Prastará tradice vyprávění včelám: Smrt Alžběty II. a nového panovníka jejím úlům oznámil královský včelař

povídání s včelami
Zdroj: Wikimedia Commons, Charles Napier Hemy , Public domain

Takzvané vyprávění včelám je západoevropská tradice, při níž se tomuto velmi užitečnému hmyzu sdělují novinky z rodinného života, ať už jde o úmrtí, narození či svatby. Pokud se někdy včely o důležité změně nedozvěděly, hrozilo, že opustí úl, přestanou vyrábět med, nebo dokonce uhynou.

Kamil Šivák
Kamil Šivák 12. 03. 2024 11:00

Tento zvyk je nejznámější v Anglii, byl ale také zaznamenán v Irsku, Walesu, Německu, Nizozemsku, Francii, Švýcarsku, Čechách a ve Spojených státech.

Historie a původ rozprávění se včelami

O původu tohoto zvyku je k dispozici jen velmi málo informací. Existuje ale teorie, že možná pochází z egejské kultury, v níž měly být včely schopné spojit svět živých a mrtvých. V devatenáctém století se v Lincolnshire objevila následující zpráva: "Na všech svatbách a pohřbech dávají lidé včelám kousek dortu nebo sušenky. Zároveň jim sdělují jméno nevěsty či zemřelého člověka. Pokud se včely dozvědí jen o pohřbu a svatba je jim zatajena, údajně se rozzuří natolik, že začnou každého ve své blízkosti bodat. Spousta lidí pak onemocní a zemře."

Po smrti královny Alžběty II. navštívil úly Buckinghamského paláce a Clarence House královský včelař John Chapple, aby je informoval o této smutné události. Zaklepal prý na každý úl se slovy: "Vaše královna je mrtvá. Ale nesmutněte. Nový panovník vám bude dobrým pánem."

O svatbách a pohřbech musely vědět první včely 

Jak již bylo uvedeno výše, včely se spravovaly jak o svatbách, tak i o pohřbech. Nyní se ale na to podíváme podrobněji. Existovalo hned několik způsobů na to, jak včely o smrti informovat. Kupříkladu v díle Samuela Adamse Drakea z roku 1901 se můžeme dozvědět, že dobrá hospodyňka pověsila na úl černé sukno a přitom si prozpěvovala nějaký žalozpěv. Muži, jak již víme, obvykle na úly klepali. Když si získali "pozornost" včel, sdělili pouze, kdo zemřel. Nejlepším klepadlem byl klíč od domu. Kdo chtěl, mohl včely pozvat i na samotný pohřeb. Pokud zemřel sám včelař, veškeré jídlo a pití ze smuteční hostiny připadlo úlu. Ten byl také na několik minut pozvednut a položen zpět na místo ve stejnou dobu, kdy byla rakev spuštěna do země. Ostatně i ve slavném románu Babička od Boženy Němcové se můžeme dočíst: "Až umřu, nezapomeň to říct včelám, aby nevymřely."

U svateb byl v Německu zase zvyk takový, že než se novomanželé odebrali do svého společného domova, měli se nejprve představit včelám. Jinak by je stihlo neštěstí. A pokud nebyl v Bretani během veselky úl ozdoben šarlatovou látkou, včely se "urazily" a odešly.

Včely v popkultuře

Kdo má rád seriál Vraždy v Midsomeru, možná si všiml, že v úplně první epizodě jedna z vedlejších postav poznamená, že včely zesnulé osoby musí být informovány o tom, co se stalo. Tomuto tématu se pak znovu věnuje jedna epizoda z jednadvacáté série s názvem Žihadlo smrti, kde jsou úly zakryty černou látkou na znamení smutku. A konečně devátá kniha z velmi úspěšné série Cizinka spisovatelky Diany Gabaldon nese název Pověz včelám, že se nevrátím.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Telling the Bees
Begood.co.uk: The Tradition of telling the bees

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články