Natálie (36): Odmítla jsem mámě dát na víkend dvouměsíční dceru. Její reakce mě šokovala

S manželem Vláďou jsme měli velký problém s početím dítěte. Museli jsme se uchýlit k umělému oplodnění, na které jsme ale bohužel neměli peníze. Ty nám nakonec půjčila moje matka. Tenkrát jsem ještě netušila, co to pro nás bude znamenat.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (38): Manžel zplodil s milenkou dítě. To ale není ten největší šok, který musím ustát

Máma nám půjčila peníze na umělé oplodnění

Po třech letech usilovného snažení se o miminko jsme s Vláďou propadali zoufalství. Po konzultaci s mým lékařem bylo jasné, že to přirozenou cestou nepůjde. Doporučil nám návštěvu centra asistované reprodukce. Bylo to pro mě velmi bolestivé, protože jsem si nikdy nemyslela, že bych měla problém otěhotnět.

Nicméně právě v IVF centru nám dali naději, že z nás přeci jen budou rodiče. Po konzultaci a uvedení všech možností nám ukázali ceník. Mně spadla brada, protože šlo o částku, kterou jsme si nemohli dovolit. Naději, kterou jsme dostali, nám tedy zase sebrali. ,,Nám to snad není přáno,“ zoufala jsem si.

Když k nám přijela moje máma, všechno jsem jí vyklopila. Ona mi na stůl položila nabídku, které nešlo odolat. ,,Tak já vám ty peníze půjčím. Můžete mi to splácet,“ navrhla a já jí radostně padla kolem krku. Vláďa se trochu zdráhal. ,,To nám máma půjčí peníze na dítě? Není to divný?“ lamentoval. ,,Oba to dítě chceme. Teď máme možnost,“ prosila jsem ho, aby kývnul.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (31): Kontaktovala mě biologická matka. Chce po mně něco, co jí nedokážu dát

Konečně jsme se dočkali potomka

Máma nám půjčila skoro šedesát tisíc. Museli jsme absolvovat drahá genetická vyšetření. Následně nativní cyklus. Zbylo nám sotva pár tisíc. Nicméně já z toho měla dobrý pocit. Cítila jsem, že se to povede. A nemýlila jsem se. Když mi po pár týdnech řekli, že jsem těhotná, nedokážu vám popsat ty pocity štěstí.

,,Vyšlo to! Chápeš to? My budeme rodiče!“ jásala jsem. Mamka se radovala s námi. Moje těhotenství se rázem stalo tématem číslo jedna. Všichni se o mě starali a hýčkali si mě. Ještě šťastnější jsem byla, když se ukázalo, že to bude holčička. Tu jsme si moc přáli. Já mamce pořád děkovala za to, co pro nás udělala.

,,Nebýt tebe, nevím, co bychom dělali,“ dávala jsem jí najevo vděk. ,,Ale jdi ty. Jsi moje holčička a teď mi porodíš vnučku. Co víc si můžu přát?“ radovala se. Porod sice nebyl tak růžový, jak jsem si ho vysnila, ale odměna v podobě miminka zato stála. Dcerka dostala jméno po mojí mamce. Narodila se v termínu s krásnými čtyřmi kily.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (43): Matka věděla, co dělá manžel za mými zády, přesto ho kryla. Vyhodila jsem je oba

Matka si na dceru dělá nebývalé nároky

S Vláďou jsme se na svět zase dívali skrze růžové brýle. Všechno bylo sluncem zalité. Zažívala jsem ohromné štěstí. Po šestinedělí, kdy za mnou raději nikdo nechodil, dorazila mamka s prosbou. ,,Půjčíš mi Petrušku na víkend?“ požádala mě. ,,Mami, to nepůjde, vždyť ještě kojím,“ vysvětlila jsem. ,,Tak mi odstříkej mléko,“ nařídila mi. ,,Mami, já ti ji prostě nedám. Je na to ještě malá,“ prosadila jsem si svou.

To se ale matce nelíbilo. ,,Ty jsi asi zapomněla, komu za to dítě vděčíš, viď?“ vrátila mi smeč. ,,Mami, my jsme ti vděční, že jsi nám půjčila peníze, ale nemůžeš si na Petru dělat nároky. To přece nejde,“ zoufala jsem si a věřila, že to pochopí. ,,Tak to se pleteš. Je to vlastně i tak trochu moje dítě. Být tebou, udělám, co ti říkám,“ odpověděla a já se nestačila divit. Petru jsem matce nedala. Uběhly tři měsíce a nám přišel dopis, kde matka uplatňuje svoje práva babičky. Bojím se, kam až to požene.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (32): Netěším se na dítě, které čekám. Napadlo mě, jak situaci vyřešit, ale pro přítele to bude šok

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.