Bára (29): Když jsem se rozváděla, nedošla mi jedna věc. Čekají mě tak ty nejsmutnější Vánoce

S Tomášem jsme se brali mladí, bylo nám sotva dvacet. Cítili jsme, že je to tak správně. Vždy jsem byla vychovávaná tak, abych se dobře vdala a byla odevzdaná své rodině. Nevnímám to jako oběť. Bylo mi v roli manželky a matky dobře.

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (26): Kvůli hloupé zkoušce jsem přišla nejen o přítele, ale i kamarádku. Od mužů si dám raději pauzu

Nebyl doma, stále jen pracoval a rodina trpěla

Společně jsme vychovávali dva kluky Olivera a Matyáše. Nakonec náš vztah krachnul kvůli práci, ve které Tomáš trávil většinu času. Měl vlastní firmu, a tak jí obětoval téměř vše. To se samozřejmě dotýkalo mě a kluků. Často jsme byli sami, manžel chyběl u většiny jejich důležitých okamžiků. Dokonce často vynechával i oslavy narozenin.

Hádali jsme se. A hodně. Samozřejmě, že jsem chtěla, aby pro něj byla prioritou rodina. To se však nikdy nestalo. Naopak. Firmě se dařilo a o to do toho dával víc. Když váš výkon přímo ovlivňuje váš výsledek, musíte vědět, kdy přestat. Kdy si udělat čas i na jiné věci. Tomáš to nevěděl.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (29): Tchyně mě neustále kritizuje. Když jsem otěhotněla, přišla se šokující nabídkou

Najednou jsme podepisovali rozvodové papíry

Asi bylo nevyhnutelné to, co se stalo. "Vůbec nejsi doma, nechceš taky někdy kluky něco naučit? Být tu pro ně?" hádali jsme se. "Tak si najdi někoho, kdo vydělává pár tisíc a udrž si ten svůj standard," osočoval mě. Věděla jsem, co tím myslí. Měli jsme dům, hypotéku, dvě auta. Z něčeho se to platit musí.

Už ani nevím, jak k tomu došlo, ale najednou jsme seděli u právníka a podepisovali rozvodové papíry. V nich stálo, že má Tomáš nárok na kluky každý druhý víkend, případně po domluvě kdykoliv. A ob rok na Vánoce počínaje těmi, které budou letos.

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (32): Tchyně mi odjakživa dělá samé naschvály. Tentokrát už zašla příliš daleko

Čekají mě nejsmutnější Vánoce

Takže si Tomáš vezme děti na Štědrý den a já zůstanu sama. Naprosto mě to děsí. Nemůžu jít ani k rodičům, protože bydlí na druhém konci republiky a já bych se nestihla vrátit, až Tomáš 25. prosince kluky přiveze. Kamarádky nemám. Na Štědrý den. Doma. Bez dětí.

Jen co na to pomyslím, svírá se mi žaludek. Nevím, jak se s tím mám vyrovnat. Co budu dělat? Asi ani nemá cenu cokoliv připravovat. Myslím, že tohle prostě nezvládnu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bohumila (24): Sestra mi vesele mávala zpod okna. Netušila jsem, že tou dobou už je po smrti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.