Šarlota (41): Máma nečinně přihlížela, jak mi otčím ubližuje. Dodnes tvrdí, že byla moje chyba

Trvalo mi mnoho let, než jsem díky terapiím přijala svoje zážitky z dětství. Nevlastní otec se ke mně choval hnusně. Máma s tím nikdy nic neudělala. Ani teď nevidí ve svém jednání problém, zato ho vidí ve mně!

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzka (30): Kvůli otci mám z dětství otřesné zážitky, znemožňují mi udržet si vztah s mužem

Pro facku se u nás nechodilo daleko

Že může kdykoliv odkudkoliv přilétnout pohlavek, to už byla taková naše rodinná tradice. Před rukou nevlastního otce jsem se krčila preventivně. Dostala jsem facku, když mi nebylo rozumět, anebo když jsem řekla něco, co se mu prostě nelíbilo. Pak mi dával za uši také jen tak - „aby se neřeklo“. Stačilo být někde poblíž. Kolikrát mi rozbil brýle, nebo jsem vzala druhou o futro.

Odmala jsem slýchala, že jsem spratek a nic nedokážu. Možná i proto jsem měla problémy ve škole a známky odpovídaly mému rozpoložení. Nevlastní otec křičel i na mámu s bráchou, bralo se to jako normální věc. Když jsem se v dospělosti dočetla, jak traumatizující je pro děti neustálý křik, posměšky a bití, nestačila jsem se divit.

Dospívání, výběr partnerů i práce, to všechno u mě bylo silně poznamenané roky prožitými s tyranem. Musela jsem projít terapií a trvalo dlouho, než jsem vše přijala. Potřebovala jsem odpustit i matce a doufala jsem, že pochopí moje stanovisko. Ta ale zřejmě žije v jiné dimenzi.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (26): Ten hrůzný zážitek z dětství jen tak z hlavy nevymažu. Od té doby se bojím mužů

Podle mámy jsem si o to říkala

Když jsem mámě ve zkratce řekla, co jsem v dětství prožívala a jaký to má na mě pořád vliv, vrtěla nesouhlasně hlavou. „Nechápeš, jaká byla doba. Neměla jsem na vybranou, dělala jsem, co jsem mohla. A aby bylo jasno, s tebou byl jen kříž. Byla jsi pěkně zlobivá a kolikrát sis o to všechno říkala. On pak odešel, takže si můžeš pogratulovat, bylo to hlavně kvůli tobě,“ řekla mi.

Uznání, že nečinně přihlížela, jak mě její partner šikanuje, jsem se nedočkala. Přesto se matce snažím odpustit s tím, že je sama nešťastná a žije ve své bublině. Mám však stále větší problém se s ní vídat, nedělá mi to prostě dobře. Dříve jsem se přemáhala, to už ale dělat nechci.

Omezila jsem naše styky na minimum a ona se tomu hrozně diví. Stejně si ale neodpustí připomenout, že jsem byla vždycky „na hlavu“ nebo holka nevděčná. Možná by chtěla, abych jí ještě poděkovala, že mi otčím jednou v noci tajně vyhodil kotě s tím, že doma žádná zvířata nesnese. Pak jsem ho našla přejeté.

Mohlo by Vás zajímat:

Radek (40): Manželka trpí mindrákem z dětství, který si kompenzuje na dcerách. Mám strach, jak to skončí

Dětství může být i krásné

Moje matka se mě nikdy nezastala a nechala ve mně klíčit pocit, že je to moje chyba. Zjevně měla sama špatné dětství, jinak by to nemohla brát takhle. S vlastními dětmi už vidím, jak krásné a pohodové může dětství být. Užívám si ho s nimi, co to jde.

Zajímalo by mě, jestli i máma vidí ten rozdíl, když k ní jednou za čas přijedeme na návštěvu. Doufám, že ano. Je to jediný způsob, jak by ještě mohla něco pochopit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (42): Jednou se u našich dveří objevil manželův kamarád z dětství. A nám se obrátil život naruby

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.