Richard (26): Něco mě táhlo pryč z mého těla. Dodnes jsem přesvědčený, že mi přítelkyně zachránila život

To, co vám budu vyprávět, se mi nestalo poprvé. Když se to ovšem událo naposledy, dostal jsem strach. Přesně nevím, co se se mnou děje, ale nahání mi to hrůzu.

Mohlo by Vás zajímat:

Artur (18): Stal jsem se médiem a viděl něco neuvěřitelného. Teď už vím, že duchové existují

Odcházel jsem ze svého těla

Už před lety jsem míval stavy, kdy jsem se zničehonic na krátkou chvíli ocitl mimo tělo. Přicházelo to nečekaně a nedalo se tomu bránit. Seděl jsem třeba v práci, padla na mě únava, a pak už jenom vím, že jsem se na svůj pracovní stůl díval od stropu, jako bych létal.

Jindy tomu stavu předcházela podivná nevolnost. Rozbolely mě ruce, nohy a motala se mi hlava. Nikdy jsem se nikomu nesvěřil, protože první, co bych slyšel, by bylo, ať si zajdu k lékaři. Ani jemu nevím, co bych vlastně pověděl. Aktuálně žiji s přítelkyní Soňou, která už si mých stavů všimla.

Když se mi to v její přítomnosti stalo poprvé, popisovala mi svůj strach. Nehybně jsem ležel a měl zapadlá víčka. Dokonce mi nemohla nahmatat pulz. Nepátral jsem po tom, co se mi děje. A to z prostého důvodu. Bál jsem se, na co bych přišel. Následovalo období, kdy jsem měl dva roky klid. Radoval jsem se, ale bohužel předčasně.

Mohlo by Vás zajímat:

Michael (28): V životě nezapomenu, co se mi stalo cestou z vesnické zábavy. Nikdy jsem se tak nebál

Díky přítelkyni jsem se dokázal vrátit

Nedávno jsme jeli s přítelkyni vlakem na menší výlet. Celý den jsme chodili po zámku a ke konci výletu se mi udělalo zničehonic velmi zle. Vydali jsme se tedy na nádraží. Tam už jsem jen seděl a přestával o sobě vědět. Ještě si pamatuji, jak jsme nastoupili do vlaku. Procházeli jsme jím a hledali místa k sezení.

Našli jsme je až na konci vagónu. Já se přidržoval, protože jsem byl velmi slabý. Z posledních sil jsem otevřel kupé. Cestující mi udělali místo a já usedl. Pak už jsem je viděl, jako bych se na ně díval od stropu přes držáky zavazadel. Všechny jsem je pozoroval, jak sedí, jak vypadají i co mají na sobě. Viděl jsem i sebe, jak sedím zmoženě na sedačce.

Pak jsem jako duch cestoval po vlaku. Sledoval lidi a poslouchal, jak se mezi sebou baví. Chtěl jsem se v tom stavu podívat i ven z vlaku. Jenže něco mě táhlo zpět. Pak jsem zaslechl zoufalý Sonin zoufalý křik: ,,Prober se, Richarde!“

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (36): Lidé se mi smáli, protože se zajímám o esoteriku. Ale zachránil jsem tím matce život

Učím se se svým stavem zacházet

Vrátil jsem se do svého těla a probral se. Soňa mě pevně držela za ruku. Její energie a láska mě vrátily zpět mezi živé. Jsem přesvědčen, že kdyby mě tak pevně nedržela, už bych tady nebyl. Prosila mě, abych si zašel k lékaři.

Ten mě shledal zcela zdravým. Přišla tedy na řadu jiná cesta. Začal jsem pátrat a podle všeho se zdá, že astrálně cestuji. Bohužel si to neřídím zcela sám, takže z toho mohou vzniknout potíže. Poslední zážitek mě natolik vyděsil, že jsem se tomu začal věnovat. Učím se ovládat odchody z těla tak, abych se dokázal vrátit bez cizí pomoci. Zatím mi to moc nejde, proto se bojím zůstávat sám.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (45): Po tragickém porodu se stalo něco zvláštního. Kdosi si přišel pro duše dvojčat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.