Facebook
Instagram
Veronika miluje přírodu. Ráda se prochází v lese, sbírá houby nebo jen tak sedí někde na louce. Když se musela přestěhovat do města, trpěla a měla z toho i deprese. Nakonec celou situaci vyřešila po svém.
Miluji venkov a přírodu. Narodila jsem se v malé vesničce na Šumavě. Celé dny jsem trávila venku, hrála jsem si se svými sourozenci nebo jen tak sama chodila po okolí. Bylo nádherné dýchat čerstvý vzduch, prozkoumávat neznámá místa a pozorovat přírodu.
Miluji přírodu
Doufala jsem, že se z venkova nikdy neodstěhuju. Když jsem byla starší, ukázalo se, že můj plán je čirá utopie. U nás jsem prostě nesehnala práci. Nakonec jsem se musela odstěhovat do města. Bylo pro mě opravdu těžké zvyknout si na nové prostředí.
Každý víkend jsem jezdila domů za rodiči. Musela jsem aspoň na chvíli být zpátky tam, kde jsem vyrůstala – v přírodě. Před pár lety jsem si našla přítele. Pepa (33) je úžasný. Zamilovali jsme se do sebe hned na první pohled. On navíc sdílel moji lásku k přírodě. Cestovali jsme spolu po celé České republice, prošli jsme snad každý neznámý kout. V létě jsme spali pod širákem a na to nikdy nezapomenu.
Těhotenství vše změnilo
Před rokem a půl jsem zjistila, že jsem těhotná. Ani to mi nezabránilo v cestování. Mým hlavním cílem bylo probudit i u mého dítěte lásku ke všemu živému. Takže proč s tím nezačít již během těhotenství, že? Jedna věc mě ale trápila. A to byl náš byt ve městě. Začínala jsem to tam čím dál tím víc nenávidět. Trpěla jsem tam. Vadilo mi, že kolem není ani kus zeleně. Vadili mi lidé, které jsem potkávala na ulici. A nenáviděla jsem ten hluk a smrad všude kolem.
Nechtěla jsem, aby se moje dítě narodilo do něčeho takového. Přála jsem si, aby také okusilo, jaké je to být volný. Naneštěstí jsem neměla odvahu udělat razantní krok. A tak jsem první tři měsíce po narození Čestmíra strávila v malém panelákovém bytě. Bylo to ještě horší, než to na první pohled vypadá.
Odstěhovala jsem se z města
Dostala jsem se do velmi vážných depresí, potřebovala jsem zpět do přírody. Pepa ale měl práci ve městě a těžko by ze svého platu koupil dům pro nás tři někde na samotě. Proto jsem se rozhodla pro radikální řešení. Odstěhuju se i s Čestmírem do mého rodného domu. „Už to ve městě prostě nedávám,“ řekla jsem Pepovi. „Můžeš k nám jezdit na víkendy. Je to odsud jen 70 kilometrů,“ dodala jsem.
A tak už půl roku žijeme s Pepou odděleně. Já bydlím u rodičů, on žije ve městě. Jsem strašně ráda, že můžu být zpátky na vesnici. Na Pepovi ale začíná být vidět, že není úplně spokojený. „Vadí mi, že nevidím Čestmíra vyrůstat,“ říká mi do telefonu snad každý den. A já ho naprosto chápu, ale jiné řešení naší situace nevidím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
