Facebook
Instagram
Herečka Kristýna Janáčková (41) vychovává s partnerem Michalem Škrabákem dva syny, rok a půl starého Elliota a osmiletého Luise. Velký věkový rozdíl mezi dětmi je podle herečky ideální, protože synové si spolu vyhrají, a zároveň má mladší ve starším vzor. V rozhovoru pro magazín Lifee také přiznává, že vnitřně bojuje s některými postupy v českém školství.
S příchodem září se prý starší syn Luis do školy těšil, a to díky novému učiteli, který v chlapcích vzbuzuje autoritu a získal si jejich sympatie. Synovu školu i učitele Kristýna Janáčková chválí, ale vadí jí systémové nastavení českého školství. „S některými věcmi v našem školství vnitřně bojuji a nesouhlasím. Občas je pro mě těžké plnit s Luisem některé úkoly, když vím, že je to zastaralé a do života neprospěšné," zamýšlí se v našem rozhovoru hvězda seriálů Přístav nebo Ordinace v růžové zahradě.
Vidíme vás ve společnosti po delší době. Čím to je?
Mám dvě děti a získat čas teď bývá náročnější. Na dětské domovy si ho ale ráda udělám. Jsem patronkou akce Hejbejte se a zpívejte s Hankou Kynychovou už asi deset let.
Jak se stavíte k tomu, brát do společnosti, kde jsou média, také své děti? Jste v tomto ohledu zdrženlivější?
Beru je zřídka, Elliota vodit mezi novináře nechci, ale Luisovi už je osm a když chce jít, tak si sám řekne. Jinak se tomu velmi vyhýbám a ráda bych je toho ušetřila. Děti skrývám také na sociálních sítích a když už tam toho staršího dávám, tak se ho nejprve zeptám. Je poučený, že je to fotka, kterou už z internetu nikdo nevymaže. Někdy mi do toho zasahuje natolik, že si chce sám vybrat. Jinak ovšem jejich tváře důsledně kryju.
Vnímá váš starší syn, že je máma známá herečka?
Ví to. Už byl na divadelním představení, které jsme mu vybrali, a byl se mnou také několikrát focený, takže to asi nějak vnímá, ale v zásadě to neprožívá. Byl se mnou na titulní straně jednoho časopisu pro maminky. Vidí to, řekne: „Jo jo, super, fajn." Ale na hlavu se z toho nestaví a ve škole se tím také nechlubí.
Také by se za to mohl stydět, i takové děti jsou.
Opravdu? Snažím se dělat všechno pro to, aby se za mě nestyděl. Člověk nikdy neví, ale snad to nepřijde. Máme spolu velmi otevřený vztah, o všem s ním mluvím a nic mu neskrývám. Věřím, že je na všechno připravený. Také mu každý den píšu deník a tam je všechno zapsané.
Deník?
Píšu deníky oběma dětem, od jejich početí, každý den. Když zahrnu i to těhotenství, tak Luisovi už devět let, takže jich má dohromady 52. Ale už jsme se domluvili, že je čas skončit. Zapisuji tam jejich pokroky, takže v jeho věku to ztrácí kouzlo. To hlavní období zaznamenané je.
Bude chtít převzít štafetu a pokračovat?
Když bude chtít, tak může, ale je pravda, že kluci k deníčkům moc neinklinují. Uvidíme. U mě to často viděl, zajímal se o to, ale musí se rozhodnout sám.
Jak jste zvládli září a začátek školního roku? Bylo to hektické?
My jsme si to moc užili, Luis se do školy těšil. Přišel k nim nový učitel - muž, což je pro kluky skvělé, a zatím to vypadá, že si získal jejich sympatie. Tím jsem nadšená, protože s některými věcmi v našem školství vnitřně bojuji a nesouhlasím. Občas je pro mě těžké plnit s Luisem některé úkoly, když vím, že je to zastaralé a do života neprospěšné. Naštěstí má velmi dobrou školu a skvělé učitele, což je základ všeho. Zatím je nadšený, takže si to užíváme s ním.
Zmiňovala jste svůj vnitřní boj s určitými postupy ve školství. Hodně rodičů už děti učí samo. Přemýšlela jste nad tím?
Já si toho všimla, ale dokud nenastane nějaký problém, tak do toho nepůjdu. Myslím, že se to týká hlavně rodičů, kteří mají se školou nebo s konkrétním učitelem problém, a než aby se tam dítě trápilo, tak ho raději učí doma. Respektive takhle to vnímám já. My naštěstí tento problém nemáme. Navíc si myslím, že Luis je velmi společenské dítě, miluje kolektiv a ten by mu moc chyběl. Musí být neustále mezi dětmi. Vidím to na něm, když jsou prázdniny, nebo když měl zlomenou ruku a musel být dva týdny doma. Chyběl mu kolektiv a chtěl jít alespoň na skok do družiny. Proto by u nás domácí výuka asi nebyla nejlepší cestou. Uvidíme, zatím jsme spokojení, jak to je.
Jsou vaši synové parťáci? Pomáhá starší mladšímu?
Když jsem čekala Elliota, všichni říkali: „Jé, to budou dva jedináčci. Sedmiletý rozdíl, to už je hodně." Ale za sebe mohu ten rozdíl jen doporučit. Kluci jsou velcí parťáci, krásně si spolu vyhrají, a Elliot k Luisíkovi vzhlíží. Luisík zase mladšího brášku miluje a opatruje ho, věnuje se mu. Potom odchází do svého světa, za svými kamarády, a já mám Elliota jen pro sebe. Druhé dítě si díky tomu opravdu užívám, protože nejsem ve stresu, že bych jedno odložila a musela se věnovat druhému. Jsem šťastná, že to mezi nimi tak hezky funguje.
Jste k tomu také pracovně vytížená?
Mám to nastavené tak, abych to hezky zvládala a nebylo to na úkor dětí. Když se vyskytne nějaké pěkné natáčení, tak si na plac odskočím moc ráda. Ale teď, dokud je Elliot malý, tak mě nejvíc potřebuje on. Nejsem typ herečky, která by okamžitě hledala chůvu a chtěla by se aktivně věnovat kariéře. Elliotovi je rok a půl a ten další rok, než půjde do školky, uteče jako voda. A ten čas mi nikdo nevrátí. Chci si to dítě maximálně užít a být tady pro něj. Až bude ve školce, práce začne sama přicházet.
Máte s dětmi nějaké společné rituály?
Snažíme se držet nedělní obědy, kdy máme všichni volno a chceme si společně udělat hezký den. Jinak to striktně dané nemáme a ten režim je volnější, možná to souvisí i s mojí prací. Milujeme večery, kdy všechno utichne, lehneme si na gauč a něco si hrajeme, koukáme na film nebo si povídáme.
Kde vás teď diváci mohou vidět?
Ve Studiu Dva, třeba v komedii Brouk v hlavě. A po republice jezdíme s činohrou Benátky pod sněhem.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
