Milena (32): Na první pohled to vypadá, že žiji v pohodě. Ve skutečnosti prožívám peklo

Nemám ponětí, jak svoje vyprávění o tom, co nyní prožívám, začít. Ono se totiž na první pohled zdá, že mi nic nechybí a měla bych být vlastně šťastná.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (44): Iluze dokonalého života mě málem stála manželství. Sebeláska je to, co mi v životě chybělo

Obyčejný život

Pocházím ze slušné rodiny. Táta byl odjakživa živitel a matka ta, co řídí domácnost. Mám starší sestru Radku (37). Když dospěla, odstěhovala se a začala si žít po svém. Já jsem počítala s tím, že jak dokončím školu, udělám to samé. Jakmile jsem držela v ruce maturitní vysvědčení, hned jsem hledala práci.

Měla jsem štěstí, nastoupila jsem do personální agentury, kde pracuji doteď. Časem jsem potkala Tomáše, se kterým jsem si pořídila dceru Rozárku. V průběhu let jsme koupili starší dům, který postupně dáváme dohromady. Kdybych mohla vrátit čas, nikdy bych nekupovala starou barabiznu s vidinou toho, že z toho jednoho dne bude království. Nevadí, stalo se. On je Tomáš totiž trochu líný a pohodlný v domě cokoliv udělat. Víc mluví, než dělá. Což jsem samozřejmě před koupí domu netušila. Dobře to maskoval.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (33): Moje dětské já se na okamžik vrátilo, aby mi pomohlo se správně rozhodnout

Měla bych být spokojená

K Rozárce přibyla druhá dcera Melánie. Zatímco já doma obstarávala domácnost, Tomáš vydělával peníze. Když šla Rozárka do školky, přišla nabídka z práce, abych jim některé věci dodávala z domova. Byla jsem za to velmi ráda. Někdy to bylo těžké, protože pracovat a mít doma malé dítě nejde příliš dohromady. Ale zlepšilo se to, když do školky nastoupila i mladší dcera.

Mohu zpětně říct, že mi to takto vyhovovalo. Jenže teď se má situace jinak. Je mezi námi koronavirus, který zamíchal s nejedním životem. My jsme se domluvili, že děti do školky pouštět nebudeme. Nemá smysl pokoušet osud. Takže pracuji z domova na plný úvazek a k tomu se starám o dvě děti. Na jaře jsem se obrnila a celý čas, co byly holky doma, jsem zvládla.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (29): Manžel nechce, abych se po mateřské vrátila do práce, mě ale život ženy v domácnosti nevyhovuje

Pocit, jako kdybych uvnitř vyhořela

Jenže poslední dva měsíce mám krizi. Nebaví mě nic. Jít do kuchyně a uvařit je veliký problém. Počítač otvírám s nechutí, kterou jsem předtím neznala. Vadí mi doma kde co. Nejhorší je, že mi lezou na nervy moje vlastní děti. Nenechají mě v klidu ani vteřinu. Pokud nejsme zrovna někde venku, tak sedíme na zemi a stavíme lego.

Všude říkají, jak je nutné tento čas doma využít pro chvíle s rodinou. To je právě ono. Mě moje rodina vysává. Tomáš do práce chodí dál. Najednou mu to závidím. Jsem na tom pocitově skutečně mizerně. Když už se rozhodnu, že začnu něco dělat, uvědomím si, že to vlastně nemá smysl. Místo procházky pustím holkám pohádky.

V práci mi zkrátili úvazek, protože moje práce nestojí za nic. Mám pocit, že jsem uvnitř zcela vyhořela. Myslíte, že je to nouzovým stavem? Nebo bude lepší, abych navštívila psychologa? Své děti miluji, jen jsem velmi psychicky vyčerpaná.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (35): Před mateřskou jsem byla v práci za hvězdu, teď jsem outsider. Přemýšlím nad dalším dítětem

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.