Facebook
Instagram
Sandra byla nešťastná z toho, jak ji a jejího muže tchyně neustále obtěžovala dotazy, kdy budou mít konečně děti. Když se Sandře po čase narodila holčička, která začala brzy mluvit, přišel šok. Tchyně si totiž nepřála, aby jí vnučka říkala babičko. Proč?
Tchyně Petra (53) nás s Mirkem dlouhé roky prosila, abychom už měli děti. Teď má jednu vnučku. Přišla ale s divnou prosbou.
Neodbytná tchyně
S Mirkem jsme spolu dvanáct let. Už po třech letech, co jsme spolu byli, nás Petra pořád drtila otázkou, kdy bude svatba. My jsme tu potřebu neměli, ale nakonec jsme se po pěti letech vzali. Tchyně byla nadšená a my vlastně také. Doufali jsme, že už nám dá konečně pokoj a přestane vymýšlet, co bychom měli nebo neměli udělat.
Netrvalo to ani rok a přišla s další otravnou otázkou. „Kdy už budete mít děti? Mirek je můj jediný syn a doufám, že to plánujete,“ naléhala na nás. Odpověď, že se dočká, jí nestačila. Nebylo snad návštěvy, kdy by se na to nezeptala. Lezlo mi to na nervy. Vždycky mi vadilo, když mi někdo říkal, co mám dělat. Navíc, my jsme děti zkrátka ještě nechtěli.
Pak jsem otěhotněla. Dlouho jsme nikomu nic neřekli, věříme na určité pověry. Až když bylo po větším ultrazvuku a já už nedokázala břicho maskovat, šli jsme s pravdou ven. Jako první byla samozřejmě tchyně Petra. Musím uznat, že její slzy štěstí mě dojaly. Vnitřně jsem si oddychla, že už snad budeme mít klid.
Dcera jí nesmí říkat babičko
Narodila se nám dcera Věrka. Tchyně mi zprvu docela pomáhala. Začátky pro mě byly těžké. Když jsem se potřebovala vyspat, klidně přijela a byla s malou ty dvě hodiny, co mi chyběly. Věrka rostla jako z vody. Ani jsme se nenadáli a slavila rok. Jenže tchyně během té doby chytla druhý dech a začala randit s mladšími muži. Na jednu stranu jsme jí to s Mirkem přáli, ale bylo to divné.
Bylo jí přes padesát, ale klidně si nabrnkla pětadvacetiletého chlapa. Pro mě bylo důležité, že i tak se role babičky nezříkala. Když dcera ve dvou a půl letech začala mluvit a tchyni oslovovala babi, přišel šok. Místo radosti, kterou bych od ní čekala, se zhrozila. „Panebože, tak mi říkat nemůžeš! Říkej mi Petro,“ napomenula vyděšenou Věrku.
Těžko jsme ji to mohli odnaučit, když jsem vždycky říkala, že Petra je babička. Když Věra oslavila tři roky a už hodně mluvila, tchyně si ji začala často brát na víkendy. Vždycky, když se dcera vrátila, neříkala, co s babičkou dělaly, ale co dělaly s Petrou.
Zákaz k babičce
Rozhodla jsem se si s tchyní o oslovení babička/Petra promluvit. „Pochop mě, začala jsem si konečně zase užívat, a navíc s mladšími muži. Tak mi přece nebude Věra na ulici říkat babičko. Proto jsem ji to odnaučila. Už ví, že mi tak nesmí říkat,“ prohlásila, jako by se nechumelilo. Málem mi ruply nervy. Tak ona nás neustále prosila, abychom měli děti, že se na ně těší. Teď má vnučku, která jí nesmí říkat babi?
Nevěřila jsem tomu, co jsem od ní slyšela. Prosila jsem Mirka, aby jí domluvil, že to přece není normální. Ten to zkusil dvakrát a pak usoudil, že to nemá cenu, protože máma má svoji hlavu. Nakonec jsme se domluvili, že dokud se babička Petra nevzpamatuje, nebude si dceru půjčovat. Když jsme jí to řekli, k mému překvapení s tím neměla žádný problém. Zjevně jí po padesátce zcela přeskočilo a má v hlavě jen svoje zajíčky. Tak uvidíme, kdy přijde s prosbou, že chce Věru hlídat.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
