Facebook
Instagram
Paní Kateřina byla vyděšená, když začala dostávat zvláštní zprávy. Jednoho dne, když byla doma sama, zjistila, kdo je za tím vším. Vyrazilo jí to dech.
Před rokem jsem se přestěhovala na předměstí s mým milovaným manželem Prokopem (45) a naší sedmiletou dcerou Aničkou. Usadili jsme se na kouzelném, byť poněkud odlehlém místě. Dlouho jsem byla velmi šťastná, protože miluji přírodu a nemám ráda shon.
Necítila jsem se bezpečně
Na jaře jsem dostala tajemnou zprávu z neznámé e-mailové adresy. Odesílatel psal, že na mě neustále myslí. Prý mu chybím, nedokáže si představit život beze mě a šíleně žárlí, protože spím s někým jiným. O něco později jsem měla několik zmeškaných hovorů z cizího čísla.
Ze začátku jsem tomu nevěnovala větší pozornost. Když se ale e-maily a hovory opakovaly, moje představivost začala pracovat na plné obrátky. Od té doby jsem si za každým keřem nebo stromem představovala někoho číhajícího... Ale kdo by to mohl být? Život na takovém odlehlém místě se pro mě stal skutečným utrpením. Nakonec jsem dospěla k závěru, že je čas vzít věci do vlastních rukou.
„Myslíš, že nám něco hrozí?“ zeptal se mě manžel, když viděl katalogy, které jsem přinesla domů. Měla jsem katalogy o zabezpečovacích systémech a spoustě dalších věcí. „Plánuješ z našeho domu udělat bunkr? Máme přece nainstalovaný systém proti vloupání.“ namítal.
„Než dorazí ochranka...” kousla jsem se na poslední chvíli do jazyka, nechtěla jsem ho znepokojovat.
„Co to má být?” zamračil se, jako by něco tušil. „Kačko, děje se něco, o čem nevím?“
Řekla jsem mu pravdu
Zhluboka jsem se nadechla a začala zvažovat, že mu povím celou pravdu. Kdo ví, možná by s tím mohl něco udělat... Možná bych se díky tomu cítila bezpečněji. Rozhodla jsem se ukázat manželovi zprávy a zmínit ty podivné telefonáty.
„Evidentně si tě někdo s někým spletl, nebo máme co do činění s nějakým šílencem...“ dodal a ještě ten den zavolal svému kamarádovi, který je počítačovým géniem. Ten se ozval hned druhý den ráno s tím, že věc prověřil. Ukázalo se, že veškeré zprávy byly odesílány z různých internetových kaváren ve městě.
„Vypadá to, že mám stalkera,” povzdychla jsem si.
Co když je to nějaký muž z mé minulosti?
Na večírku u kamarádky jsem si postěžovala na ty záhadné zprávy. Irena (40), která pracuje jako prokurátorka, mě poslouchala se zájmem. „Nevidím v tom žádné výhrůžky, jen touhu nějakého zamilovaného šílence. Je to možná znepokojující, ale bohužel jste v této situaci bezmocní. Ten člověk je chytrý, používá internetové kavárny. Prozatím to nechte být a buďte ostražití. A co se tebe týče...“ podívala se na mě vážně, „zkus si vzpomenout na všechny muže, se kterými jsi kdy měla něco společného.“
Můj manžel si významně odkašlal.
„Nenech se zmást,“ řekla Irena a podívala se na něj. „Fakt, že jsi její druhý manžel, znamená, že před tebou byl minimálně jeden. Kačko, jak se mu daří? Máš o něm nějaké zprávy?“
„A jak by o něm mohla něco vědět?” zabručel Prokop, který vždycky reagoval nervózně, když přišla řeč na mého bývalého. Možná proto, že Oliver (45) byl v mnoha ohledech ten první. První láska, první polibek, první milování...
Mé první manželství bylo neúspěšné
Jenže hned po svatbě se věci začaly zhoršovat. Jakmile opadla počáteční fyzická přitažlivost, uvědomili jsme si, že toho moc společného nemáme. Naštěstí jsme ještě neměli děti ani společný majetek, takže jsme se prostě přátelsky rozešli a pokračovali každý svou cestou.
Krátce nato jsem potkala toho pravého - Prokopa. Oliver odjel do Itálie za prací, kde se zamiloval a oženil. Neudržujeme spolu kontakt, ale ani k sobě necítíme zášť. Dá se říct, že jsme oba začali znovu.
Když jsem odcházela od Ireny, měla jsem hlavu plnou myšlenek. Trápilo mě to... Večer jsem se přitulila k Prokopovi a snažila se usnout, ale moje hlava nechtěla odpočívat. Do ložnice proudil příjemný letní vzduch a někde v dálce jsem slyšela zpívat slavíky. Přesto jsem v srdci cítila podivný neklid.
„Vezmi si dovolenou,” řekl mi ráno manžel. „Anička příští týden odjíždí na léto k babičce. Jsi napnutá jako struna.”
„Tak mě uvolni...” zašeptala jsem smyslně a jemně ho kousla do ucha.
Měla jsem nečekanou návštěvu
O týden později jsem měla celý dům pro sebe. Manžel se vracel až večer. Opalovala jsem se a doháněla čtení. Po setmění mě čekaly romantické večeře a milování. Schránka byla prázdná, telefon tichý... Napětí mizelo. Mohla jsem si přát lepší dovolenou?
Jeden z posledních dnů mé dovolené byl příšerně horký. Jako každý den, i teď jsem si rozložila lehátko. Obklopoval mě hustý živý plot, tak jsem si řekla, že se svléknu do naha a opálím se. Sousedé, kteří by mě mohli vidět, zrovna byli na dovolené. Nemohla jsem si nechat ujít takovou šanci.
Asi po patnácti minutách projelo kolem našeho domu auto bezpečnostní služby. O chvíli později další. Během pětadvaceti minut zazvonil zvonek u brány. Přemýšlela jsem, o co jde. Oblékla jsem se a šla ke vchodu, abych zjistila, kdo přišel.
„Tento muž tvrdí, že nám všechno vysvětlíte...” řekl chlap v uniformě. Ukázal na někoho, kdo seděl v autě bezpečností služby. Zůstala jsem stát jako opařená. Byl to můj bývalý manžel.
„Řekni jim, že nejsem žádný zloděj,” prosil. „Jen jsem tě chtěl vidět. To já jsem ti posílal e-maily a volal. Klid, nic ti nehrozí. Jen si potřebuju promluvit. Pokud nebudeš souhlasit, asi se zblázním...”
Ukázalo se, že vloupal k sousedům, aby mě mohl pozorovat. Nepočítal ale s jednou věcí – měli nainstalovaný tichý poplašný systém, který informoval místní bezpečnostní službu.
Exmanžel mi řekl svůj životní příběh
Druhý den jsem se s Oliverem měla setkat v kavárně na náměstí. Nejtěžší bylo přesvědčit Prokopa, aby mě pustil. Šílel kvůli tomu. „Zbláznila ses?“ křičel. „Totálně mu přeskočilo! Nikam nejdeš!“
Nakonec se mi s ním podařilo domluvit, že při mém rozhovoru s Oliverem bude sedět o dva stoly dál. Seděl tam nabručený a s naštvaným výrazem ve tváři. Zíral na Olivera jako rozzuřený lev. Naštěstí do rozhovoru nezasahoval.
A ten rozhovor byl opravdu... divný. Oliver vypadal jako teenager, který udělal něco špatného a nakonec se rozhodl přiznat. Dokonce mě to trochu rozesmálo, přiznávám. Ale to, co řekl, už k smíchu nebylo.
„Víš, po našem rozchodu jsem odjel pracovat do Itálie. V té slunné zemi jsem potkal úžasnou ženu, Sophii. Bezhlavě jsme se do sebe zamilovali a rozhodli se vzít. Začal jsem podnikat, což mi šlo velmi dobře. Mám peníze, krásnou ženu a spoustu dětí. Byl jsem šťastný, nemohl jsem si na nic stěžovat. Ale jednoho dne, když jsem procházel nějaké staré papíry, které jsem si přivezl z domova, narazil jsem na album plné našich fotek. Když jsem se na tebe podíval, něco se ve mně pohnulo..." odmlčel se a přemýšlel nad tím, jak pokračovat.
"Pocítil jsem neodolatelnou touhu tě vidět. Promluvit si s tebou. Milovat se s tebou. Začal jsem snít o tom, že jsou z nás milenci. Postupně jsem si začal spřádat fantazie, že možná ke mně stále něco cítíš. Nakonec jsem se ztratil ve vlastních iluzích. Přestal jsem se soustředit na práci a vyhýbal se kontaktu s mými dětmi. Sophia si nakonec všimla, že něco není v pořádku. Netušíš, jakou umí Italky udělat scénu,” povzdychl si hluboce. „Kačko, vím, že nemůžu vrátit čas, ale prostě si s tím neumím poradit...”
Začal chodit na terapii
„A choval ses jako šílenec, jako nějaký zatracený stalker,” vložil se do toho můj současný manžel. „Dost už těch zdvořilostí,” dodal, posadil se ke stolu a pevně mě chytil za ruku. Na Oliverově tváři se objevil nespokojený výraz.
Cítila jsem se neuvěřitelně – byla jsem objektem touhy dvou mužů. Ale euforie rychle pominula. Věděla jsem přesně, co se děje. Kdysi jsem se s Oliverem neustále hádala. Hlavně kvůli tomu, že vždycky chtěl to, co patřilo jiným. Před svatbou mě neúnavně pronásledoval. Po svatbě mě odsunul na vedlejší kolej. Všimla jsem si, jak se dívá po cizích ženách, zejména po těch, které už byly zadané.
Jeho matka mi jednou řekla, že takový byl už od dětství. Na základní škole si vysloužil přezdívku „zloděj svačin”, protože kradl ostatním dětem svačiny, zatímco své vlastní vyhazoval.
„Zloděj svačin znovu ukázal svou pravou tvář,” řekla jsem klidně a Oliver okamžitě pochopil, co tím myslím.
„Ach bože!” vzdychl a schoval si tvář do dlaní.
Vím o něm, že se vrátil ke své manželce a začal s terapií. Rozhodla jsem se napsat Sophii zprávu, v níž jsem jí – mezi námi ženami – odhalila Oliverovo tajemství. Odpověděla mi, že si vypracovala seznam opatření, která má v plánu zavést, aby její manžel nikdy neměl jistotu, jestli je opravdu jen jeho. Taková rada by se možná mohla hodit všem ženám...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
