Facebook
Instagram
Finský odstřelovač Simo Häyhä byl pro Sověty tou nejhorší noční můrou. Ne nadarmo mu přezdívali Bílá smrt. Během takzvané zimní války, která trvala sto dní, dokázal zastřelit víc než 500 vojáků Rudé armády.
Simo Häyhä byl prostý chlapec z malé vesničky Kiiskinen v Karélii. Narodil se v roce 1905, tedy v době, kdy bylo Finsko ještě součástí Ruské říše. Jeho rodina se živila tím, co jim dala příroda. Na objednávku se štípalo dříví, lovilo se, nebo se prodávaly liščí kůže. Simo dokončil pouze čtvrtou třídu základní školy. Učil se dobře, jen v tom nechtěl pokračovat. Věděl totiž, že jeho rodiče potřebují další volné ruce k práci.
Zkušený lovec Simo Häyhä
Chlapec měl stejné povinnosti jako jeho bratři a sestry. Pracoval na poli a staral se o domácí zvířata. Chodil také na lov, což mělo zásadní vliv na jeho budoucí život. Nejprve ho doprovázel otec, zkušený myslivec, později Simo vyrážel za zvěří sám. V lese se cítil jako doma: naučil se zvířata stopovat, dobře se maskovat, nepozorovaně se přiblížit ke svému cíli, a hlavně přesně střílet. Stejně jako většina Finů využíval k přesunu lyže.
V roce 1918 získalo Finsko nezávislost. Země se však zmítala v chudobě. Problémem bylo i financování armády. Z tohoto důvodu byla zřízena Občanská garda, která měla posílit obranu státu. Na síle totiž začal nabírat ten největší nepřítel - Sovětský svaz. Finská vláda si byla této hrozby vědoma. Přesto se vojenský výcvik netočil okolo děl a tanků, ale mířil spíše na osobní výcvik mužů i žen.
Simo vstoupil do gardy v roce 1922. O tři roky později absolvoval základní vojenskou službu v oddíle cyklistů. Jeho potenciál a schopnosti ho začaly brzy předcházet. Vyhrál několik střeleckých soutěží a získal řadu ocenění. Nejen že měl perfektní mušku, dokázal také zbraň znovu nabít rychlostí blesku. Do karet mu hrál také malý vzrůst (160 cm) a skvělá fyzická kondice.
Zimní válka
Simo dostal povolávací rozkaz v roce 1939, tehdy mu bylo čtyřiatřicet let. Sovětský svaz chtěl totiž znovu ovládnout pobaltské státy a Finsko. To se však nehodlalo podřídit. Na konci listopadu téhož roku proto do země zamířilo třiadvacet divizí sovětské armády. Záhy se však ukázalo, že je obrovský kolos, jenž stojí na hliněných nohách. Díky kvalitnímu opevnění měli Finové navrch. Nepřátelské divize byly navíc složené ze špatně vycvičených vojáků, nekvalitní výstroje a diletantských důstojníků. Ti schopní byli popraveni během stalinistických čistek.
Sověti ztratili v zimní válce přes 300 000 mužů, Finové okolo 70 000. Domácí uměli nezvané návštěvníky vždy překvapit. Díky bílým kombinézám se dokázali před nepřítelem vynořit zcela nepozorovaně. A toho využíval i Simo. Od velení dostal povolení jednat samostatně, což znamenalo, že zaujal zvolenou pozici, řádně se zamaskoval a vyčkával na svůj cíl. Někdy sice napoprvé minul, druhá rána už obvykle byla smrtící.
K odstřelování nepoužíval žádné speciální vybavení, jen pušku M28/30. Neměl ani optiku, prý ho nutila zvedat hlavu zbytečně vysoko. Na akci si obyčejně brával šedesát nábojů do pušky, samopal Suomi a pistoli Lahti L-35.
Bílá smrt přichází...
Kdo si myslí, že Simova práce vypadala jako vystřižená z akčních filmů a počítačových her, bude zklamán. Prostě střílel, dokud se netrefil. Mezi jeho první úspěchy patřilo zneškodnění sovětského odstřelovače, který měl na svědomí tři finské velitele a jednoho poddůstojníka. Ten den musel Simo zatnout zuby. Celý den ležel nehybně na sněhu při teplotě mínus dvacet stupňů Celsia. Pak ale najednou uviděl záblesk sniperovy optiky. A když nepřítel na moment vyklonil hlavu z úkrytu, zasáhla jej do tváře Finova kulka.
V následujících dnech měl Simo štěstí. Denně dokázal zlikvidovat až pět vojáků. Své zásahy si ale nikde neznačil. Kdyby náhodou padl do zajetí, čekalo by jej kruté mučení a smrt. Sověti se snažili Bílou smrt, což byla Simova přezdívka, dopadnout. Když si mysleli, že zjistili místo jeho úkrytu, zasypali jej dělostřeleckou palbou. Fin však vždy unikl.
Nezničitelná Bílá smrt
Simo měl mnohokrát namále, avšak 6. března 1940 se k němu štěstí otočilo zády. Během bitvy v oblasti Kolaa jej do obličeje zasáhla kulka vypálená z malé vzdálenosti. Jeho spolubojovníci byli přesvědčeni o tom, že nepřežije. Vědomí znovu nabyl až o týden později v nemocnici. Tentýž den (13. března) podepsalo Finsko se SSSR příměří, čímž skončila zimní válka.
Simo Häyhä is not dead- although the Soviet explosive bullet has shattered his jaw. Finnish troops who rescued his unconscious body: "half his head is hanging out". pic.twitter.com/7BQOdeu5Qw
— Second World War tweets from 1944 (@RealTimeWWII) March 6, 2018
Lékaři bojovali o jeho život dlouhé čtyři měsíce. Zprvu mohl přijímat potravu jen sondou, poté mu lékaři čelist částečně zrekonstruovali. Celkem podstoupil 26 operací. Levou stranu obličeje měl těžce znetvořenou, logicky byl demobilizován.
Po válce se Simo Häyhä vrátil k farmaření a lovu. O svých vojenských úspěších odmítal hovořit. Nikdy se také neoženil a kvůli znetvoření se vyhýbal velkým davům lidí. Avšak díky kamarádům a rodině nezůstal sám. Simo Häyhä zemřel 1. dubna 2002 ve věku 96 let.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Simo Häyhä
Ciekawostkihistoryczne.pl: Biała Śmierć. Zabijał pięciu Rosjan dziennie!
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
