Miloslava (36): Stydím se za mámu i tchyni. Vždy, když se setkají, skončí to špatně

Miloslava (36): Stydím se za mámu i tchyni. Vždy, když se setkají, skončí to špatně
Zdroj: Freepik

Míla se vždycky snažila, aby setkání její tchyně s její matkou bylo co nejkratší. Jenže ony dvě dělaly vše pro to, aby se viděly. Důvod byl jasný. Chtěly se trumfnout, která z nich je lepší. Jednou to zašlo příliš daleko.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 30. 01. 2022 10:00

Vždycky, když se má moje matka vidět s mou tchyni Růženou (60), všichni se klepeme strachy. Ty dvě jsou totiž něco jako časovaná bomba. Jedna učitelka, druhá lékařka. Jejich setkání se proto nesou v duchu souboje, která z nich je lepší. Nedávno ovšem překročily všechny meze.

Nekonečně spory matky a tchyně mě ničí

Už když jsme ty dvě poprvé seznámili, věděli jsme s Lubošem, že z toho žádné přátelství nebude. Jedna se povyšovala nad druhou. Domluvili jsme se, že ty dvě od sebe budeme držet tak daleko, jak jen to půjde. Měli jsme v plánu, že na oslavy a svátky budeme zvát každou zvlášť. Vyšlo nám to za deset let jen jednou.

Obě totiž trvají na tom, že se chtějí potkat. ,,Neboj, Mílo, já budu v pohodě. My se s Růženou jen tak špičkujeme,“ utěšuje mě vždycky máma, když se mají vidět. Pokaždé se nechám ukecat a dopustím, aby se setkaly. Pak jen celou oslavu čekám jako na trní, co se zase semele. Nedávno vedly spor o to, která z nich je pro lidi důležitější.

Moje matka si myslí, že ona, protože je jako učitelka vzdělává. Růžena je přesvědčena, že bez ní by lidstvo vyhynulo, protože léčí. Jsou schopné dvě hodiny předhazovat své argumenty a je jim jedno, že jsou na oslavě. Když odejdou, vždycky mi spadne kámen ze srdce a musím si dát panáka. Osm let se ty jejich spory daly jakž takž zvládat.

Doufali jsme, že děti by je mohly spojit

Po narození našich dvojčat Emila a Elišky posunuly své spory na vyšší level. Začaly se totiž přetahovat o děti. Moje matka si myslela, že má přednostní právo je hlídat. Podobnou teorii ale razila i Růžena. Děti jsme do jejich půl roku nedávali nikomu. Babičky jezdily hlídat k nám. A to byla mela.

,,Takhle se dítě nepřebaluje, uhni,“ strčila tchyně do mé matky. ,,Přebalovala jsem tři děti, takže o tom něco vím,“ narážela moje matka na to, že má tchyně jen jedno dítě. Než aby se mi popraly před dvojčaty, udělala jsem to sama. Rvaly se u krmení i u toho, kdo půjde s dětmi ven. Musely jít nutně spolu, aby té druhé něco neuniklo.

S Lubošem jsme si naivně mysleli, že právě děti by ty dvě mohly spojit. To se nestalo. Rozkol mezi nimi naopak nabral na obrátkách. Obě si pečlivě hlídají, kdy k nám má ta druhá přijet. Nikdy se nestane, že bych byla sama s mámou. Vždycky se u nás jako náhodou objeví Růžena se slovy, že jede zrovna kolem. Divím se, že má při své inteligenci něco takového zapotřebí.

Poté, co se popraly, k nám nesmějí

Když byl dětem rok, matka projevila přání, aby u ní zůstaly na noc. ,,Dobře, mami, ale musíme to utajit. Jakmile se to dozví Růžena, bude zle,“ řekla jsem narovinu. Požádala jsem Luboše, aby to matce neříkal. Někdy je lež zkrátka to nejlepší řešení. Jenže jako na potvoru ten víkend chtěla Růžena přijet. Zapřeli jsme se, že nejsme doma.

Jako by věděla, že lžeme, stejně přijela. Jakmile zjistila, že jsou děti u druhé babičky, soptila. ,,Jaks mi to mohl udělat? Taková nehoráznost!“ řvala na Luboše, otočila se na podpatku a odjela. Nakráčela si to k mojí matce. Ty dvě se popraly ve dveřích tak, že lítaly vlasy vzduchem. Celé to dopadlo tak, že ani jedna nebude až do odvolání děti hlídat. Máme rozpis, kdy která přijede. Už nám došla trpělivost.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články