Facebook
Instagram
Občas se stává, že přeskočí jiskra mezi dvěma lidmi, kteří jsou zadaní – nebo třeba jen jeden z nich. A přesto se rozhodnou a dohodnou, že se spolu budou scházet. I když by jaksi neměli, protože to nemusí vůbec dopadnout dobře.
Potkali jsme úplnou náhodou, okamžitě se mi zalíbil a řekla jsem si: „Toho chci!“ A začala jsem ho okouzlovat. Hrál tu hru se mnou, a byla to hra, protože jsem netušila, že je zadaný. A moment, ve kterém se to provalilo, byla jedna z nejtrapnějších chvil v mém životě.
Jít jsem nechtěla a pak šla
Stalo se to takhle: Byla jsem pozvána na oslavu dvacátých narozenin kamarádky do salónku jedné restaurace. Moc se mi tam nechtělo, takže jsem dělala mrtvého brouka, nikam jsem nešla a válela se doma s knížkou. Ignorovat mobil ale dneska už moc nejde, zmeškané hovory a esemesky a jiné nás vždycky dostihnou, takže jsem ho, když mě už nějakou chvilku honil, zvedla. „Kde jsi?“ vyštěkla na mě oslavenkyně, „čekáme s přípitkem jenom na tebe! A než přijdeš, tak budeme všichni už pěkně namazaní!“ Hm, co jsem měla dělat, šla jsem tam a tím, co si obléknu na sebe a jak se udělám krásnou, jsem se vůbec nezabývala. Měla jsem v hlavě plán: Dorazit, popřát a rychle po anglicku zmizet. Který mi nevyšel.
Náhodné setkání s tajemným cizincem
Nevyšel mi, neboť jsem tam potkala jeho. Prostě mladého muže, který mě na první dobrou zaujal. Postával stranou, s nikým se moc nebavil, netušila jsem, kdo ho tam přivedl nebo jestli tam s někým je. A tak jsem čapla kamarádku a kývla hlavou jeho směrem: „Znáš ho? Víš, kdo to je?“ Letmo se na něho podívala: „V životě jsem ho neviděla,“ a přestala jsem ji zajímat. Takže mi nezbylo nic jiného než ho oslovit. Na moje: „Ahoj, proč tu stojíš tak sám,“ reagoval úplně skvěle: „Sám nejsem, jsi tu přece se mnou!“ A za pár minut jsme spolu odešli.
Následující týdny jsme si volali, psali, párkrát se jen tak v letu viděli. Nějaká ta pusa proběhla taky. Nic jsem o něm nevěděla, jakou má profesi, kde pracuje, kde bydlí… Nic. A na sociálních sítích nebyl. Nejspíš. Neznala jsem ani jeho příjmení. Jen křestní jméno. A líbilo se mi to, všichni na sebe vždycky všechno řeknou, ale mít vedle sebe tajemného cizince, to bylo něco!
A nakonec přišel konec
Úplně jsem se do něho zbláznila a po těch několika týdnech jsem měla pocit, že bychom se měli posunout dál. A tak jsem si řekla, že by nebyl na škodu sex. Vždyť jsem ho milovala, jiskřilo to mezi námi, na co čekat? Takže když jsme se takhle večer líbali někde v parku, nadhodila jsem takové to klasické: „Chci tě…“ „Jestli chceš, tak to zařiď…“ zašeptal mi do vlasů. A tak jsem zařizovala.
Jednoduché to nebylo. Bydlela jsem u rodičů, tam jsem ho vzít nemohla. Takže jsem rozhodila sítě a jedna známá mi nabídla, že mi, respektive nám, půjčí na odpoledne byt kdesi na sídlišti na okraji Prahy. Pěšky – což by se dalo ještě považovat za romantickou procházku – se tam v žádném případě dojít nedalo. Když jsem tajemného muže táhla do metra a pak do autobusu MHD, cítila jsem se dost trapně – jak se v tom chumlu lidí tvářit roztouženě a jak se vůbec chovat, když jedete do vypůjčeného bytu za jediným účelem?
Zkrátím to. Chlapec netušil, kam jedeme a když jsem ho vytáhla z autobusu, byl najednou celý nesvůj. Došli jsme do bytu, cosi proběhlo, bylo to celé divné a nepovedené a když jsme pak čekali na bus, kroutil se jak žížala a pořád se rozhlížel kolem sebe. „Co se děje?“ povídám mu snaže se ho trochu zkrotit. Co mi odpověděl? „Už abychom byli pryč, tady za rohem bydlí moje tchýně!“
A bylo po romantice i po tajemství. Trapnější chvíli jsem do té doby nezažila – a jestli jsem byla smutná? Trochu jo, ale natolik se u mě shodil, že jsem mu s radostí dala pápá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
