Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Damiánova přítelkyně má zvláštní zálibu – věří v kouzelnou moc minerálů. Damián její obsesi kameny podporovalj, tedy alespoň do momentu, kdy mu šlo o život.
Asi každý člověk má nějakou svou obsesi, posedlost, například něco, co sbírá, nebo něco, v co věří. Moje nastávající manželka Eva je posedlá kameny a minerály.
S kameny se i mazlila
Už když jsem se s ní před dvěma roky seznámil, jsem si všiml, že miluje drahé kameny. Doma jich měla několik, v každé místnosti alespoň jeden, nosila z nich šperky, které si i nechávala na zakázku vyrábět, a často je střídala. Vždy také nějaký minerál nosila v kabelce pro štěstí jako talisman. Nic jsem si z toho ale samozřejmě nedělal, každý má nějakou svou obsesi a tato mi přišla celkem nevinná. Hlavně jsem měl vždy co jí koupit – k výročí jsem jí pořídil drahý set náušnic, náramku a náhrdelníku z ametystu, k narozeninám jí pořídil křišťálovou drúzu, a když jsem se ji po roce a půl rozhodl požádat o ruku, nechal jsem vyrobit zásnubní prsten z růženínu na míru.
Postupně jsem si ale začal všímat, že pro Evu nejsou kameny jenom talismany ani sběratelskými předměty. Často k nim promlouvala a mazlila je v dlaních, pravidelně je čistila buďto kadidlem, a hlavně vodou. Kolikrát jsem si chtěl jít vyčistit zuby nebo umýt nádobí do dřezu, ale nemohl jsem, protože se zde právě pod proudem vody umývaly drobné kamínky. Intenzivní bylinná vůně kadidla mi také nedělala dobře. Když jsem ho ale chtěl uhasit, setkal jsem se s těžkým odporem.
Věřila, že jsou kouzelné a mají moc
„Kameny se musí čistit, aby si přebily energii a správně fungovaly… a kadidlo se k tomu skvěle hodí,“ napomínala mě vždy Eva rozzlobeně.
„Fungovaly? Jak jako fungovaly?“ nechápal jsem, brzy mi to ale došlo. Eva měla za to, že minerály mají různé schopnosti. Nosila je v kabelce ne pro štěstí, ale aby z nich čerpala energii a aby jí pomáhaly. Karneol, když chtěla zapůsobit a cítit se sebevědomá, citrín, když věděla, že bude muset podat myšlenkový výkon. Když jsem měl nervy, hned mi do ruky strkala neznámý zelený kámen a ve svých taškách jsem nacházel náhodné barevné úlomky kamenů, které mi tam házela. Sám jsem na žádnou kouzelnou moc nevěřil, přišlo mi to trochu přitažené za vlasy, ale nikdy mi její obsese nijak nevadila. Až do jednoho dne.
Odmítla mi podat léky, kameny to prý vyřeší
Byla zima a já chytil nějakou hrozivou nemoc, která mě naprosto skolila. Ze dne na den jsem lehl se šílenými horečkami, hrozně mě bolela hlava tak, až jsem blouznil. Nemohl jsem jíst, protože jsem všechno vyzvracel a neměl jsem sílu ani na to vstát z postele. Trpěl jsem jako zvíře a poprosil jsem Evu, aby mi došla do lékárny pro nějaké léky, zatímco jsem si dal prášky na spaní a šel spát. Když jsem se probudil, místo léků mi na nočním stolku ležel kámen.
„Byla jsi v té lékárně?“ zeptal jsem se Evy malátně a ona jen zavrtěla hlavou.
„Ne. Ale nabila jsem ti tady pár minerálů, ty ti pomohou.“
„Nechci žádné kameny… chci léky. Je mi hrozně zle,“ odporoval jsem jí, ale marně.
„Nepotřebuješ do sebe cpát žádnou chemii, jenom si potřebuješ vyčistit vnitřní energii,“ vysvětlila mi a položila mi na hrudník nazelenalý oblázek, „tenhle minerál z tebe všechno to zlé vysaje, uvidíš.“
Ale nic se samozřejmě nestalo a můj stav se jen zhoršoval. Když jsem už tři dny prakticky nejedl a pořád se utápěl v horečkách, které neklesaly, poprosil jsem Evu, ať mi zavolá sanitku.
Skončil jsem v nemocnici
„Když se o mě nestaráš ty, v nemocnici snad budou,“ zasípal jsem. Eva mi za celou dobu ani neuvařila čaj, nepřinesla mi ledový obklad, nepodala mi jediný lék na bolest. Nechala mě trpět, i když viděla, že sám si nepomohu.
„Mám lepší nápad,“ odvětila a přinesla mi do pokoje obrovskou křišťálovou drúzu, „tohle ti pomůže! Je až z jižní Ameriky od nějakého místního kmene, přivezla mi ho babička… ten z tebe tu nemoc celou vysaje!“
Nevysála a o několik hodin později jsem upadl do bezvědomí. To už mi záchranku zavolat musela. Když jsem se pak probudil v nemocnici, na kapačkách a pod drobnohledem doktorů, kteří vrtěli hlavou nad tím, že jsem se neléčil, měl jsem o našem vztahu jasno. Buďto já, nebo kameny.
Slíbila mi, že se bude trochu krotit
Díky bohu měla Eva rozum a po tom, co jsem byl hospitalizován, si uvědomila, že to trochu přehání. Přijela se mi omluvit, a, i když mi do rukou vtiskla malý minerál pro štěstí, slíbila mi, že už to nebude tak hrotit. Kameny nám doma tak zůstaly, stále náš byt vypadá jako geologické muzeum, ale už se nesnaží vše řešit údajnou magií a účinky, které mají. Když jsme nemocní, dáme si léky, když jsme ve stresu, čaj na uklidnění. Jsem nesmírně vděčný za to, že po tom, co se stalo, dokázala svou vášeň zkrotit. I tak si ale myslím, že to dělá jen tak trochu na oko, aby mě uchlácholila a někde v soukromí svoje minerály dál zbožně uctívá.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
