím zatěžovat naše děti, ani známé. Když jsme totiž kamkoliv šli, nikdo na nás nic nepoznal.

Byli jsme prostě jen spolubydlící

Od té doby jsme žili opravdu každý po svém. Mirek musel s kolenem na operaci a začalo to s ním jít z kopce. Snažila jsem se mu pomáhat, ale odháněl mě od sebe. Tak jsem se věnovala víc sobě a chodila ho kontrolovat jen večer. Dlouhá léta jsme takto žili, až se mě Mirek zeptal, proč si nenajdu někoho jiného. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela. I když mi občas chybělo vedle někoho usínat, nebylo to pro mě to nejdůležitější. Mirek byl čím dál více mrzutější, mluvil pořád o smrti a jednu dobu s ním bylo k nevydržení, dokonce jsme spolu pár týdnů nemluvili.

Když jsem mu jednou večer nesla večeři, ležel v posteli a nedýchal. Bylo mi z toho smutno. I když už jsme se nemilovali, pořád to byl můj manžel, se kterým jsem vychovala fajn děti. Bylo ale zvláštní, že jsem nebrečela. Spíše jsem za něj pocítila úlevu, že už se přestal trápit.

Všichni mě pomluvili, aniž by věděli

O týden později měl pohřeb. Dorazila celá rodina i přátelé. Všimla jsem si jednoho staršího muže. Dali jsme se do řeči a bylo mi s ním příjemně. Znal Mirka z práce a byl rozvedený. Venku jsem mu svěřila, jak jsme to mezi sebou posledních pár let měli a navrhla jsem mu, jestli by někdy přišel na kávu. Jeho šarmantní chování mě ohromilo. Jenže nás venku slyšeli ostatní a začali mě okamžitě pomlouvat, že jsem ještě nepochovala manžela a už si začínám s jiným chlapem.

Neměla jsem chuť se nikomu zpovídat, ale mrzelo mě to. Řekla jsem to jen dětem a ty mě podpořily. Pepa na kávu opravdu dorazil a zamilovali jsme se do sebe. Od té doby jsme spolu, a i když se na mě pořád lidé dívají skrz prsty, já jsem opět šťastná.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

 

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Související články

Další články