Viktorie (27): Podařilo se mi vymanit z konzervativní rodiny. Teď se ale bojím, jak přijme mé další rozhodnutí

Nejsem typická matka, nežiji svým dítětem. Není to tak, že bych ho neměla ráda, ale prostě si myslím, že narození potomka neznamená, že vám skončí život a vy se musíte vzdát svých snů.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (35): Nechci se nikdy vdávat. Rodiče mi kvůli své víře dali ultimátum

Doma bylo všechno přísně nalinkované

Toto jsem se naučila teprve po opuštění rodného hnízda. Doma nebylo úplně nejlepší prostředí pro mladou ženu, která má jiná přání než její okolí. Rodiče jsou velmi konzervativní. Chodí pravidelně do kostela a mě a moje sourozence vychovávali velmi přísně. „Rodina má vypadat tak, že muž chodí do práce a zabezpečuje rodinu, zatímco žena o něj pečuje,“ říkali nám často.

Já už v té době měla jiný názor. Odmalička jsem chtěla být právničkou, chtěla jsem lidem skutečně pomáhat. Proto jsem celá studia věnovala přípravě na vysokou školu. Když jsem se dostala na právnickou fakultu v Praze, ani na chvíli jsem nezaváhala a opustila svůj starý život.

Mohlo by Vás zajímat:

Alexandra (34): Seznámení přítele s mými rodiči dopadlo katastrofálně. Už se s nimi nikdy nechci vidět

V Praze na mě čekal nový život

V Praze jsem konečně začala žít podle sebe. Nikdo mi nediktoval, co mám dělat, a nikdo mě za má rozhodnutí nijak neodsuzoval. Byla jsem prostě volná. Nedlouho po svém příjezdu jsem poznala současného přítele Tomáše (29).

Ještě v době, kdy jsem dostudovávala, jsem zjistila, že čekáme dítě. Trochu nám to zkomplikovalo život. Hned po škole jsem měla v plánu nastoupit do práce, ale to se mi s čerstvě narozenou holčičkou samozřejmě nepodařilo. Ráda bych to ale změnila a za půl roku nastoupila aspoň na částečný úvazek.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonie (36): Myslela jsem, že návrat do práce bude snadný. To bych ale nesměla mít děti

Bojím se, jak na mé rozhodnutí zareaguje rodina

Když jsem ovšem svůj plán svěřila kamarádkám, zhrozily se. „A kdo se ti bude starat o Emu? Víš, že kontakt s mámou je pro ni teď nejdůležitější?“ argumentovaly. Pořád se mi v hlavě točilo, jestli nejsem krkavčí matka, když si chci splnit svůj sen. Ale přítel mě v mém rozhodnutí podpořil. Ukazoval mi, že všude jinde v Evropě matky začínají pracovat dřív než po třech letech od narození dítěte. „A nevypadá to, že by děti ve Francii nebo Švédsku nějak zvlášť strádaly,“ dodával mi odvahu.

Já se ale stále bojím. Obzvlášť když mi došlo, že o svém rozhodnutí budu muset informovat svoji rodinu. Podpoří mě, nebo mě odvrhnou? U nich jsou možné obě varianty. Nejraději bych jim nic neřekla, ale tak trochu jsem počítala s jejich pomocí při hlídání Emičky, takže to budu muset risknout.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (27): Kamarádky mi provedly něco hrozného. Místo, abych na ně byla naštvaná, jsem jim vděčná

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.