Gavrilo Princip: Malý muž na počátku velké války. Jeho odvaha rozpoutala 1. světovou válku

25. Července 2018
Eva Jeřábková
Útlý a neduživý chlapec chatrného zdraví se zálibou v poezii v červnu 1914 jako jediný ze sedmi atentátníků udržel nervy na uzdě a úspěšně spáchal v Sarajevu atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este.
Zdroj wikipedia.com
Před 124 lety se v malé vesnici Obljaj v dnešní Bosně a Hercegovině narodil útlý a neduživý chlapec chatrného zdraví se zálibou v poezii. Přesto právě on v červnu 1914 jako jediný ze sedmi atentátníků udržel nervy na uzdě a úspěšně spáchal v Sarajevu atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Tehdy mu nebylo ani 20 let, a tak jej místo trestu smrti čekalo pomalé umírání v Terezíně.
Reklama

Gavrilo byl velice nadaný student, exceloval především v romantické a historické literatuře. Už ve třinácti letech odešel studovat na obchodní akademii do Sarajeva. Zde se seznámil s hnutím Mladá Bosna, které bylo tvořeno Srby, Chorvaty a bosenskými muslimy a usilovalo o nezávislost Bosny. Stal se členem a ihned se začal politicky angažovat a účastnit demonstrací proti sarajevským úřadům. Jedna taková akce ho stála studium.

Roku 1912 bylo Srbsko plné vzruchu kvůli mobilizaci na první balkánskou válku a členové Mladé Bosny dobrovolně vstupovali do srbské armády. Princip byl ale odmítnut samotným majorem Vojislavem Tankosićem, protože byl „příliš malý a příliš slabý.“ Je pravděpodobné, že toto odmítnutí v něm vyvolalo potřebu vykompenzovat nedostatek fyzické síly výjimečným činem.

V roce 1914 se mu naskytla příležitost prokázat odvahu. Byl v sedmičlenné skupince mladíků, za níž stál plukovník srbského generálního štábu Dragutin Dimitrijević-Apis. Měli za úkol provést atentát na rakousko-uherského následníka trůnu. František Ferdinand si mohl pro svou návštěvu Sarajeva během manévrů jen těžko vybrat horší den, než 28. červen, nebo-li „Vidov dan“ – jeden z nejvýznamnějších okamžiků srbské historie, den porážky od Turků na Kosově poli roku 1389.

První útok bombou se ovšem nepovedl a spiklenci už na svůj plán málem rezignovali, když tu shodou náhod arcivévodův vůz zacouval přímo před Principa. Ten nezaváhal a dvakrát na vůz vypálil. První kulka arcivévodu minula, odrazila se ale od kování vozu a zasáhla Žofiinu břišní aortu. Druhá trefila Františka do krku, roztrhla tepnu a uvízla v páteři. Gavrilo Princip se po atentátu pokusil o sebevraždu, cyankáli však neúčinkovalo. Byl zatčen a spolu s ostatními atentátníky skončil před soudem, který mu jako mladistvému vyměřil 20 let v terezínské věznici.

„Když jsem v létě 1916 začal léčit Principa na chirurgickém oddělení posádkové nemocnice v Terezíně, byl už kandidátem smrti, živou mrtvolou. Jeho na kost vyschlé tělo pokrývaly četné tuberkulózní vředy velikosti dlaně,“ napsal jeden z ošetřujících lékařů, doktor Marsch.

Tuberkulózou trpěl Princip už od raného věku. Ale po převezení v prosinci roku 1914 do vězení v pevnostním městě, se ve zdejších tvrdých podmínkách jeho zdravotní stav rychle zhoršoval.

První žena, která přeletěla Atlantský oceán a záhadně zmizela nad Tichým oceánem. Jaká byla Amelia Earhartová?

Atentátník byl i přes svou drobnou tělesnou stavbu podle platných nařízení nucen nosit desetikilové okovy. Ven z temné samotky se dostal jen na pár minut denně. Nedostával nic ke čtení a vzhledem k pobytu na samotce si mohl jen vzácně s někým promluvit. Spolu s nekvalitní stravou to přispělo k celkovému fyzickému i psychickému strádání. Na druhou stranu se mu při zhoršení zdravotního stavu dostalo poměrně kvalitního lékařského ošetření. I v nemocničním pokoji Principa například neustále hlídalo několik vojáků.

Roku 1916 tuberkulóza ovšem už natolik zachvátila jeho tělo, že mu lékaři museli amputovat pravou paži. „Tuberkulózní proces rapidně pokračoval, Principovy dny byly spočteny,“ vzpomínal MUDr. Marsch.

Ke konci svého života vážil pouhých 40 kilogramů. Bývalý student, který svého činu nikdy nelitoval, zemřel ve vězeňské nemocnici 28. dubna 1918 v půl sedmé večer ve věku 23 let. Byl tajně pochován v neoznačeném hrobě, ale jeden z vojáků si místo zapamatoval a po vzniku Československa byly ostatky převezeny nejdříve do rodinné hrobky starosty terezínského Sokola Pavla Žaluda a v červenci 1920, po skončení VII. všesokolského sletu, si jugoslávská delegace odvezla do Sarajeva rakev Principa i dalších sarajevských atentátníků, kteří byli vězněni a zemřeli v Terezíně.

Gavrilo Princip je v Srbsku považován za národního hrdinu a bojovníka za svobodu. Je po něm pojmenováno několik škol a byly mu vystavěny památníky.

Diskuze

Reklama