Naďa (34): Mám existenční krizi a může za to jedna jediná věc

Určitě nejsem jediná, kdo má šíření nákazy covid-19 plné zuby. Naše životy už dávno nejsou těmi, co byly. Co týden řešíme nějaký problém a mě už dochází trpělivost. Doufám, že celá tahle patálie, co nevidět skončí.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (53): Manžel se rozhodl, že se nenechá očkovat proti covidu. A to bohužel není všechno

S příchodem covidu-19 vzalo naše manželství za své

Covid-19, nouzový stav, pandemie, karanténa, test. To jsou slova, po kterých mám osypky. Když to všechno začalo, v životě by mě nenapadlo, jak dlouho se to potáhne. Během celé pandemie bylo naše manželství s Bohdanem hned několikrát před rozpadem. Poprvé kvůli tomu, že jsme oba pracovali z domova.

Téměř nepřetržitý kontakt, bez možnosti pořádně opustit byt, nás drtil. Děti se učily pomocí distanční výuky. Najednou jsme na sebe všichni měli averzi. Ano, averzi v rámci rodiny. Když jsme toto těžké období překonali a žilo se chvíli „normálně", doufala jsem, že jsme z nejhoršího venku. Jak bláhová jsem byla.

Při další vlně, už ani nevím, zdali byla třetí, pátá nebo sedmá, jsme se zase doma přeli skrze očkování. Já byla zásadně pro, zatímco Bohdan se začlenil do skupiny antivaxerů. Denně u nás byly hádky na téma očkování a proč se nechám, když nevím, co v tom je. Nevím, to je fakt. Stejně ale neznám přesné složení jiného očkování, které v sobě mám, a po jeho aplikaci žiji.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlasta (42): Dvakrát se nám doma otočil koronavirus, okolí se nás štítí

Přišel omikron a bylo ještě hůř

Krize v manželství trvala dál, protože se covidem nakazila moje maminka, která má už tak dost nalomené zdraví. Nepatrné následky si nese i rok po nákaze. Její stav jsem využívala k hádkám s manželem, protože i ona byla pořád chytrá a nenechala se očkovat. Později litovala. Mohla mít o poznání hladší průběh.

Když se začala prvně skloňovat varianta omikron, šla jsem do mdlob. „To už snad není možný. Kolik toho ještě bude?" durdila jsem se u televizních zpráv. Začaly se šířit prognózy, kdy to přijde k nám. Netrvalo dlouho a byl tady.

Když se děti ráno ve škole testovaly, byla jsem jako na trní. Kvůli pozitivnímu výsledku se domů vrátily hned třikrát. Než se dostaly na PCR test, než byly výsledky, uběhlo několik dní. Opakované volno z práce se zrovna dvakrát nelíbilo mému šéfovi. Já to beru, ale co mám dělat? Mám druháka, který prostě ještě nedokáže být doma sám.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (42): Koronavirus mi sebral titul hlava rodiny. Žena se chytla žezla a odmítá ho pustit

Už se mi nechce ani nic plánovat

Tajně doufám, že co nevidět se to kolečko uzavře. První dobrá zpráva je, že se Bohdan nechal konečně naočkovat. Má za sebou první dávku, což považuji za úspěch. O jedno téma hádek méně.

Jsem za ty roky s covidem-19 v naší populaci unavená. Ale tak moc, že se mi nechce ani nic plánovat, protože člověk neví, co bude za týden. A to nemluvím o situaci na Ukrajině.

Vážně by mě zajímalo, jestli tuhle existenční krizi mám jen já, nebo je nás takových víc. Jsem ve stavu čirého zoufalství a bez naděje na lepší zítřky. Doufám jen, že se můj stav nepřenese na děti, které to zatím zvládají dobře.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (68): Moje snacha použila koronavirus jako zástěrku, proč nemůžu vidět vnoučata. Jsem z toho na dně

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.