Věra (35): Na základce mě jedna spolužačka šikanovala. Když jsme se po letech opět setkaly, karta se obrátila v můj prospěch

vztah se spolužačkou
Zdroj: Freepik

Věra si své vytrpěla jako malá i dospívající dívka. A právě proto se rozhodla, že se vypracuje tak, aby jí už nikdo nikdy nemohl ublížit.

Jana Szkrobiszová
Jana Szkrobiszová 13. 05. 2025 13:00

Nikdy jsem ve škole nebyla výrazná. Spíš tichý introvert, který jen pozoroval ostatní. A právě za to jsem si to často odnesla, hlavně od té, která měla mezi holkami navrch. Díky andělské tváři a dlouhým blonďatým vlasům si myslela, že může určovat, kde je komu místo. Každé ráno se mi dělalo špatně, jen co jsem si představila, že musím do školy. Vždycky jsem se bála, co si na mě zase vymyslí.

Ve škole mi dávala jasně najevo, že jsem horší než ona

Jen co jsem vešla do třídy, měla mě Klára na mušce. Ovládala sympatie spolužáků i toho, do kterého jsem byla potají zamilovaná. Když mi zrovna něco nepřistálo na hlavě, doprovázely mě k lavici alespoň urážlivé narážky. A tak to bylo den co den.

Byla premiantka stejně jako já, ale učitelé ji měli radši, možná kvůli jejímu vzhledu. Aspoň tak jsem to tehdy jako teenager vnímala. A právě tehdy jsem si řekla, že budu nejlepší. „Jednou ti to natřu, Kláro,“ zamumlala jsem si, když mě znovu shodila poznámkou o mém vzhledu.

Ztrapnila mě tak, že jsem se propadla hanbou

Ještě než jsme se rozloučili se základkou, stihla si do mě Klára naposledy rýpnout tak, že na to dodnes nezapomenu. Dozvěděla se, že se mi líbí Aleš, a totálně mě před ním shodila. „Žlutý zuby, mastný vlasy a image trola, s tím se nesnaž ani o Aleše,“ pronesla nahlas.

Slyšel to. Otočil se na mě a jen opovržlivě pohlédl. Styděla jsem se a utekla domů. Do školy jsem pak týden nešla, jak mi z toho bylo zle. Díkybohu základka skončila a s ní i éra Kláry. Začala nová etapa.

Po letech jsme se znovu potkaly tváří tvář

Studovala jsem a příležitostně si přivydělávala. Postupně jsem proměnila isvůj vzhled a držela se módních trendů. Stala se ze mě úspěšná PR manažerka, o kterou se firmy začaly přetahovat. Jednou přišla nabídka, na kterou jsem dlouho čekala, a šla jsem na pohovor.

Byla jsem už jiná žena, sebevědomá a úspěšná. Věděla jsem, že mám navrch a že mi nabídnou skvělé podmínky. Čekala jsem v zasedací místnosti, když přišla sympatická žena a nabídla mi kávu. Kývla jsem a v tu chvíli jsem ji poznala. Byla to Klára. „Ahoj, Věrko,“ řekla nejistě a obsloužila mě. V té firmě pracovala jako sekretářka a měla se stát mojí podřízenou.

O pár týdnů později jsem nastoupila a vedla nový tým. Klára za mnou přišla s nápadem a žádostí o povýšení. Po prezentaci dodala: „Věrko, chtěla bych se ti omluvit za školní léta. Byly jsme hloupé školačky. Doufám, že to nebudeš promítat do práce a zachováš si profesionalitu.

Dojela na své chování

Měla jsem dost její manipulace. Nápad mě skutečně nezaujal, a tak jsem ho zamítla. Její omluvu za školní léta jsem ale přijala a poděkovala jí za snahu a iniciativu v práci. Jenže Klára zůstala Klárou, brzy si začala stěžovat na moje údajně neprofesionální chování. Netuším, proč to udělala, ale nakonec ji ředitel sám propustil. Věděl, že mezi námi panuje napětí, které škodí týmu. Nemusela jsem hnout prstem, výpověď přišla sama. Tenhle souboj nevyhrála. A upřímně? Jsem ráda, že už mi nedýchá za krk.

Další příběhy ze života →


Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Topmodelka Pavlína Němcová bojovala o syna dlouhých dvanáct let: Soudu vadilo, že jsem mladá

Topmodelka Pavlína Němcová bojovala o syna dlouhých dvanáct let: Soudu vadilo, že jsem mladá

Související články

Další články