Viola (25): Tušila jsem, že je s mým bytem něco špatně. Co, to mi prozradil až nevidomý soused

Když jsem se před lety nastěhovala do starého činžáku, netušila jsem, jaká dobrodružství v něm zažiji. Někdy to byla docela sranda, jindy jsem se bála. Teprve nedávno mi nový soused prozradil, proč se mi takové věci dějí.

Mohlo by Vás zajímat:

Artur (18): Stal jsem se médiem a viděl něco neuvěřitelného. Teď už vím, že duchové existují

Na lepší byt jsem neměla peníze

Šlo o činžák v centru města. Starý dům už na pohled. Nemá ani výtah. Můj byt se nachází v posledním šestém patře. Byt sice za moc nestojí, ale neměla jsem na výběr. Široko daleko bych nic levnějšího nesehnala. Přišla jsem s pár věcmi, ale o to víc mi na nich záleželo.

Zůstala jsem sama bez rodičů. Ti před lety zemřeli. Už mám jen babičku, která ode mě bydlí více než tři sta kilometrů, a to ještě v domově důchodců. Dalo by se říct, že nebýt pár přátel, nemám na tomto světě nikoho. Jen ty věci. Staré rádio po dědečkovi a ručně dělaný stůl, který mi táta kdysi vyrobil.

Ze svého platu jsem se zmohla ještě na televizi a základní vybavení kuchyně. Díky bohu, že jsem ze skromných poměrů a to, že se nekoupu v penězích, mě vážně netrápí. Teď k tomu bytu. Je poměrně temný. I když má dvě okna a denního světla by do něj mělo jít dost, jako by se v bytě ztrácelo.

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Začaly se mi dít velmi podivné věci

Velmi rychle jsem pochopila, že tam něco nebo někdo je. I když jsem v noci utáhla kohoutek, stejně z něj v pravidelném rytmu kapala voda. Ta dvě okna se mi permanentně sama otevírala. Nově pořízená televize se v noci sama od sebe zapínala a promítala černobílý šum, ačkoliv byla barevná. Jestli jsem se bála? Možná ze začátku. Po čase jsem si zvykla a přišlo mi to normální.

Horší to bylo, když jsem začala v noci slýchat hlasy. Řekla bych, že jeden patřil muži a druhý ženě. Muž na ženu řval, že ji zabije. Ona ho prosila o milost a snažila se z bytu dostat. Někdy jsem dokonce během jejich hádky slyšela, jak cvakl zámek. Když jsem se šla ze zvědavosti podívat, zjistila jsem, že je skutečně zamčeno, ačkoliv já dveře nezamykala.

Postupně jsem dostávala strach. Není nic příjemného slyšet hlasy lidí, kteří v bytě nejsou. A vím zcela jistě, že nejde o sousedy. Hádky a rozbroje těch hlasů mě deprimovaly. Napadlo mě byt opustit, ale neměla bych kam jít. Takže to jsem musela vyloučit, i když mi z toho, co se v bytě dělo, nebylo dobře.

Mohlo by Vás zajímat:

Marieta (45): Na tu dovolenou v Rakousku nikdy nezapomenu. Manžela se pokoušel zmocnit zlý duch

Nevidomý soused mi prozradil, co se u mě děje

Zhruba po tři čtvrtě roce, co jsem v bytě žila, se uvolnil byt naproti. Nastěhoval se tam mladý muž. Pár dní nato zaťukal u mých dveří. ,,Dobrý den, teče vám voda?“ zeptal se a já ho pozvala dál. Zůstal stát v chodbě a měl podivný výraz. ,,Je vám něco?“ zeptala jsem se. ,,Panebože. Vy máte byt plný duchů, víte to?“ poznamenal jen.

,,Jak to víte?“ zajímalo mě. ,,I když jsem nevidomý, vidím. Vlastně, právě proto je vidím. Jsou všude. Musíte se jich zbavit. Chtějí vám škodit,“ naléhal. Mně rázem došlo, čí jsou ty hlasy, kdo může za ty kapky vody, zapínající se televizi. S Frantovou pomocí jsem byt zbavila všeho zlého. Čas od času přijde soused na kontrolu, zda se duchové nevrátili. Neuvěřitelné, že nevidomý člověk vidí víc než zdravý.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (43): V noci se mě kdosi pokoušel zabít. Teprve kamarádka přišla na to, o čího ducha šlo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.