Facebook
Instagram
Hostem Festivalu Jiřího Menzela v pražském Divadle Bez Zábradlí byl v sobotu také maďarský herec János Bán (66), představitel mentálně postiženého Otíka z Menzelova slavného filmu Vesničko má středisková. Jak to bylo s Otíkovou zubní protézou a co mu vadí na současném nejen filmovém světě? O to vše se podělil v rozhovoru pro web Lifee.cz.
Maďarský herec János Bán navštívil Festival Jiřího Menzela, který probíhá v pražském Divadle Bez Zábradlí až do 28. dubna. Zavzpomínal zde nejen na setkání se slavným režisérem, ale prozradil také, čemu se věnuje ve volném čase.
O legendárním filmu Vesničko má středisková jsme toho na Festivalu Jiřího Menzela slyšeli opravdu hodně. Každého proto asi zajímá, jak se máte a čemu se věnujete v Maďarsku.
Žiju už jen pro radost. Ale mám se dobře, děkuji. Pracuji podle možností, ale je toho méně. Aktivní jsem už jen v Divadle Józsefa Katony v Budapešti. Další nabídky moc často nepřijímám, jen v mimořádných případech. Čas trávím převážně ve svém domě u Balatonu a zabývám se zemědělstvím.
Zemědělstvím? Co pěstujete? Máte farmu, pole plná zeleniny a také zvířata?
Farma je přehnané slovo. Pěstuji hlavně ovoce a zeleninu a tvořím všechno dobré, co z toho pochází. Takže si pálím kořalku, dělám si vlastní víno. Zemědělství berte prosím obrazně, zkrátka mám zahrádku. Nicméně jen málo lidí o mně ví, že jsem se narodil jako sedlák. Umělec už jsem byl dost dlouho a teď se vracím k vesnickému životu.
Divadlo je ovšem pro vás stále velké téma. Můžete prozradit, čemu se věnujete konkrétně?
V současné době nezkouším žádnou novou hru. Hraji jen dříve nastudované inscenace. Aktuálně to pro mě znamená dvanáct večerů v měsíci.
Prahu jste nyní navštívil v rámci Festivalu Jiřího Menzela. Pojí vás s Českou republikou nějací přátelé, se kterými se uvidíte? Jaký je váš program?
Ano, mám zde přátele, ale v současné době mají dva z nich covid. Paní, která mi tlumočila během natáčení Vesničko má středisková, se necítí dobře. Jinak nestíhám vůbec nic. Až dokončíme tento rozhovor, budu muset napsat několik textových zpráv a mám hodně jiné práce, kterou musím vyřídit. Už jako soukromá osoba.
To si návštěvu Prahy vůbec neužijete. Plánujete se vrátit?
Chtěl jsem tu strávit více času, ale bohužel, neumožňují mi to současné pracovní závazky.
Vnímáte, jak jste tady v České republice populární? Zastavují vás lidé na ulici?
Ano. Díky Bohu. A také bohužel.
Je vám to nepříjemné?
Převážně ne, ale někdy to dokáže obtěžovat. V Maďarsku se například musím schovávat. Pouštím si do své aury jen lidi, které delší dobu znám nebo je považuji za profesně přijatelné. Není to z mé strany nadřazenost nebo aristokratismus. Spíš jsem velký introvert.
Mnozí by dnes považovali za kontroverzní zobrazovat mentálně retardovaného mladíka ve filmu. Jak se na tuto filosofii díváte?
To je opravdu dobrá otázka. Myslím, že základní filosofie nebyla jiná ani během natáčení toho filmu. Je fakt, že pohled na mentálně postižené se za ty roky hodně změnil. A pokud vím, tak spíše v pozitivním smyslu. Jsem toho názoru, že je velmi důležité, abychom o těchto otázkách mluvili - o tom jevu. Já osobně považuji integraci těchto lidí za velmi důležitou. Nejen z humánního hlediska.
Jak tenkrát probíhala vaše příprava na roli Otíka?
Na natáčení Vesničko má středisková jsem se připravoval asi rok a poznal jsem spoustu dětí, které se potýkají s nějakými mentálními potížemi. Viděl jsem těžší i lehčí případy. Dělal jsem si spoustu poznámek a nakonec jsem dospěl k názoru, že v každém z nás je přítomná nějaká deformace. U některých lidí si všimneme, že mají nějakou menší vadu - zvláštní pohled, vadu řeči nebo zdeformované ucho. Zdánlivě je všechno v pořádku a ten postižený žije spokojený život. Pak přijde někdo z vnějšího světa, který ho považuje za podivína. Buď ho odmítne nebo ho s těžkostmi dokáže přijmout. Záleží na inteligenci a kultivovanosti daného člověka.
Abych se ale vrátil k vaší původní otázce. Tu zubní protézu pro Otíka jsem si vymyslel nejen kvůli jeho retardaci, ale také kvůli své maďarštině. Pomohlo mi to překrýt cizí přízvuk. Pan Menzel mi na začátku tvrdil, že to je špatný nápad. Týden jsme s panem Labudou zkoušeli. On si to natáčel na video a po dvou dnech mi řekl: ,Nasaď si zpátky tu protézu!' Ve prospěch zubní protézy tak nakonec mluvily tři faktory: praktické záležitosti, pozorování postižených lidí a potom její využití v praxi. Prostě to fungovalo.
Myslíte si, že to umělci mají v současné době těžší? Pan Menzel točil milé a úsměvné filmy, ovšem o tématech, která by se dnes dala považovat za kontroverzní a snadno napadnutelná.
Tento film pohlíží na toto téma s velkou laskavostí a lidskostí. Každý, kdo by snad chtěl tomuto snímku něco vytknout, je prostě hlupák nebo z toho dělá politickou záležitost.
