Markéta (39): Manžel byl pro okolí dokonalý. Že mě týrá, mi nevěřila ani má matka

Markéta (39): Manžel byl pro okolí dokonalý. Že mě týrá, mi nevěřila ani má matka

Mé manželství mi každý z okolí záviděl. Úspěšný manžel, zdravé dítě, krásný dům. Naoko ideální rodinka. Nikdo ale netušil, co se děje pod pokličkou. A já spoustu let jen mlčela…

Zuzana Aidomoanová
Zuzana Aidomoanová 05. 07. 2020 15:00

Kamila jsem poznala před devíti lety. Zrovna jsem nastoupila do velké právnické firmy jako asistentka. Už druhý den mi o něm vyprávěly kolegyně. Byly z něj doslova učarované. Bylo mu sice jen málo přes třicet, přesto měl už závratnou kariéru, zastupoval významné klienty. K tomu měl vybrané chování a sakra dobře vypadal. Jen jeho asistentka tak nadšená nebyla, říkala, že z něj má divný pocit. Ale žádná jsme jí nevěnovaly pozornost, myslely jsme, že jen žárlí.  Práce v advokátní kanceláři byla náročná hlavně na čas, ale mně se moc líbila.  A přiznávám, že mě to tu bavilo i kvůli právníkovi Kamilovi.

Když si mě vybral, byla jsem šťastná

Jednoho dne večer mě pozval do kina. Nedalo se odmítnout. Po kině jsme zašli na skleničku. Vyprávěl mi o stáži v Anglii, své rodině a naslouchal i mně jako žádný jiný před ním.  Doprovodil mě domů a přede dveřmi mi vážně řekl, že jsem pro něj ideální. Kéž bych už tenkrát pochopila, co znamená pro Kamila ideální žena.  Submisivní holka z venkova, se kterou si bude moct dělat, co chce, a která ho bude uctívat až za hrob. A taky se ho bát. Ale to až mnohem později.

Začali jsme spolu chodit. Celá firma z toho byla vedle, všichni si mě dobírali. Jen jeho asistentka Věra mě zase varovala. Já ale byla zamilovaná a nevěřila jí. Aleš byl ke mně galantní, citlivý, miloval mne a svou lásku mi neustále dokazoval.  Asi po roce známosti jsme se vzali.

Po svatbě začalo peklo

Dva roky po svatbě jsem otěhotněla a Kamil byl na vrcholu blaha. Tehdy mi řekl, že mám zůstat v domácnosti. On zajistí peníze a já se mám jen soustředit na rodinu. Namítla jsem, že jsem teprve ve třetím měsíci a navíc mám svou práci ráda, takže se chci po mateřské vrátit do firmy. Kamil se rozčílil. Vůbec jsem svého muže nepoznávala. Řval na mě jako pominutý. Že budu dělat, co on chce, že budu poslouchat. Nakonec svého řádění mi dal takovou facku, že jsem spadla pod stůl. Odešel do práce.  Byla jsem zoufalá, vůbec jsem jeho chování nechápala. Volala jsem mámě, ale ta mě zrovna nepodpořila, s tím že v každém manželství je něco a já se mám díky Kamilovi jako prase v žitě. Zavěsila jsem. No ale možná má pravdu a jen mu praskly nervy. Když se ráno Aleš vrátil z práce, přišel s kyticí. Omlouval se mi a já mu samozřejmě odpustila.  Jenže žádný zkrat to nebyl. Od té doby mne mlátil pořád. Zfackoval mne dokonce v den porodu našeho syna. A proč? Vždycky si našel nějaký důvod. Můj život se změnil v peklo. Chtěla jsem od něj odejít, ale vyhrožoval mi, že si mne najde, že mě zabije. A jestli se s ním rozejdu, jako právník mne připraví o syna. A to bych vážně nezvládla.

Pomohla mi bývalá kolegyně

Jednoho dne jsme šli na slavnost mé bývalé firmy. Majitel totiž odcházel do důchodu a Kamilovi nabídl partnerství v právnické firmě.  Gratulace přicházely ze všech stran. Kdyby jen věděli, co dělá ten skvělý odborník doma! Kamil se naparoval v hloučku obdivovatelů a já tak na chvilku unikla z jeho zorného úhlu. Když jsem byla sama, přišla za mnou jeho asistentka Věra. Zkoumavě se na mě podívala a zeptala se, co se děje. Snažila jsem se předstírat, ale hlas se mi zlomil. Všechno jí řekla. O tom bití, hrozném psychickém týrání, o tom, jak jsem v pasti, jak moje vlastní máma dělá, že nic nevidí, aby si bohatého zetě nerozházela, prostě všechno. Věra mi věřila a slíbila pomoc. Rychle jsme si vyměnily soukromé mobily a já šla pro jistotu za Kamilem.

Útěk jako z filmu

Jak dny plynuly, a nic se nedělo, můj život byl ve starých kolejích. Bití, omluvy, dárky, bití a tak pořád dokola. Ještěže jsem měla malého Péťu, jinak bych to asi skončila. A jednoho dne se rozdrnčel telefon. Věra mi řekla, že příští týden jede Kamil na tři dny za klientem do Itálie. A že ona pro mě má bydlení, kam se v té době přestěhuji, aby mě nenašel. Srdce se mi rozbušilo. Už je to tady. Chvíle, o které už roky sním. Měla jsem sice hrozný strach, ale musela jsem ho překonat. Buď teď, nebo nikdy.

Kamil mne pro jistotu zase propleskl před odjezdem, abych tu byla hodná. Dívala jsem se mu zpříma do očí a měla jsem co dělat, abych mu neřekla: Jen si bouchni, je to naposledy!

Hned jak jsem měla jistotu, že odletěl, jsem zabalila naše věci. Věra přijela a i s malým nás naložila do auta. Naposledy jsem se rozhlédla po tom nóbl domě, který jsem s takovou radostí opouštěla. Věra mne odvezla mne do jiného města, kde jsem měla zařízené bydlení u jejích příbuzných a našla mi nadaci pro týrané ženy. Tam mi pomohli s právními záležitostmi a vzal si mne do parády psycholog. Díky němu jsem si uvědomila, že nikdo nemá právo nikoho týrat a zneužívat a už vůbec ne vlastní manžel. Za pár měsíců byl ze mne jiný člověk, žádný uzlíček nervů! Už jsem se ho nebála!

Aleš mě samozřejmě nějaký čas hledal, ale nenašel, sešli jsme se až u rozvodového soudu. A tam se předvedl v plné kráse. Řval na mne, sprostě mi nadával a nebýt přítomné stráže, asi by mne zmlátil. Žádný tedy div, že nás rozvedli raz dva a Péťu svěřili do mé péče. Od té doby si žijeme v klidu a beze strachu.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Související články

Další články