Facebook
Instagram
Kateřině osud dlouho nepřál. Po rozvodu s nevěrným manželem nedokázala najít toho pravého a smířila se s tím, že nikdy nebude mít děti. Po čtyřicítce se to však náhle změnilo.
Moje první manželství bylo jen pokusem o vymanění se spod rodičovské kontroly. Bylo mi dvacet, můj přítel byl o rok starší. Přestěhovala jsem se k němu do bytu a vzali jsme se. Nicméně po pěti letech, když jsem se dozvěděla o jeho poměru s kolegyní, rozhodla jsem se rozvést.
Rodinu neustále odkládal
Náš vztah stagnoval již nějakou dobu, snad i proto rozvod proběhl rychle a hladce. Za ty roky jsme nezískali majetek, o který bychom se mohli hádat. Neměli jsme děti, i když jsem byla přesvědčena, že jednou budu matkou. Manžel však váhal s definitivním rozhodnutím o rozšíření rodiny. A já neměla v úmyslu tlačit na něj.
"Nejdřív bychom si měli hledat stabilní zaměstnání. Nechme otázku dětí na později," prohlásil hned v den naší svatby. "Potřebovali bychom prostornější byt," poznamenal, když jsme oba měli práci. "Jsme v nejlepších letech. Raději si užijme života, než abychom se trápili s plenkami," vyhrkl, když nám rodiče darovali vysněný třípokojový byt. Zkrátka, vždy bylo na co se vymluvit.
Když jsme se rozvedli, řekla jsem si, že jsem ještě mladá. Byla jsem si jistá, že někoho potkám. Skutečně jsem poznávala nové lidi, ale žádný z těchto vztahů nevydržel dlouho. Nepotkala jsem nikoho, koho bych si chtěla vzít a mít s ním dítě. Když mi bylo 39 let, rozhodla jsem se přestat s dalšími pokusy o hledání partnera.
Můj život nabral nový směr
Někdy se říká, že když se přestanete snažit, věci se samy dají do pohybu. To je přesně to, co se mi stalo. Během oslavy čtyřicítky mé kamarádky jsem poznala jejího kolegu Slávka. Bylo mu čtyřicet, byl rozvedený a neměl děti, stejně jako já. Okamžitě jsme si padli do noty. Následující den jsme se domluvili na rande a od tohoto okamžiku jsme tvořili nerozlučnou dvojici. Po roce vztahu mě Slávek požádal o ruku.
"Neuvažovala jsi nad dítětem?" zeptal se mě Slávek pár měsíců po svatbě. "Kdysi ano, ale... nevím, jestli ti to došlo, už jsem překročila čtyřicítku," zasmála jsem se. "Vypadáš mnohem mladší, než jsi. A o mně to říkají také," uculil se a ukázal svaly.
"Víš, už jsem se smířila s tím, že se nestanu matkou," svěřila jsem se mu. "Měl jsem to podobně, ale proč to vlastně nezkusit? Někteří mí přátelé se stali rodiči jenom nedávno a zvládají to! Kromě toho bych moc chtěl vidět tvou miniaturu…" usmál se.
Troufnu si po čtyřicítce na dítě?
Naše konverzace mě přiměla k zamyšlení. Ano, překročila jsem hranici čtyřiceti let, ale časy se přece změnily. Lidé si udržují zdraví a vitalitu déle. Dneska žena po čtyřicítce není totéž co "stará bába" z dob našich babiček.
Chtěla jsem to ještě probrat s mámou, doufala jsem, že ji potěší vyhlídka na vnouče... "Ty jsi úplně zešílela!" reagovala zděšeně. Vykulila jsem na ni oči. "Bylo mi devatenáct, když jsem tě porodila! A dvacet, když se narodil tvůj bratr! To je ten nejlepší čas na děti! Teď bys měla spíše vyhlížet vnoučata..." řekla.
"Mami, bez dětí nebudu mít vnoučata," zamumlala jsem. "No dobře, zjevně má s tebou osud jiné plány!" nedala se. "Pamatuješ si na tvou sousedku, paní Katku? Stala se matkou ve věku 45 let!" chytla jsem se stébla. "To je pravda, ale to už bylo její třetí dítě, ne první," odpověděla maminka.
Domů jsem se vrátila se špatnou náladou a všechno jsem to pověděla Slávkovi. "Promiň, ale co tvoje maminka ví? To je naše věc, ne její!" reagoval. "Máš pravdu, ale..." nedořekla jsem, protože mi skočil do řeči. "Zapomeň na to, teď jsme čtyřicátníci! To je úplně v pohodě věk na cokoliv."
"Možná bychom měli jít na vyšetření. Víš, abychom se ujistili, že je s námi vše v pořádku..." zamyslela jsem se nahlas. Slávek souhlasil a začali jsme si domlouvat termíny vyšetření.
Začali jsme pracovat na miminku
Podstoupila jsem spoustu testů a můj manžel taktéž. Ukázalo se, že oba máme vynikající výsledky. Nic překvapivého - stravovali jsme se zdravě a oba jsme sportovali. O víkendech jsme jezdili na výlety na kole a když přišla zima, sbalili jsme lyže a vyrazili na hory. V létě jsme pravidelně vyráželi túry po horských stezkách. Bylo to pro nás zajímavější, než ležet na písku s plechovkou piva.
Gynekolog mi řekl, že čtyřicetiletá žena není skutečně nejmladší, pokud jde o první těhotenství. Ale dodal, že znal mnoho žen v podobném věku, které se rozhodly otěhotnět a porodily zdravá miminka. "Pokuste se o těhotenství a pravidelně docházejte na kontroly. Všechno by mělo být v pořádku!" povzbudil mě.
Přemýšlela jsem o různých možnostech, když mi Slávek jednoho dne řekl, že má nápad. "Co kdybych přestal používat kondom a necháme to na osud?" nadhodil. "Je nepravděpodobné, že bych ve svém věku rychle otěhotněla, takže z toho možná nic nebude," odpověděla jsem.
"Tak to pojďme zjistit! Pokud to nevyjde, znovu o tom popřemýšlíme. A pokud ano, bude to skvělé. Jsi pro?" zeptal se. Souhlasila jsem a hned jsme zapadli do ložnice...
Jsem těhotná
Dva měsíce po této konverzaci se ukázalo, že čekám dítě. Nevěřícně jsem zírala na pozitivní výsledek testu. Abych to nezakřikla, rozhodla jsem se Slávka zatím o tom neinformovat. Věděla jsem, že první trimestr je klíčový.
I když jsem se to rozhodla udržet v tajnosti, potřebovala jsem se s někým podělit. Vybrala jsem si Aničku (42), díky které jsem kdysi poznala svého miláčka.
"Vážně? Čekáš dítě? A jak to teď hodláš zvládat?" nechápala. "No, ve skutečnosti to není nehoda..." odpověděla jsem. "Neříkej mi, že jsi záměrně čekala s těhotenstvím, dokud ti nebude čtyřicet!" zeptala se. "Ne, tak to není. Jen jsem musela počkat, až potkám chlapa, s kterým bych vůbec mohla uvažovat o dítěti!" vysvětlila jsem jí.
Kamarádka byla skeptická
"Bojím se, že to není ten nejlepší čas," kroutila hlavou. "Proč si myslíš? Přece mám stále dost času, než půjdu do důchodu," namítla jsem. "Poslyš, nechci tě znepokojovat, ale jistě jsi slyšela, že když žena dosáhne tohoto věku, existuje riziko, že dítě se narodí se zdravotními problémy. Pravděpodobně se nedožiješ dne, kdy se tvé dítě stane rodičem..."
Řekla jsem jí, že přehání. "Možná, ale jsem starší jen o rok, přesto moje dcera nedávno slavila šestnáctiny. Opravdu sníš o plenkách po čtyřicítce?" zeptala se skepticky. "Zvládnu to, uvidíš!" řekla jsem přesvědčivě, i když uvnitř jsem cítila jisté znepokojení.
Její slova mě donutila přemýšlet nad tím vším. Tehdy do místnosti vešel její manžel. Podívala jsem se na něj pozorněji než obvykle. Byl o něco mladší než můj Slávek, ale vypadal jako jeho starší bratr - měl řídké vlasy a pupík. Anička mi kdysi řekla, že její muž má vysoký cholesterol. Měl by zhubnout, jenže mu chyběla motivace. Miloval jídlo - nejlépe tučné a se spoustou kalorií - a ve svém volném čase polehával na gauči u televize. Pravý opak mého Slávka.
Výsledky testů byly dobré
Když jsem se vracela domů, měla jsem nad čím přemýšlet. Pospíchala jsem za manželem a přestala se trápit svým datem narození. "Mám skvělé zprávy!" vykřikla jsem hned mezi dveřmi a usmála se na něj. Když se Slávek dozvěděl, že jsem v tom, pevně mě objal.
Během těhotenství jsem neměla žádné zdravotní problémy a lékař mi doporučil, abych absolvovala testy, ať máme jistotu, že je s miminkem vše v pořádku. Výsledky byly skvělé.
V květnu, úplnou shodou okolností na Den matek, se mi narodila dcera. Malá Martinka je pro nás všechny milovaný klenot, zvláště pro Slávka, který kvůli ní doslova ztratil hlavu. Jsem přesvědčená, že kdyby se stal tátou před dvěma desetiletími, nebavilo by ho to tak, jako nyní. A asi by neměl k miminku takový vztah.
Nemá smysl starat se o to, co říkají ostatní. Každý z nás dostal jen jednu životní šanci. A měl by o tom rozhodnout sám. "No, teď už nemám na výběr, musím se dožít stovky!" řekla moje maminka vesele, když poprvé držela svou malou vnučku v náručí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
