Jáchym (33): Těžká životní situace přiměla partnerku obrátit se na víru. Bojím se, co bude následovat

S Gábinou (31) chodím skoro pět let. Je to úžasná žena, kterou z celého srdce miluji. Bydlíme spolu již čtyři roky a někdy v tomto období jsme se rozhodli založit rodinu. Oba jsme se na děti moc těšili, ale nastal nečekaný zádrhel.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (45): S partnerem se neshodneme na výchově dětí. Já jsem pro ně ta zlá, on hodný

Dlouho jsme se snažili o miminko

Pro Gábinu nebylo lehké otěhotnět. Hned na začátku snažení jsme si přečetli, že to nemusí jít rychle. Normální je se o dítě snažit třeba rok, než se ženě podaří otěhotnět. A my v tomto nebyli výjimkou. Po roce snažení ale stále žádná radostná zpráva nepřicházela.

Gábina začala panikařit. „Co když je se mnou něco špatně, co když jsem rozbitá?“ plakala mi často v náručí. Rozhodli jsme se navštívit všechny možné lékaře, aby zjistili, co se děje a proč nemůže Gábina otěhotnět. Nezjistili vůbec nic. Ani jeden z nás neměl žádný zdravotní problém, který by nám znemožňoval mít děti.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (27): Podařilo se mi vymanit z konzervativní rodiny. Teď se ale bojím, jak přijme mé další rozhodnutí

Nakonec se nám to podařilo

Ocitli jsme se ve slepé uličce. Zdravotně jsme byli v pořádku, ale otěhotnět se Gábině nedařilo. Trvalo to další rok a půl, než se na těhotenském testu objevily dvě čárky. Byli jsme neskutečně šťastní! První trimestr byl pro Gábinu náročný, ale už ho má za sebou.

Podle ultrazvuku čekáme chlapečka. To je úžasná zpráva. To další ale už tak skvělé z mého pohledu není. Gábina se změnila. Pochází z věřící rodiny, její rodiče chodí pravidelně do kostela, a v tomto duchu byla i vychovávána.

Mohlo by Vás zajímat:

Olda (39): Jsem si jistý, že nikdy nechci mít děti. Přišel jsem na způsob, jak toho dosáhnout

Přítelkyně se kvůli tomu obrátila na víru

Nikdy se za věřící nepovažovala. Teprve s problémy, které jsme měli, než otěhotněla, se změnila. Začala chodit do kostela, mluví o Bohu a nedávno mi řekla, jestli by mi nevadilo, kdybychom dali našeho chlapečka pokřtít. Nejsem věřící člověk, nikdy jsem nebyl a její náhlá změna mi není vůbec příjemná.

„Copak se stalo, že jsi takhle najednou změnila názor na víru?“ zeptal jsem se jí. „Máme za sebou těžké období, kdy jsme se snažili o miminko. Rodiče vždycky chodili do kostela, modlili se a já se jim za to vysmívala. Ale když mi nešlo otěhotnět, rozhodla jsem se to zkusit, pravidelně jsem se modlila a podívej, jsem těhotná. To přece musí něco znamenat,“ odpověděla mi.

Když mi to takto vysvětlila, lépe jsem to pochopil. Přesto se s její proměnou nedokážu srovnat. Nikdy mě do ničeho nenutila, ale nechci, aby náš chlapec byl vychováván až takto nábožensky. Nevím, jak jí to říct, aby se neurazila.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Tobiáš (29): Nemám rád své vlastní dítě. Mohou za to okolnosti, za jakých bylo počato

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.