Facebook
Instagram
Nikola často jezdila za svojí babičkou, která už v hospici čekala pouze na smrt. Celé dny proležela, ani nemluvila. Jednoho dne ale přišla nečekaná změna. Když Nikola dorazila na pokoj, babička seděla plná života na posteli a vnučce svěřila těžko uvěřitelné tajemství.
Moje babička se ocitla na místě, které je takzvanou čekárnou na smrt. Ležela kousek za Prahou v hospici a čekala na poslední vydechnutí. I když mě už moc nevnímala, pořád jsem za ní jezdila. Těsně předtím, než zemřela, přišla na chvíli k sobě a řekla mi něco, čemu se jen stěží dá uvěřit.
Babička ležela v hospici a čekala na smrt
Co můžeme od života čekat, když je nám osmdesát let, ležíme v hospici a čekáme na smrt? Tuto otázku jsem si kladla pokaždé, když jsem jela za umírající babičkou Haničkou. Tou babičkou, která mě jako dítě házela do vzduchu, lezla se mnou po stromech a po večerech mi četla pohádky. Ta silná babička najednou ležela na smrtelné posteli s vědomím, že brzy umře.
Pokaždé, než jsem vešla do jejího pokoje, který byl cítit dezinfekcí přebíjející pach moči, jsem si říkala, že strach z její smrti na sobě nedám znát. Nasadila jsem úsměv plný naděje a usedla k babičce na postel. Chytla jsem ji za ruku a vyprávěla jí, co všechno jsem ten den zažila. Někdy jsem nahlas vzpomínala na chvíle, které jsme spolu strávily.
Občas jsem měla pocit, že se babička pousmála, ale na slovo už se nezmohla. Trpěla typickými stařeckými nemocemi. Cukrovkou, nedoslýchavostí, srdeční arytmií a v neposlední řadě stařeckou demencí. Ta jí sebrala veškerý intelekt. Pohled na ni byl vskutku srdcervoucí.
Babička přišla k sobě a řekla něco neuvěřitelného
I tak jsem věděla, že za ní budu chodit tak dlouho, jak to jen půjde. Ta hodina denně pro mě znamenala víc, než by si kdo myslel. Mohla jsem být s babičkou, která čekala na další cestu po životě. V hospici ležela dva měsíce. Těsně předtím, než zemřela, jsem měla pocit, že se stal zázrak. Když jsem vešla do pokoje, babička seděla na posteli.
,,Ahoj, Nikolko, budeme si dnes číst?“ zeptala se vesele. ,,Babi? Vypadáš skvěle!“ zaradovala jsem se a s láskou ji objala. Seděla v nemocniční košili s rukama na klíně a poslouchala, jak čtu. Já po ní házela očko, protože mi přišlo neuvěřitelné, jak skvěle a zdravě vypadala.
Když jsem dočetla, babička mě vyzvala, abych si sedla vedle ní. ,,Něco ti teď řeknu,“ začala tajemně. ,,Byl za mnou tvůj děda,“ pokračovala a já znejistěla. ,,Ano, vím, zní to šíleně, když obě víme, že je mrtvý. A o to právě jde,“ nenechala se přerušit. ,,Nepřišel sám. Přivedl i tvoji maminku a strýce Milana,“ chrlila ze sebe.
Smrti se nebála, protože věděla, za kým jde
,,Už mě k sobě volají,“ řekla tiše. Mně se zalily oči slzami. ,,Neplač! Vždyť je to dobrá zpráva. Už vím, že je to tady. Dostala jsem možnost se s tebou rozloučit,“ pronesla laskavě a objala mě. ,,Už to nebude moc dlouho trvat a budu zase s nimi,“ pokračovala rozechvělým hlasem. ,,Chtěla jsem ti poděkovat, že jsi za mnou každý den chodila. Poslouchat tvůj hlas mě hřálo u srdce,“ poděkovala mi.
Nezmohla jsem se na nic jiného než na silné obětí, které mělo jasně vyjadřovat, jak moc ji miluji. Když jsem ten den odcházela, babička měla v očích život. Druhý den jsem se za ní vydala znovu. Sestřička mě už na chodbě zastavila. ,,Paní Nikolo, s babičkou už je to zlé. Buďte připravená,“ řekla s empatií v hlase.
Vešla jsem do pokoje. Babička ležela v posteli a oči měla upřené ke stropu. Ani se nepodívala mým směrem. Strávila jsem s ní hodinu a poté s podivným pocitem odešla. Toho večera babička zemřela. Nesmutním, protože mi stihla říct, kdo na ni čeká. Ona se nebála. A já už se vlastně také nebojím. Vím, že o ni bude dobře postaráno.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
