Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Olga věřila, že si se sestrou jednou porozumí, a znovu a znovu hledala cestu k usmíření. Netušila ale, že některé povahy zůstanou stejné, ať se snažíte sebevíc.
Už jako malé holčičky jsme byly každá úplně jiná. Andrea byla ta krásná, která si okamžitě získávala sympatie okolí. Já naopak patřila mezi tiché a nenápadné děti, co raději četly než mluvily. Věřila jsem, že vzhled je pomíjivý, zatímco vzdělání a vytrvalost mi jednou otevřou dveře k něčemu skutečnému. Andrea si ale své přednosti dobře uvědomovala a dávala mi to najevo i v dospělosti. A to i ve chvílích, kdy jsem už dávno nepůsobila jako ta nenápadná šedá myš.
Doufala jsem, že se náš vztah konečně zlepší
Moc jsem si přála, abych si se svou sestrou vytvořila blízký vztah. Když jsme obě dospěly, doufala jsem, že už je zbytečné vracet se k dětským naschválům. A že jich nebylo málo. Andrea si ze mě přede všemi dělala legraci, že jsem nudná šprtka, vyhazovala mě z našeho společného pokoje se slovy, že smrdím od knížek, a často mě shazovala, kdykoli mohla. Všechno se začalo měnit až ve chvíli, kdy mě přijali na gymnázium a Andrea nastoupila na obchodní školu. Poprvé jsme se opravdu vydaly každá jiným směrem.
Jednou jsem sebrala odvahu a pozvala ji na večeři. Chtěla jsem ji zaplatit ze svých našetřených peněz a doufala, že se náš vztah posunul. Pečlivě jsem se oblékla podle aktuálních módních trendů, chtěla jsem udělat dojem. Andrea ale dorazila pozdě a navíc s kamarádkou. Sotva mě uviděla, začala se smát: „Proboha, co to máš na sobě?“ V tu chvíli jsem úplně znejistěla. Jen suše poznamenala: „Tak jdeme na tu večeři, jak jsi nabízela,“ a kráčela směrem do restaurace. Stála jsem tam, paralyzovaná hanbou… a pak jsem se s pláčem rozběhla ven.
Chtěla jsem se jí pomstít
Téměř rok jsem s ní nepromluvila. Šlo to vlastně docela snadno, každá jsme byla na jiné škole a život nás rozdělil přirozeně. Uvnitř jsem ale byla plná zlosti. Cítila jsem k ní křivdu a toužila jí to oplatit. Proto jsem ji po čase znovu pozvala, tentokrát na oběd. Nechala jsem se upravit u kadeřnice, oblékla se stylově a měla v hlavě jediný plán, najím se v luxusní restauraci a nechám ji zaplatit účet. S pobavením jsem svůj plán sdílela telefonicky ještě s kamarádkou Hankou těsně před tím, než dorazila.
Andrea přišla včas a úplně mě zaskočila. Podívala se na mě a s úsměvem řekla: „Téda, Oli, tobě to sluší.“ Najednou mě rozhodila úplně jinak. Seděly jsme spolu, povídaly si jako snad nikdy předtím a já se přistihla, že mě to těší. Můj malý pomstychtivý plán jsem v duchu začala rušit. Andrea působila jinak, mile a opravdově. Hřál mě pocit, že se něco mezi námi změnilo k lepšímu.
Dokonale mě převezla
Jenže to netrvalo dlouho. Po dezertu se zvedla a omluvila se, že musí jít: „Zítra mám zkoušky, děkuju za pozvání,“ řekla a spěšně odešla. Nevadilo mi to, chápala jsem to. Až do chvíle, než přišel číšník s účtem.
Položil ho přede mě a já nevěřila svým očím. Téměř šest tisíc. „Co to je?“ zeptala jsem se nechápavě.„To je prý pozdrav od slečny Andrey,“ odpověděl s úsměvem a pokrčil rameny. Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet.
Nakonec jsem ale odcházela ponížená já
Na účtu byla připsaná ta nejdražší láhev vína z nabídky. Ani nevím, jak jsem to nakonec zaplatila, šetřila jsem si dlouho a stejně to zabolelo. Odcházela jsem bledá a zklamaná. O dvě hodiny později mi přišla zpráva: „Když se mi chceš pomstít, musíš na to mít, ségra.“ Jak to věděla? A hned nato další: „Ty šaty ti neslušely, modrá ti nejde. A ten číšník je můj dobrej kamarád. Pusu.“ Došlo mi, že mě musel slyšet, když jsem volala Hance. A když jsem odešla na toaletu, stihli to celé naplánovat. Bohužel ani dnes se náš vztah nijak zvlášť nezlepšil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
