Facebook
Instagram
Adam má za sebou rozvod a nikdy nezapomene nejen na to, co mu provedla exmanželka, ale ani na to, jak těžce to nesli jeho rodiče. Teď měl před sebou nelehký úkol - říct o tom rodičům své přítelkyně.
Bál jsem se, že mě rodiče mé přítelkyně vyženou, když zjistí, že nejsem dokonalý. Moje první manželství totiž nevyšlo a mám za sebou ošklivý rozvod...
Měl jsem špatné zkušenosti s tchánem a tchyní
"Člověče, neboj se toho. Přijedou na pár hodin, dají si oběd, omrknou si pokoje a pak půjdou," pokrčil rameny můj kamarád Martin (30) a objednal další dvě piva.
"Víš, jak moc mě společenská setkání, pokecy a další věci štvou. Jen na to pomyslím, už je mi špatně. A co když se začnu nervovat a zaseknu se jako školák před tabulí? Co hůř, Ivanina matka je učitelka a její otec ředitel něčeho. Dokážeš si to představit? Horší to být nemohlo!" vyprázdnil jsem zbytek půllitru jedním douškem a sáhl po dalším.
"Nedramatizuj. Je to jen první setkání, oni se také budou cítit trapně," nadhodil Martin.
"A co když ne? Pamatuješ na rodiče mé první ženy? Těm nebylo trapné nic! Tchyně mě při první návštěvě napomenula, že jsem si nezul boty! A pak to bylo jen horší."
"Těm se nikdo nevyrovná!" rozchechtal se Martin. "Pamatuji si tvého tchána na svatbě... Chtěl tě vyhodit z okna! Zacházel s tebou jako s kusem hadru, dodnes nevím proč..."
"Prosím, už o tom nechci mluvit," přerušil jsem ho.
Bál jsem se návštěvy tchyně a tchána
Pomyšlení na bývalou tchyni a tchána mi způsobovalo křeče v žaludku. Možná by moje manželství přežilo, kdyby u toho nebyli oni. Jejich vměšování, hádky, neustálé kritizování a zasahování by přivedly k šílenství i svatého. Co hůř, exmanželka je vždy bránila a stála na jejich straně. Až mi nakonec vyložila kufry za dveře.
Snažil jsem se zachránit náš vztah, navrhoval jsem dočasné oddělení, ale nechtěla mi dát druhou šanci. Při rozvodu mě využila – vzala si byt, na který přispěli moji rodiče. Nezůstalo mi nic, jen dva kufry plné oblečení a zlomené srdce. Myslel jsem, že už nikdy žádné ženě nebudu věřit, dokud jsem nepotkal Ivanu (29). Teď jsem měl šanci seznámit se s jejími rodiči.
Celý minulý týden jsem měl noční můry, vymýšlel jsem různé únikové strategie a výmluvy, ale nakonec jsem sebral odvahu. Koneckonců, už jsem nebyl malým dítětem a musel jsem čelit realitě. Když jsem však uslyšel zvonek domácího telefonu, měl jsem nohy jako z gumy. Sotva jsem došel ke dveřím a přivedl budoucí tchány do domu.
"Ahoj, ty musíš být Adam," pronesla radostně Ivanina matka. "Jmenuji se Marianna a tohle je Vojtěch, Ivanin táta." Přestože to bylo naše první setkání, budoucí tchán mě objal, jako bych byl jeho syn. "Neboj, nezůstaneme dlouho. Po obědě plánujeme prozkoumat město," řekl s úsměvem a mrkl na mě.
Tchyně s tchánem mě překvapili
Ukázalo se, že Ivanini rodiče jsou v pohodě! Líbilo se jim vše od oběda, přes byt, který jsme si pronajali, až po mě. Překvapilo je, že si cením ticho, baví mě moje práce a zbožňuju svého dvouletého synovce. Problémem bylo, že ani já, ani Ivona jsme jim neřekli ani slovo o mém rozvodu.
Má minulost pro Ivanu nebyla překážkou. Dohodli jsme se, že jejím rodičům o tom řekneme, až nastane ten správný čas. Moje první svatba se odehrála v kostele, což znamenalo, že Ivana na to mohla zapomenout. Mrzelo mě to. Ještě jsem nepotkal dívku, která by si takový obřad zasloužila víc. Byla oddaná, věrná a rozumná.
"Neboj, můžu si vzít bílé šaty i na úřad," uklidňovala mě Ivana. Její velkorysost mě ohromila. Exmanželka si vždy přála okázalou svatbu a připravovala se na ni snad už od začátku našeho vztahu. Doufala, že předčí všechny své kamarádky. Pro Ivanu nebyla estetika důležitá, protože to, na čem jí skutečně záleželo, byla naše láska. A to ještě více posílilo mé city k ní, přestože otázka rozvodu mě stále trápila.
Bál jsem se říct jim pravdu
Rozvod byl pro mé rodiče opravdovou ránou, dokonce se za to styděli. Když jsem je seznámil s Ivankou, obávali se její reakce na nepříjemnou pravdu. "Řekni jí, jak moc jsi se snažil..." naléhala maminka. "A řekni, že to nebyla tvoje vina. Bože, jaké neštěstí potkalo naši rodinu! Jedno špatné rozhodnutí a ani na svaté přijímání nemůžeš..."
Takže ačkoli se Ivanini rodiče zdáli být v pohodě, bál jsem se jim to říct. Co kdyby zareagovali jako moji rodiče? Co když přesvědčí Ivanu, aby se se mnou rozešla? Co když si lidé začnou šeptat, ukazovat na nás prstem a spekulovat o mém rozvodu? Řeknou, že jsem ji určitě podváděl!
Tohle všechno se mi honilo hlavou před dalším setkáním s Mariannou a Vojtěchem, kteří mě požádali, abych jim říkal křestními jmény. "Koneckonců, nejsem pro tebe matka a slovo paní mi připomíná důchodkyni!" smála se Marianna.
Mají úžasný dům
Neměl jsem absolutně žádný důvod bát se těch přátelských lidí, přesto jsem měl strach. Tentokrát jsme měli tu čest je navštívit. Jakmile jsem uviděl dům Ivaniných rodičů, vyrazil mi dech. Byla to impozantní dvoupatrová budova s balkony a terasou vedoucí do nádherné a dokonale udržované zahrady.
"Dechberoucí," řekl jsem uznale. "Nemám ráda práci na zahradě, ale Vojtěch si užívá péči o rostliny," odpověděla na můj kompliment Marianna. "Moje doména jsou knihy a vaření. Později ti ukážu, kolik zajímavých věcí jsem dokázala shromáždit."
"Unudíš ho," nadhodil Vojtěch. "Ale pokud budeš chtít, můžu ti také ukázat své království."
"Zahradu?" zeptal jsem se zmateně. Nevěděl jsem, co má na mysli tím královstvím.
"Ne! Myslím patro!"
Překvapilo mě, že oba vlastní přízemí, ale zbytek domu byl rozdělený. Vojtěch dostal první patro a Marianna druhé. "Minulý rok jsem jí dokonce přistavil balkon, aby se necítila ošizeně," řekl Vojtěch hrdě.
"Nerozumím," řekl jsem. "Takže jste si dům rozdělili? Ale proč?"
"Protože jsme byli, nebo spíše jsme rozvedení!" zasmáli se oba. "Ivana ti to nepověděla? Asi chtěla, abychom ti náš příběh vyprávěli sami..."
Nešlo mi to do hlavy
Marianna pohlédla na Vojtěcha, který všem okamžitě nalil šampaňské. Pak šel pro něco silnějšího a podal mi domácí hruškovici. Oněměl jsem. Tiše jsem si dal doušek hruškovice. "Dobrá, že?" usmál se Vojtěch. "Pro dámy mám jemnou ořechovku, ale my potřebujeme něco silnějšího..."
"Já..." začal jsem překvapeně.
"Chápu, že pocházíš z konzervativní rodiny, kde manželství trvá navždy a svatba je svátostí, ale někdy je rozvod jedinou možností," přerušil mě. "Když jsme byli manželé, pořád jsme se hádali. Každá maličkost mohla vyvolat konflikt. Marianna má ve zvyku číst si dlouho do noci, já jsem skřivan a usínám před televizí. Já mám rád hlasitou hudbu, ona upřednostňuje ticho. Nedokázali jsme se shodnout ani na barvách ložnice. Jediné, co nám vyšlo, byla naše dcera Ivana..."
Vojtěch pokračoval a moje překvapení bylo stále větší. "Dohodli jsme se, že by neměla být svědkem našich sporů, ale nedalo se tomu úplně vyhnout. Jednoho dne, se slzami v očích, nás požádala, abychom přestali křičet jeden na druhého. A my jsme pochopili, že musíme něco změnit..." dodal.
Řekl jsem jim pravdu
"Ačkoli rozhodnutí bylo těžké, rozvedli jsme se, rozdělili si majetek a péči o dceru," pokračovala Marianna. "A náhle jsme zjistili, že jsme ideálními přáteli. Jen každý z nás potřebuje své místo."
Vojtěch vrhl na svou manželku něžný pohled. "Přestože jsme se rozvedli před pěti lety a pak jsme se znovu vzali, naše návyky se nezměnily. Já stále bydlím v prvním patře a má milovaná bydlí nade mnou, občas se navštěvujeme," řekl a mrkl na zardělou Mariannu. "A co jsi nám chtěl říct, Adame?" zeptal se.
Pod vlivem alkoholu a celkové atmosféry jsem jim řekl pravdu o mém rozvodu. Bylo to poprvé za mnoho let, kdy jsem cítil, že jsem neudělal nic špatného. Rozchod pomohl Marianně a Vojtěchovi znovu se najít a ocenit jeden druhého, a můj rozvod mi umožnil potkat Ivanu a... najít štěstí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
