Majka (43): Přítel dal facku mému malému synovi. Otevřelo mi to oči, i tak se ale bojím odejít

Nikdy bych si nemyslela, že se něco takového může stát! Než jsme se sestěhovali, Michal měl se synem hezký vztah. Tonda mu dokonce dával přednost přede mnou. Jenže brzy po přestěhování se vše začalo měnit. Najednou byl Toníček nevychovaný, rozmazlený, nepořádný, neposlušný…

No a pak jednoho dne přišla i facka – možná jich bylo i více. Prý výchovná! Jenže já syna nikdy nebila, fyzické tresty neuznávám. Je to dle mého hodný kluk. Samozřejmě, že někdy neposlechne na slovo, nedojí jídlo, anebo si neuklidí, ale to je u dětí do určité míry normální. Kdo z nás byl jiný? Nechápu, proč bych ho proto měla bít, co se bitím naučí? Zvlášť, když se s ním jde dohodnout po dobrém.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (33): Byla jsem majetkem násilníka. První facka nebyla tou poslední

Přišla první facka

Je to zhruba měsíc, co se to stalo pravděpodobně poprvé. Byl to obyčejný sobotní večer, přijeli jsme unavení a hladoví z koupání a já rychle ohřívala párky. Když v tom jsem zaslechla, jak Toník v dětském pokoji pláče a Michal křičí. Vběhla jsem dovnitř a uviděla přítele, jak stojí nad malým, je celý rudý a velice hlasitě pronáší: „Okamžitě zmlkni a ukliď si to, nebo dostaneš ještě z druhé strany!“

Toník plakal a držel si tvář. „Ty jsi ho uhodil?“ zaječela jsem na přítele. „Dostal, co si zasloužil. Lže mi do očí. Jednou mi poděkuješ, že jsem ti ho srovnal.“ V ten okamžik mi došla slova, nedokázala jsem na to příteli nic říct. Malý mi vběhl do náruče, hledal u mě bezpečí, celý se třásl. Pochopitelně jsem ho objala a přítel se urazil. Praštil dveřmi a šel se najíst do restaurace.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (33): Otčíma jsem vždy brala jako vlastního tátu. Až později jsem si všimla, jaké křivdy se na mě dopouští

Shazoval moji výchovu

Druhý den jsem se pokusila s přítelem promluvit. „Míšo, já malého nebiju a ani s tím nehodlám začít, vše jde řešit jinak. Násilí plodí jen násilí. Vždyť mu můžeš třeba zakázat mobil, nebo něco jiného. Prostě ho nebij, nepřeji si to!“ řekla jsem klidně. Jen se ušklíbl.

Přítel dal facku mému malému synovi. Otevřelo mi to oči, i tak se ale bojím odejít.

„Facka není žádné bití, byla to jen malá výchovná! Kdybys ho zvládala, nemusel bych to dělat já,“ řekl a poté mi dal dlouhou přednášku o tom, jak byl vychovávaný on. Facka prý byla doslova za odměnu, dostávali s bratrem páskem anebo rákoskou! Ta slova na mě padala jako kamení, zasypávala vše, co jsem na příteli milovala. On to totiž považoval za správné!

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (41): Máma nečinně přihlížela, jak mi otčím ubližuje. Dodnes tvrdí, že byla moje chyba

Nevím, jak ho v očích syna obhájit

Od onoho incidentu se doma mnoho změnilo. Toník se Michala bojí. Když slyší, že se vrací z práce, ztichne a zaleze do pokoje. Myslím, že facka, kterou jsem viděla, nebyla první! Bohužel zcela jistě byla první, která mi otevřela oči. Dřív jsem synův strach nevnímala.

Kamarádky mi říkají, že bych měla odejít. Ale není to tak jednoduché. Jednoduše se bojím, že muže, co by o mě a syna měl zájem, už nepotkám. Zkrátka mi už dávno není dvacet, mám pár kilo navíc, menopauzu za dveřmi, budu sama na hypotéku, nemám vlastní auto a nemám nikoho, kdo by mi jakkoliv pomohl. Nechci zůstat sama…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tamara (58): Snacha je na děti zlá, dokonce je i bije. Syn však tvrdí něco jiného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].