Facebook
Instagram
Mirek byl roky slepý k tomu, že ztrácí svoji rodinu pod rukama. Trávil hodně času v práci a zanedbával jak ženu, tak dceru. Když manželka požádala o rozvod, chtěl bojovat alespoň o Lilianinu přízeň. Jenže i u ní prohrává na celé čáře.
Je pravdou, že poslední roky mi unikalo, že svoji manželku Zdenu (35) zanedbávám. Ve firmě mě povýšili a já jsem žil jen svou prací. Z domova jsem odjížděl brzy ráno a vracel se pozdě večer. Naši dceru Lilianu (8) jsem de facto neviděl vyrůstat.
Dal jsem přednost práci před rodinou
Když už jsem byl doma, jen jsme se hádali. Zdena mi vyčítala, že na ně nemám čas. Tehdy jsem to neviděl. Dnes vím, že měla pravdu. Jako by mi více záleželo na výsledcích v práci, než zda je moje rodina šťastná. Kolotoč výčitek a hádek byl únavný. Já jsem sváděl vinu na Zdenu, že pro mě nemá pochopení. Ona to viděla obráceně. Když mi jednoho dne řekla, že se zamilovala a s dcerou odchází, nevěřil jsem tomu.
Ještě více jsem se upnul k práci. Myslel jsem si, že mi to pomůže. Jenže když jsem se vrátil do prázdného bytu, všechno na mě znovu padlo. Dal bych cokoliv i za hloupou hádku. Aspoň bych věděl, že za to ženě stojím. Teď ji svírá v náručí cizí muž. Rozhodl jsem se, že budu bojovat alespoň o dceru. Čekal mě nelehký úkol.
Dcera mě nebere jako svého otce
V rámci rozvodového řízení jsem si dokázal prosadit střídavou péči. Exmanželka se ironicky smála: „Najednou máš o dceru zájem? Roky jsi na ni kašlal. Máš co dohánět.“ Děkoval jsem jí, že mi to umožní a nedělá mi zle. Myslel jsem si, že mám z poloviny vyhráno. Když přišel týden, kdy jsme měli být s dcerou spolu, netušil jsem, že ke mně jezdí s odporem.
Ukázalo se, že za ty roky mé domácí absence mi uniklo poměrně dost věcí. O Lilianě jsem nevěděl nic. Vůbec nic. Jaká je její oblíbená barva, co ráda poslouchá. V jakých sportech vyniká. Byla ke mně velmi chladná. „Co takhle s mamkou děláte?“ pídil jsem se po tom, jak ji zabavit. „Většinou nás Pavel vezme někam na výlet,“ řekla stroze.
„Jaký ten Pavel vlastně je?“ zeptal jsem se troufale. ,„Je báječný. Učí se se mnou. Hezký zpívá. Učí mě na klavír. Jezdíme spolu na kola. Je to skvělý táta,“ líčila ho v těch nejlepších barvách. Jakmile to dořekla, se slzami v očích jsem se na ni podíval. „Já jsem tvůj táta,“ zmohl jsem se na odpor. „Mamka to říká také, ale já mám raději Pavla. Má mě rád. Zajímá se o mě. Tebe vlastně neznám,“ pokrčila rameny.
Našel jsem útěchu u exmanželky, které jsem ublížil
Bylo to, jako by mi někdo zabodnul nůž přímo do srdce. Už jsem se nadechoval, že něco řeknu, ale spolknul jsem to. Měla totiž pravdu. Ta malá holka měla pravdu. Celé jsem to zkazil. Ztratil jsem skvělou ženu a dítě, ke kterému už dost možná nikdy nenajdu cestu. Neměl jsem v plánu to vzdávat. Současně jsem ale neměl představu, jak těch ztracených osm let dohnat.
Když jsem dceru vracel Zdeně, poznala, že nejsem v pohodě. Zeptala se tím svým soucitným hlasem: „Co se stalo? Jsi v pořádku?“ Podíval jsem se jí do očí. „Vlastní dítě mě nemá rádo. Co mám dělat?“ málem jsem se rozbrečel. Pohladila mě po tváři. „My dva už spolu sice být nemůžeme, ale s dcerou ti pomůžu, slibuji,“ řekla a mně došlo, že pořád miluji i Zdenu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
