Petra (34): Tchyně mě nesnáší. Pro svého syna prý chtěla lepší partii, ne nevzdělanou pošťačku

Jako malá holka jsem si hrozně ráda hrála na pošťačku a roznášela sousedům třeba listy ze stromů. Někdy mě poslali s dopisem na skutečnou poštu a kromě peněz na známky mi dali i nějakou tu korunu do kapsy. Měla jsem z toho ohromnou radost a pocit důležitosti. Když jsme se na základce bavili o tom, co bychom chtěli dělat, já vždy řekla, že mým snem je práce na poště...

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (45): Tchyně mě dohání k šílenství, po celém bytě mi nechává bizarní vzkazy

Na poště jsem potkala svého budoucího manžela

Zatímco ve třídě měli všichni velké plány a chtěli jít do zahraničí nebo na vysokou školu, mně stačilo udělat si učňák a sehnat místo na poště. Táta s mámou pracují manuálně, takže mě do studia nijak netlačili. Máma byla spokojená, že jdu za tím, co jsem si vysnila. A kladla mi na srdce, abych to tak dělala celý život.

A tak jsem nastoupila na poštu, kam jsem jako malá nosila dopisy od sousedů. Všechny jsem tam znala už dávno a rychle jsem mezi ně zapadla. Práce mě naplňuje každý den. Moc ráda se setkávám s lidmi. Zejména ti starší mi občas vykládají své příběhy a já jim pak pomáhám vyřešit drobné problémy. Vypsat složenku nebo něco přečíst, když si zapomenou brýle.

Tak jsem se vlastně seznámila s Oldou (42), kterého jsem si později vzala. Jednoho dne přišel na poštu, chvátal, že něco zapomněl uhradit, ale neuměl si poradit s vyplňováním tiskopisu. Ujala jsem se ho a vypsala to za něj. Pak mu viditelně spadl kámen ze srdce a když se konečně usmál, byl docela hezký. Začal nosit dopisy na mou pobočku a postupně jsme se sblížili.

Mohlo by Vás zajímat:

Michaela (34): Budoucí tchyně mě jen uráží a zasypává nadávkami. Doma se za mě nikdo nepostaví

Tchyni vadí moje práce

Nikdy by mě nenapadlo, že mé povolání bude někomu vadit. Oldovi jsem se líbila, rád říkával, že konečně potkal normální holku. Neptala jsem se ho na předchozí partnerky, to už byla minulost. Ale těšilo mě, že je se mnou spokojený.

Jen jeho maminka to nesla těžce. Dlouho se se mnou nechtěla setkat osobně a vlastně jí k tomu donutilo až to, že mě Olda požádal o ruku. Viděla jsem na ní, že se hodně přemáhá, aby se mnou vydržela v jedné místnosti. Dokonce pak zašla i na poštu, chvíli tiše stála v koutě, na očích měla černé brýle. Poté beze slova odešla.

„Kráva..." utrousila kolegyně, když byla tchyně pryč. Nechtěla jsem jí říct, že to je maminka mého nastávajícího. Tím to ale neskončilo. Když jsem šla domů z práce, na parkovišti stálo velké SUV. Z auta vystoupila tchyně a namířila si to rovnou ke mně. „Co si to dovoluješ?" pronesla zlostně. Když jsem nereagovala, spustila tirádu o tom, že její syn si zaslouží někoho lepšího, ne nějakou nánu, která nemá ani peníze, ani vzdělání. Neměla jsem chuť to poslouchat, tak jsem odešla. Ještě něco křičela, ale bylo mi to fuk.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (30): Tchyně mě nerespektuje jako matku, podle ní zanedbávám svého syna. Mám pocit, že z toho zešílím

Tchyně se s tím nikdy nesmířila

Olda věděl, že jeho matka byla za mnou a řekl mi, ať si z toho nic nedělám. „Miluji tě," zašeptal. A tím to bylo vyřešené. Svůj život strávím s ním, ne s jeho matkou. Ještě nám zbývalo přežít svatbu, kterou tchyně probrečela a mým rodičům nedokázala ani jen podat ruku. Od té doby jsem ji neviděla.

Musím přiznat, že mě to trochu trápí. Ráda bych měla lepší vztah se svou tchyní. Jednou z ní bude babička. Jak se postaví ke svým vnoučatům? Celý život jdu za tím, co jsem si vysnila. Ale sen o spokojeném manželství a rodině mi nabourává tchyně...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lea (33): Tchyně mě nikdy nepřijala. Teď nechce mít nic společného ani s vnoučaty