Facebook
Instagram
Veronika Arichteva je talentovaná herečka, moderátorka a členka legendárního tria 3v1, které baví diváky nejen za pomoci sociálních sítí. Objíždí také republiku se svými vtipnými besedami a na ty se doslova stojí fronty.
Veroniku Arichtevu si můžete pamatovat ze seriálů jako Vyprávěj nebo První republika, které, mimo jiné, režíroval její manžel Biser Arichtev. Kromě toho uvádí se svými kamarádkami Nikol Štíbrovou či Martinou Pártlovou Late Night Show na Evropě 2.
Především je pak maminkou malého Luky, který se narodil na konci září roku 2020. Vtipné je, že nyní jsou těhotné i její parťačky a kamarádky Štíbrová s Pártlovou, které mají dokonce rodit i ve stejném termínu, stejné porodnici a prý už mají zamluvený i stejný pokoj. Nikol čeká druhého chlapečka, jednoho syna Matýska už má doma, a Pártlová prý čeká holčičku. Všechny tři kamarádky tak teď plánují společný rodinný život.
I ve svém nabitém programu si Veronika udělala čas na kolegyni Milušku Bittnerovou a přijala pozvání do talk show Na kafeečko, kde probraly její manželství, postoj k mateřství i nerozlučné kamarádství s Nikol a Martinou.
Bittnerová: Vnímáš, že tě nějakým způsobem změnilo mateřství? Je Veronika před mateřstvím a Veronika po porodu? Je to rozdíl? Arichteva: Ráda bych řekla, že jo, ale mám pocit, že jsem furt pako. Ale asi jsem víc. Myslím, že jsem vždycky byla zodpovědná. Vždycky jsem měla větší strach. Ale takový jsem asi nikdy v životě nezažila. Opravdu. Máš strach za toho někoho jiného, za to miminko. Toho se nezbavím celý život, že jo.
A měla jsi to už v těhotenství? Nebo to přišlo až s narozením syna? V těhotenství jsem to měla taky, ale kvůli coronaviru jsem se toho bála strašně, protože jsem otěhotněla někdy v prosinci. Takže když v březnu přišel, byla jsem v prvním trimestru. Protože jsem se prostě hrozně bála, zrušila jsem natáčení Slunečné. Stejně jako všichni tady, ani já jsem netušila, co to bude, jak to bude. Takže jsem se zavřela doma, zabarikádovala jsem se tam a bylo to dobré. A proto si myslím, že máme hrozně klidné dítě. Jednak proto, že je po manželovi, a pak, jsem nebyla rozlétaná. Nešla jsem z kšeftu do kšeftu, což bych asi normálně jako trošku workoholik dělala. Byla jsem prostě doma a užívala jsem si to. Hodně jsem spala, hodně jsem jedla a to bylo fajn.
Promiň, já se teď musím naprosto nostalgicky zastavit, protože v době, kdy jste se s Bisim seznámili, tak jsme spolu hrály. Mimochodem, to bylo moc hezké a já si vzpomínám, jak jsi mi s těma rozzářenýma očima vyprávěla, že, o tom nesmíme mluvit… A já jsem tenkrát slavila narozeniny a říkám ti: Hele přijďte, tam nebudou novináři, to bude v pohodě. Pak jste najednou jeli na dovolenou a potom vlastně tu samou sezonu byla přenádherná svatba. Takhle krásně vám to vydrželo a teď Luka... Vy jste si asi fakt osudem daní, viď? Myslím, že jo. Ale aby to nebylo tak idylické, tak jsme samozřejmě měli krize, ne, že ne. Protože tím, že jsme se brali hodně brzo, tak logicky toho člověka tolik neznáš. Není to možné. Jsi zamilovaná, máš růžové brýle, všechno je úplně krásné, vůbec ti nevadí, že dělá tohle a zase naopak, že nedělá tohle. Ale třeba po tom roce a půl to trošku opadne a ty začínáš zjišťovat něco, co ti může vadit. Oboustranně. My jsme v tu chvíli trošku narazili, protože jsme si museli oba dva něco uvědomit. Bisi to, že já jsem přeci jenom o deset let mladší, a to, co on má za sebou, já mám před sebou. Chci se bavit a jsem taková, že nebudu sedět doma. Anebo jenom být doma a v práci. Našel si holku, která je i živel. A naopak, já jsem si musela uvědomit, že Bisi je ten nejlepší chlap na světě, protože lepšího fakt nenajdu. Musela jsem si uvědomit jeho hodnoty, protože už jsem taky nasbírala něco za ten život. No a tak jsme si to museli ujasnit. Chvílemi to tehdy vypadalo na rozvod. Vlastně je zvláštní, a já bych nečekala, že se můžeš do stejného člověka zamilovat znovu a o to víc...
Jo? Hele, ale to píše v knížkách. A já tomu nevěřila. Takže to jde? Fakt jsem si myslela, že nejde, ale jde. Jsme toho opravdu důkazem a je to už láska, ne ta z prvotní zamilovanosti. Prostě si myslím, že nám to klape. Myslím, že bylo dobré rozhodnutí mít Luku později, protože já jsem si potřebovala tak jako hrát a něco si sama sobě dokázat. A teď to je tak, jak to je, nikomu nezávidím, že má nějakou práci a já ji nemám, protože dřív to tak bylo...
Jak dlouho jste spolu s Bisim? Devět let.
Vůbec jsem to netušila, protože na mě jste vždycky působili kompaktně. Když si vzpomenu, že jsem třeba viděla Bisiho, jak chodí fandit na Star Dance, tak mi přišlo, že tihle dva to mají úplně bezproblémové. Jo, jo. Star Dance bylo super období , tak ty sis tím prošla, takže víš co je to…
Dokonce jsme měli i stejného tanečníka. Ano, ano, Míšu. Takže víš, co to je za mega záhul. Musím říct, že tohle nás taky hrozně stmelilo a v té chvíli jsem si uvědomila, že Bisi je parťák a držák. Vím, že se o něho dokážu opřít. Což je strašně důležité a ne vždycky máš v životě možnosti tohle poznat. Byla jsem furt na tréninzích, to máš hlavu úplně jinde, a on držel a byl mi oporou a chodil mi fandit. A všechno to chápal.
Tak trošinku ti toho Bisiho závidíme. Teda takhle, vyřiď mu doma, že se seriálem Kukačky to fakt přehnal. Řvala jsem jako kráva. Já taky, já taky...
Jo? Ale ty jsi předtím dopředu věděla, o co jde, ne? Ne, vůbec. Nic jsme si neřekli.
Vy jste se seznámili při práci, myslím, že to všichni vědí, ale kdybyste netušili, bylo to při Vyprávěj. Tam vznikly dva zásadní vztahy. Mám pocit, že Jana Bernášková s Rudou Merknerem a vy dva. Těm to taky drží. Jana si našla scénáristu a točí pořád. A já jsem si našla režiséra a v podstatě jsem s ním natočila jenom První republiku a pak už nic. Asi doma málo tlačím na pilu. Ale ne. My jsme si prošli tímhle obdobím a řekli jsme si, že až tu zase bude nějaká role pro mě, tak jako jo. Ale vtipné je, jak to vlastně každý řešil. Že mám protekci...
No jasně kdo jiný tam má hrát, než žena režiséra. Ta to dostala kvůli tomu, že není talentovaná... Pro mě je ještě tvém manželství zajímavé, že tě Bisi musel přijmout i s holkami, že 3v1 jste byly dávno předtím, než tahle teď už velmi známá značka vznikla. On nejen, že začal chodit s tebou, ale začal potažmo chodit i s Nikol a Martinou, viď? No, ale člověče, tam nějak to vychází půl na půl. Pamatuju si, že jsme s holkami odjely na Floridu, a to jsem začala točit Vyprávěj. Už na Floridě jsem si s Bisim psala, takže tam nějak ten náš vztah začal, protože my jsme s holkami začaly točit ty videa. Tehdy bylo to první, že jo. Parodie na Prostřeno a to byl ještě takový pilot. Jmenovalo se to Vytřeno, a ještě to nebylo to Prostřeno, Prostřeno.
Ale to je podle mě vaše nejslavnější video. Má nejvíc shlédnutí, ne? To je fakt pecka. Jo, jo, jo, to, co bylo potom. Je pravda, že Bisi musel přijmout mě a k tomu musel přijmout i ty holky. To je jasné, my jsme prostě tak nějak nerozlučitelné a nemá to občas úplně lehké. Ani partneři od holek to nemají lehké.
Na tom se pozná, jak vás milují. Když to dají... Berete je občas s sebou ven? Nebo dřív, když nebyly děti. Braly jste je s sebou ven, nebo jste chodily samy? Nechtěly jsme moc, že jo, ale… Tak, to snad víš, že nejlíp je jít si sednout s kamarádkou… A teď, když máme partnery, tak už plánujeme společnou dovolenou i s dětma.
Jo? Takže kluci budou hlídat a holky si dají Prosecco a bude hezky. Vy jste nedávno daly fotku, kde jste všechny. Vaši manželové, partneři a teď těhotné holky. Jmenuje se to myslím 10v1. Hele a ta fotka má přes 92 000 lajků. To je dobré.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
I ty jako bloggerka Instagramu, uznáváš, že to je dobré, viď? Přitom takový prd...
No, tak se prostě holky postavily, vyšpulily břicha… Jenom jsme si stoupli ke zdi, nic hezkého tam není, viď? Já si totiž myslím, že už to naštěstí trošku začíná jít z té přehnané reality, že lidi naopak ocení věci upřímné a nehezké. Když člověk neukazuje jenom to, kde si prostě válí zadek. Někde támhle v super hotelu a má Prosecco v ruce a tak. Ale když vidí realitu. Myslím si, že už je to naštěstí tak, že už nikoho nebaví ty strašný Face Upy, protože když pak nedej bože toho člověka někde potkáš, lekneš se, najednou ti přijde, že zestárl o deset let, že jo? To se mně stalo několikrát. Ne, že bych to používala, ale u někoho. Úplně jsem se lekla. Takže si myslím, že i proto to mělo tolik lajků, protože lidi mají rádi příběhy. A tak víš co, když dáš na jednu fotku partnery, chlapa a dítě, vždycky to zabírá. A ještě, kdyby tam byl pes, tak to možná bude mít o trošku víc.
A proč tam není Ebi? Ebina na tom tehdy nebyla. Nechtěla se fotit.
Jo, no ty se vůbec nebojíš jít na Instagramu s pravdou ven. A dokonce, a to mě na tobě hrozně baví, že si dokážeš postěžovat. Nebo dokážeš přiznat - jsem unavená matka. Jo, jo. To je to, co ti říkám. Kdybych se tam vyfotila s Lukou a říkala, jak je to prostě skvělé, jak je to všechno tady úplně úžasné a tak. Tak to lidi nechtějí vidět.
Ale jsou na to i reakce jako: Já mám doma 4 děti a jsem rozhodně víc unavená než vy. No, to jo, přesně, to je klasika.
A to mě teda zajímá. Pročítáš komentáře a reaguješ, nebo jak jsi na tom? Jak to člověk bere, když je vůči němu někdo hejterský? Snažím to pročítat a snažím se i s lidmi komunikovat, protože mám pocit, že jsou jakoby někde u mě doma. A tak si říkám, že bych je měla trošku pohostit, popovídat si s nimi. Samozřejmě, teď už to nejde tak často, protože mám miminko, raději bych se měla věnovat jemu, než nějaké paní na Instagramu. Ale snažím se s nimi komunikovat. A co se týče hejtů, musím říct, že tam mám docela fajn lidi, nejsou to žádný úplně velký drndy… Je teda pravda, že, a na to narazila nebo narazí každá holka, která se stane mámou a nějak funguje na Instagramu, že ty matky jsou hrozná sekta. Všechny jsou strašně chytré, všechny ti řeknou, co děláš špatně a jak bys to měla dělat jinak, protože ony to tak dělaly. Už se tam pak bojím cokoliv dát.
Ne že bych si řekla, že mi někdo napíše, co dělám blbě. To je mi úplně jedno, je to moje dítě, tak si za to já ponesu vinu. Ale vadí mi tam pak být s tím atakovaná. A ještě těm lidem nedej bože odepisovat. Ale to je výjimečné, protože se snažím eliminovat ty nejčastější věci, co jsou třeba umělá výživa nebo vařené příkrmy. Dala jsem tam rovnou, že nevařím, že kupuju a nazdar. A že jestli s tím má někdo problém, tak ať prostě…
Ať jde pryč, ať jde do jiného obyváku. Zase jim neříkám, ať jdou pryč, ať tam jsou, že jo? Potřebuju ty lajky... Ale třeba nosítka jsou taky problém, že jo? Nebo šátky. Tak se snažím tady tomu trošku vyvarovat a nedávat to tam. Moc je nedráždit. A je to fakt hustý, co někdo dokáže.
Ale jinak nosíš ty nosítka furt, ty jsi ten typ. Já tě tam úplně vidím se dvěma nosítkama. No právě a ještě šátek. Na druhou stranu, taky jsem nechtěla, aby se z mého profilu najednou stal úplně mama profil, ale ono to jde docela těžko, když jsi zavřená doma a nemůžeš chodit do práce. V podstatě nikam moc nechodíš, no tak co. Jestli chceš těm lidem něco ukázat, nebo jim cokoliv říct, tak tam vždycky to dítě někde kolem tebe je.
Hele, to je vlastně můj osobní problém, nemůžu dávat žádné příspěvky, protože můj největší příspěvek je Betynka a já ji nechci dávat ven. Takže vlastně nemám co říct. Včera mi dala spoustu kamenů. Chtěla bych se tím pochlubit, ale ji nechci dávat ven, takže nic, tak zase příště. No je to těžká. Já jsem se rozhodla, když jsme řešili, jestli dávat dítě na Instáč nebo nedávat. Říkala jsem si, hele, živí mě to. Nebudu říkat, že ne, na šminky to hodí, že jo. A na barák a tak… ne, ale prostě to dělám. Živí mě to. Nebudu říkat, že mě to neživí a že jsem to prostě dostala. To by mi přišlo i pokrytecké, když sdílím věci ze svého soukromí, a pak najednou říct, ale tohle vám neukážu, jo? Ale vůbec neodsuzuji někoho, kdo děti neukazuje. To je naprosto v pořádku. Jsem za to vlastně ráda, protože bych měla hroznou hoňku, víš, furt ho někde skrývat. Nebo mu tam furt dávat nějaké kolečka přes hlavu. Už není tolik emoji, abych furt hledala nějaké nové. Akorát to nechci úplně přehnat.
Tak uvidíš, co ti řekne Luka v těch 14-15 letech. Taky čekám, s čím přijde Betynka, ale tohle to zatím vydržím. Chtěla jsem se zeptat, když teď mluvíme o výchově a o věcech, které dělat nebo nedělat. S kým se radíš? Radíš se třeba s Nikol, která je už zasloužilá matka, nebo se svojí maminkou? Jak to máš? Mám hroznou výhodu, že moje ségra má teď čtyřletého chlapečka a ještě dvanáctiletou nebo jedenáctiletou Kačenku. Moje teta má třináctiletého kluka a manžel dvanáctiletého syna z předchozího vztahu. Takže jsme tím hodně kompaktní. Trávíme spolu hodně času. Tak ty děti kolem mě byly dlouho. V podstatě nějakých dvanáct nebo deset let, když vezmu tu mojí starší neteř. Takže děti jsou v mém životě. A to spoustu věcí odkoukáš. Jak od ségry, tak od tety. Řekneš si, tohle se mi líbí, a tohle mi přijde, že je už moc přísná nebo naopak. A tohle bych nedělala, až budu mít dítě... To je docela dobrý filtr, že jsem ty věci viděla na vlastní oči. Ale samozřejmě je pak něco jiného, mít vlastní dítě. Protože ta objektivita, kterou máš, poté už není, že jo…
To je hrozné, viď? Vždycky říkám: Jak můžou tohle, to bych v životě...
Rozmazlený harant? Přesně rozmazlený… A pak je to tvoje dítě a lulululu… Ale je docela dobré, že jsem do toho nebyla úplně hozená, že bych nevěděla... Když nevím, tak zavolám, nestydím se říct, že něco nevím a že potřebuju poradit. Tak zavolám mámě nebo ségře nebo Google je taky dobrý.
A Nikol ne? Nikča si to už nepamatuje. Má čtyři roky a…
Jo… promiň, já jsem zapomněla. Takže teď budeš ty radit Nikole a Martině. Ne, ony by si, myslím, nenechaly poradit. Myslím, že ne. Já bych jim samozřejmě ráda radila. Mě to baví, ale myslím, že bych od nich za chvíli dostala přes hubu. Byla bych vyloučená z party. Takže ne, ne, ne.
Víš, ale to jsou takový ty kraviny, já třeba jsem ve fázi učení na nočník. Promiň, Betynko, že to říkám. No a moc to nejde. Je to samozřejmě moje chyba, to je jasné, že jo, a nemám tady mámu nebo kolem sebe lidi, kteří mají aktuálně dítě ve stejným věku. Tak prostě furt někde googluju.
Hele, na Instagramu je super profil - mklife_prvni_pomoc_detem. Je dobrý pro mámy, jestli na nás někdo koukáte. Byla jsem tam ještě v těhotenství na kurzu, kdyby se nedej bože něco stalo. Všichni sice máme doma monitory dechu v postýlkách, ale kdyby se nedej bože něco stalo, tak podle mě víš úplný prd, co bys dělala.
No jasně. Já jsem i dost načetla. No, hele, načteš, načteš, ale podle mě je lepší zkusit si to v tom kurzu s takovou pannou. Má to Michala Knězková, pediatrička a doktorka, která vede tyhle kurzy a jsou i online a jsou i živě, pokud to jde. Pokud situace dovolí. To je opravdu strašně dobrý profil a myslím si, že každá máma by místo toho, co bude kupovat, já nevím nejnovější hnízdečko pro mimino, tak by si měla koupit tady ten kurz. Nechci nikomu radit, ale tam se dozví spoustu věcí. A dozvíš se tam, jak přesně na nočník a jak to je třeba s pinďourem u dětí… Zkuste s najít Mkprvnipomoci a nebo Comamdělat.com.
Hele, já tam jdu okamžitě. Fakt je to dobré, tam ti taky poradí. Anebo, jak ty teda řešíš to nočníkování?
Různě, googluju a děláme různé pokusy a odměny. Poslední byla šlehačka. Tak si sedla na nočník, očekávala šlehačku a to bylo všechno. Pak zase vstala a šla pryč. Ježíš, jestli tohle Bety jednou uvidí, ta mě zabije. No právě.
Ne, nic, pryč od Betynky. Teď k Lukovi. Prosím tě, Luka není úplně české jméno. Chápu to dobře? Jo, jo, jo, je to balkánské jméno. Není přímo bulharské, protože ten výběr se mi úplně nelíbil - Stojev, nebo tak. Třeba Nikolaj je dobrý, to je vlastně bratr mého manžela, to se mi líbilo. Já jsem vlastně chtěla Nikos, to je řecké. Ale tím, že manželův první syn Theodusio je řecký, tak jsem si říkala, ať to není zase, že nemám to dítě s Řekem, ale s Bulharem. Takže jsme hledali. Hodně byl ve hře Christo, což vlastně je druhé jméno mého syna. A pak se mi líbilo Marco. Ale říkala jsem si, že to trochu působí jako gigolo. A pak jsem zjistila, že se tak jmenoval dědeček mého muže. A tak jsem si říkala: Aha, tak počkej... Nakonec jsme dlouho nevěděli a Bisi pak najednou přišel s Lukou, což je Světlonoš, a hrozně se mi to líbilo. Říkali jsme si, že Luka vlastně může být i holka. Tak kdyby někdy v životě, víš... Jak je teď ten trend, to genderově vyvážené...
Vy jste teda takhle korektní? On se bude moci rozhodnout. I když ty ho vychováváš jako kluka, ne? Jo, jo, jo.
Nejsi ta bláznivá, která ho nechává… Ne, ne, ne, to vůbec. Já jsem hodně konzerva.
V Čechách nikoho takového neznám, ale myslím si, že tady někdo bude, kdo už bude vychovávat dítě takhle super korektně. Že nebude ani holka ani kluk... Vůbec si nedovedu představit, jak bych to dělala.
Já nevím, v češtině totiž, si myslím, že to ani nejde, ne? Udělal jsi to? Udělala jsi to? Jako že ve středním rodě... Vůbec si to neumím představit.
Kdyby přišlo druhé dítě a byl by to kluk, tak máš jméno předvybrané? Teď jsme použili toho Christa k Lukovi, takže budeme muset hledat. Jestli budeme mít někdy druhé, tak to bude zřejmě taky chlapeček, protože v rodině z bulharské strany se holčičky nerodí. Takže kdyby to byla holčička, tak by to byl trošičku průser.
Uvidíme, ale tak není všem dnům konec? Ne, ne, ne určitě ne. Je to divné, ale v podstatě tím, že Luka je opravdu hrozně spokojené miminko, tak jsem už po šestinedělí věděla, že chci další miminko.
Aha. A manžel je trochu větší blázen než já, on by ho chtěl hned. Protože, jak je starší, tak říká: Hele, já už taky za chvilku nebudu mít energii. Ale já si to neumím představit, nejsem zas takový střelec. Neumím představit, že až začne chodit a běhat, že bych do toho měla malinké miminko. Takže jsme si říkali, že třeba dva roky počkáme a pak se uvidí.
A pak se uvidí, jestli přijde ta holčička. To by vás mohlo v té partě být 11. Přesně a říkala jsem, že já půjdu druhé kolo a Nikča pojede třetí. A u Marti uvidíme.
Máte velké plány. Ještě mi řekni plány v divadle a natáčení, v čem tě můžeme vidět v nejbližší době. Jsem trošku zaskočená, jak se to všechno rozvolňuje, vůbec jsem s tím nepočítala. Mám teď jedno představení, nevím úplně jestli ho zvládnu, protože jsem si tam dala jinou práci… No tak v čem mě můžete vidět? Doufám, že budeme hrát představení Benátky pod sněhem. Je to taková pěkná komedie, ta mě moc baví. To a samozřejmě v létě Shakespearovky. Na to se moc těším. Minulý rok jsem nehrála, protože už jsem měla velké břicho, takže za mě hrála Evička Burešová. Původně jsem si myslela, že budu odvážná, že to odehraju sama. No tak ne, nakonec jsem povolala Evičku, jestli by si trošku, alespoň trošku, nezahrála místo mě. Asi by to nebylo dobré, nechat dítě pořád bez maminky. A Ligu proti nevěře, kterou jsi hrála za mě, když jsem byla těhotná.
Nakonec ne. Nehrála?
Protože se nehrálo. Ty jsi byla těhotná, a potom přišla korona. Takže termíny, co měly být, jsem nemusela brát. Což mě velmi potěšilo. Točíš něco nového, říkala jsi, že to je zatím tajemství. Ale uvidíme tě v televizi. Zkrátka sledujte Verču na Instáči, ať o ni nepřijdete. A sledujte 3v1, ať o ně nepřijdete, protože teď to začne být hodně zajímavé. Holky se chystají na porody. Dlouho jsme nic nenatočili. Je to strašné, v podstatě od minulého léta máme roztočené video o těhotenství, když jsem ještě měla obrovské břicho a furt nejsme schopné to dotočit, to je úplně strašné.
Vypadá to na seriál těhotenství 3v1. No, snad to někdy vydáme.
Celou zpověď Veroniky Arichtevy najdete v úvodním videu. Co všechno o sobě řekla?
- bezstarostné mládí
- manželství s režisérem
- přátelství s 3v1
- společné těhotenství
- těhotenství a strach z koronaviru
- mateřství a výchova dítěte
- pracovní zkušenosti
- sociální sítě
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
