Facebook
Instagram
Eva se vdávala příliš mladá. Když jí bylo řečeno, že má zůstat doma a pečovat o děti, moc ji to nepotěšilo. Naštěstí její tchán pochopil, že Eva má na víc.
Když jsme se brali, bylo nám oběma teprve devatenáct. Právě jsme dokončili střední školu. Byli jsme naivní a nerozvážní mladí lidé, kteří o světě věděli jenom málo. Můj Matěj (31), atraktivní syn známého prokurátora, mě kouzlil. Ale manželství? To mě nikdy nenapadlo. Myslím, že ani Matěj o tom nepřemýšlel.
Otěhotněla jsem
Neměla jsem finanční možnosti jít na vysokou školu, tak jsem si našla práci. Spolu s maminkou jsme žily z její malé výplaty a toho, co si přivydělávala šitím. Můj táta někdy platil výživné, ale ne vždy. Většinu peněz, které vydělal, pravděpodobně utratil za alkohol.
Zděsila jsem se, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Ale ještě děsivější byla myšlenka na manželství, které navrhovali Matějovi rodiče. V jejich přítomnosti jsem se necítila moc dobře. Připadala jsem si méněcenná a hloupá. Nedokázala jsem to přesně vysvětlit, ale když se na ně podívala, styděla jsem se.
Když mě Matěj požádal o ruku, souhlasila jsem. Jeho rodiče zorganizovali svatební hostinu, na které se sešli hlavně jejich příbuzní a přátelé. Já měla málo hostů. Tchyně pro mě vybrala nádherné svatební šaty s dlouhým pláštěm. Pokusila jsem se protestovat. Řekla jsem, že je to zbytečné, protože mi maminka mohla ušít šaty mých snů. Ale nevěnovala mi pozornost. Byla to sebevědomá a stylová žena, přesvědčená, že vždycky zná nejlepší řešení.
"Toto je tvůj den, drahoušku," řekla. "Jsi krásná dívka, ale potřebuješ trochu postrčit." To mě ohromilo. Bylo pro mě těžké uvěřit, že si tchyně si myslela, že jsem okouzlující.
Bydlíme u tchánů
Po velké svatbě jsme se přestěhovali k Matějovým rodičům. Nebylo to moc dobré řešení. Manžel pokračoval ve studiu v hlavním městě a prakticky tam žil. Domů přicházel jen o víkendech. Moje tchyně mě rychle přesvědčovala, abych přestala pracovat. "Práce v obchodě není pro tebe," prohlásila jednoho dne sebevědomě. "Tak co bych měla dělat?" pokusila jsem se protestovat. "Brzy se narodí miminko. Tvým úkolem bude ho vychovávat a starat se o dům," nadhodila.
Nechtěla jsem se vzdát své práce. Měla jsem ráda kontakt s klienty, můj šéf byl fajn. Ale teď? Měla jsem trávit celé dny doma, dělat domácí práce, prát, vařit a čekat, až se můj manžel vrátí domů. Snažila jsem se o tom zmínit Matějovi, ale zdálo se, že ho to moc nezajímá.
"Máma má pravdu. Nemá smysl, abys stála za přepážkou. Kolik tam vyděláš? Je to plýtvání tvým časem," řekl. "Alespoň mám peníze na své výdaje," snažila jsem se mu vysvětlit, ale vůbec to nepochopil. "Přece nám táta posílá dostatek peněz na účet," zamumlal.
Byl na to zvyklý a nemohl pochopit, že se cítím ponížená, když všechno beru od tchána. Pouze má maminka mě pochopila. "Nevykašli se na práci, drahoušku. V nejhorším případě si vezmi nemocenskou, pokud je to pro tebe příliš těžké, ale neopouštěj obchod. Nesmíš být závislá na někom jiném," pověděla mi máma.
Na syna jsem byla sama
Náš syn Vojta se narodil pět měsíců po svatbě. Tehdy se tchán rozhodl dát nám byt. Byla jsem opravdu šťastná, protože jsem se v jeho přítomnosti ne vždy cítila dobře. Bohužel to však netrvalo dlouho. Náš samostatný život nebyl tak skvělý, jak jsem si myslela. Matěj již nebyl pod kontrolou svého otce. Dosud chodil domů alespoň o víkendech. Teď jsem našeho syna prakticky vychovávala sama, s malou pomocí mé maminky. Tchána s tchyní jsem viděla jen občas, když jsme k nim šli na oběd.
Naopak můj tchán se někdy objevil večer, aby strávil čas se svým vnukem. Vždy byl zaneprázdněný. Měl na bedrech tíhu celé rodiny, včetně nás a Matěje, který ještě studoval. Nicméně se ukázalo, že je pozornější a moudřejší, než by se mohlo zdát. Jednoho večera, když Vojta usnul, mi položil přímou otázku: "Máš nějaké problémy, Evo?"
Bylo mi nepříjemné stěžovat si na Matěje, tak jsem mlčela a snažila se vyhnout jeho pohledu. "Chápu, že můj syn ještě není dostatečně vyzrálý na to, aby byl mužem, natož otcem. Mám na paměti, že ho jeho matka hodně rozmazlovala. Pokusím se ti pomoci, ale musíš mi říct, co udělal," pronesl.
"Vlastně nic. Prostě o nás nestará. Nezajímá ho ani já, ani Vojta. Na univerzitě asi má zajímavější lidi," řekla jsem smutně. Tchán v tichosti vypil svůj čaj a vstal. "Musím teď jít," řekl. U dveří mi položil ruku na rameno. "Neměj strach, všechno bude v pořádku. Matěj není špatný, je jen trochu nerozvážný. Ale promluvím si s ním," dodal a odešel.
Všechen svůj čas jsem věnovala dětem
Ukázalo se, že můj tchán má na Matěje velký vliv. Začal chodit domů častěji. Táta mu dokonce koupil auto. To mu umožnilo navštěvovat nás nejen o víkendech, ale někdy i třikrát týdně. Sám se rozhodl změnit univerzitu, aby mohl studovat v našem městě. "Rád bych trávil více času doma, s tebou a naším synem," řekl.
Byla jsem šťastná. Okamžitě jsem poznala, že to byl jeho otec, který ho k tomuto rozhodnutí dovedl. Matěj teď byl mnohem častěji doma a já brzy znovu otěhotněla. Pak přišla na svět Anička. Milovala jsem své děti, ale cítila jsem se osaměle. Matěj studoval, pak začal pracovat. Můj život se točil pouze kolem domácnosti, dětí a pískoviště. Největší zábavou byl místní obchod s potravinami. Někdy jsem měla pocit, že to nezvládnu. Když jsem děti uložila do postele, seděla jsem v obýváku a pevně si stiskla hlavu rukama.
Milovala jsem Matěje, ale nemohla jsem se soustředit pouze na děti a provoz domácnosti. Manžel moc nevydělával. Ve skutečnosti jsme stále byli podporováni jeho rodiči. Byla to beznadějná situace. Pokusila jsem se o tom mluvit s Matějem, ale jen pokrčil rameny. "Myslíš, že máš problémy? Spousta žen by ráda byla na tvém místě," řekl. Nesouhlasila jsem "Rozhodně. A kde bys chtěla pracovat? Vrátit se do obchodu? Nemáš žádné vzdělání" pokrčil rameny. Jeho slova mi vehnala slzy do očí a utekla jsem do koupelny. Nemohla jsem popřít, že má pravdu...
Tchán mi podal pomocnou ruku
Během nedělního oběda u tchánů popsal Matěj svým rodičům mé, jak to nazval, nápady. Že se chci vrátit do práce. Reakce tchyně byla stejná jako jeho. "Co bys řekla na vysokou školu?" ozval se nečekaně tchán během dezertu, když už všichni zapomněli na naši předchozí konverzaci. Tchyně se na něj podívala, jako by navrhoval cestu na Měsíc, ale neřekla nic.
"Zbláznil ses?! Kdo se pak bude starat o děti?" vykřikl Matěj. "Věřím, že bychom to nějak zvládli. Možná by nám máma mohla trochu pomoct," navrhla jsem nejistě. "Se mnou nepočítej," ohradila se okamžitě tchyně. "Už nejsem dost zdravá, abych to zvládla."
"Mluvila jsem o mé mámě," objasnila jsem. "To jsem si myslel," přerušil mě tchán. "Trochu pomoci od mámy, k tomu předškolní zařízení a večer bych se také mohl zapojit..." dodal. Matěj udělal mrzutý obličej, ale zdálo se, že se bojí namítat. Když jeho otec použil tenhle tón, raději zůstal mlčet.
Tchán chce, abych šla studovat
Pár dní poté tchán nečekaně dorazil k nám domů. Navrhl, abych zvážila studium práv. "Zajistím ti školné, podpořím tě ve všem. Musíš jen tvrdě pracovat, abys udělala zkoušky a testy," pronesl vážně. "Ale tati," zdálo se, že Matěj není šťastný, "Toto je opravdu obtížný obor. Evka to nezvládne."
"Jsi si jistý?" nadhodil tchán a v jeho tónu byl náznak posměchu. "Myslíš, že jsi chytřejší než ona?"
"Ne, ale..." Matěj zjevně nenašel slova, protože zmlkl. Tchán se podíval na mě a očekával, jestli budu souhlasit. "Ráda bych, ale bojím se, že to nezvládnu. A možná má Matěj pravdu..." dodala jsem nejistě. "Věřím ve tvé schopnosti. Jsi inteligentní žena," zvedl tchán ruku, protože Matěj se chystal, že ho přeruší. "Podporoval jsem svého syna, teď podpořím svoji snachu. Za pár let děti vyrostou a co bude pak? Věř mi. Stojí za to věnovat tomu několik let a investovat do budoucnosti," dodal tchán.
Pár let bylo opravdu složitých, vzpomínám si na neustálé vyčerpání, nedostatek spánku a stres. Celé dny jsem byla naplněna strachem, že jedno z dětí onemocní. Studium práv vyžadovalo obrovské množství času, energie a odhodlání. Byly chvíle, kdy jsem pochybovala. Měla jsem pocit, že to už nezvládnu, že mi to všechno leze krkem a že bych to chtěla vzdát. V těchto okamžicích jsem si opakovala slova svého tchána jako mantru: "Věřím v tebe..." Okamžitě jsem si připomněla všechny peníze, které do mě investoval. Nemohla jsem zklamat jeho ani sebe. Navíc jsem chtěla Matějovi dokázat, že to zvládnu.
Zvládla jsem to
Po ukončení studia jsem pozvala tchána, tchyni a moji maminku na oslavu k nám domů. Matěj mi pomohl všechno zorganizovat a bylo jasné, že je na mě pyšný. Během večeře jsem se postavila a poděkovala všem, kteří mě podporovali. Pak jsem se obrátila k tchánům. "Děkuji, že jste ve mě věřili, když jsem o sobě pochybovala. Bez vaší podpory bych to nikdy nedokázala," pronesla jsem dojatě. "Táta měl pravdu," řekl Matěj. "Stojí za to investovat do budoucnosti."
Nikdy nezapomenu na to, jak mě tchán podpořil a jak mi pomohl dosáhnout můj cíl. Bez něj bych to nikdy nezvládla. Pak jsem šla na stáž a o něco později jsem si otevřela vlastní advokátní kancelář. Tchán mě finančně podpořil při jejím založení. "Děkuju, vrátím ti všechny peníze, které jsi do mě investoval," řekla jsem mu.
"Evo, nemá smysl o tom diskutovat. Je to také investice do mých vnoučat. Musíš vědět, že jsem na tebe velmi hrdý. Dřív jsem si myslel, že Matěj bude studovat právo, ale asi to není pro něj to pravé. Je lenoch. Jsem rád, že mám tak chytrou snachu," potěšil mě. Tehdy jsem mu slíbila, že ho nikdy nezklamu...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
