Facebook
Instagram
Olina byla přesvědčená, že s Markem jsou jedno tělo, jedna duše. Snažila se s ním být pořád. Kam šel on, musela jít i ona. Markovi to po čase začalo vadit a vyžadoval trochu více svobody. Olina neuměla být sama. Přišel rozchod. Nyní se zoufale snaží dostat Marka zpět.
Marek byl moje osudová láska, vlastně stále je. Poznali jsme se, když mi bylo šestnáct let. Marek je o dva roky starší. Já jsem věděla od první chvíle, že je pro mě stvořený. Provedl mě světem lásky a poznání.
Pořád spolu
Nevynechala jsem ze začátku jedinou chvíli, abych byla s ním. Jakmile chtěl jít na fotbal, šla jsem klidně s ním. Bylo mi jedno, že mě fotbal nebaví. Já chtěla být jen s Markem a sdílet s ním zcela všechno. Své vlastní koníčky jsem vlastně neměla. Hltala jsem ty jeho, ať to bylo cokoliv.
Jeho největší zálibou byl airsoft. Dokázal za to utratit neskutečné peníze. Když jel na nějakou „misi“, vnutila jsem se, že musím jet také, i když to pro holky moc není, pokud k tomu nemají vyloženě vztah. Mně přišlo sexy, jak mu sekne vojenské oblečení. Utrpením pro mě byla práce, protože jsem byla bez Marka. Tak jsem mu volala každou hodinu.
Každý den jsem letěla z práce rychlostí světla, abych už zase byla s ním. Bylo pro mě velikým zklamáním, když nebyl zrovna doma. Seděla jsem a vyděšeně přemítala, kde je a co dělá. Chvíle bez něj pro mě byly neskutečným trápením. Jenže po třech letech se náš vztah začal měnit. Marek se začal měnit.
Chtěl být sám
Když se někam chystal a já se automaticky zvedla také, požádal mě, abych zůstala doma. To byl pro mě totální šok. „Co mám jako dělat?“ ptala jsem se smutně. „Jdi s kamarádkou třeba na kávu nebo tak něco,“ řekl a odešel. Já dopadla s pocitem absolutního zoufalství na sedačku. Vždyť já žádné kamarádky nemám. Žiju jen pro tebe, šeptala jsem si.
Stejně mi to nedalo a během půl hodiny jsem šla na místo, kde měl být. Když mě spatřil, místo pusy na mě vyštěkl: „Co tady děláš? To je chlapská akce.“ Působil naštvaně. „Myslela jsem si, že budeš rád. Sednu si vedle tebe a budu mlčet,“ špitla jsem. Doma mi ale vynadal, že potřebuje trochu svobody.
Já to nechápala, vždyť se milujeme. Co je na tom, že s ním chci být pořád? Po roce mého nepochopení pro jeho svobodu mě čekal šok. Marek na mě čekal doma se sbalenými kufry. „Odcházím od tebe, nemůžu vedle tebe dýchat. Měla bys navštívit doktora.“ Tak zakončil naše skoro čtyři roky vztahu.
Přišel rozchod
Nevěděla jsem, co mám dělat. Běžela jsem za ním a tahala mu kufry z ruky, aby se vrátil. „Změním se,“ křičela jsem na chodbě v baráku. Neslyšel, neviděl a prostě odešel. Ještě dlouho jsem za ním běžela, ale když mě odstrčil na zem tak, že jsem upadla, vzdala jsem to.
„To tě bude ještě mrzet!“ zakřičela jsem jeho směrem. Začala jsem ho denně sledovat. Posílala jsem mu stovky zpráv. Místo oběda jsem jela k němu do práce a oběd mu dovezla. Pracovali jsme kousek od sebe. Odmítal mě, vyhazoval, byl zlý. Musela jsem přitvrdit. Bylo třeba ho přesvědčit, že my dva k sobě patříme, a to napořád.
Doneslo se ke mně, že si někoho našel. Vyslídila jsem, kdo to je, kde pracuje, a začala ji „mučit“. Několikrát jsem jí propíchala gumy u auta. Vysklila okno v bytě. Zasílala jsem jí různé anonymní dopisy. Doufala jsem, že Marka opustí a ten se ke mně vrátí. Dělám mnoho zoufalých věcí. Nic nepomáhá. Už nevím, jak ho mám dostat zpět.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
