Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka

Moderátorka hlavní zpravodajské relace CNN Prima News, Soňa Porupková, navštívila talkshow Na kafeečko.Moderátorka hlavní zpravodajské relace CNN Prima News, Soňa Porupková.Soňa Porupková promluvila o době, kdy bojovala s rakovinou kůže.Jizva, která moderátorce Soni Porupkové zůstala po zhoubném znaménku.+ 14 fotek+ 15 fotek

Pozvání do talkshow Na kafeečko přijala moderátorka hlavní zpravodajské relace CNN Prima News Soňa Porupková (33). Promluvila o době, kdy před sedmi lety prodělala rakovinu kůže. Kdo ji upozornil na podivné znaménko a jak ji průběh nemoci ovlivnil? Jak dnes vypadá její denní rutina v péči o pleť? Vyhýbá se sluníčku? A co by poradila všem, kteří ještě váhají, zda jít k lékaři s podezřelým znaménkem?

Veronika Nováková
Veronika Nováková 09. 06. 2024 08:00

Moderátorka CNN Prima News Soňa Porupková (33) byla před sedmi lety diagnostikována se zhoubným melanomem kůže. Na podezřelé znaménko v dekoltu ji upozornila maskérka a Porupkové nakonec museli kus kůže vyříznout. Na místě má dodnes viditelnou jizvu, jejíž fotografii před nedávnem sdílela na sociálních sítích. "Když ráno vstanu, dívám se do zrcadla a vidím ji. Řeknu si: „Tak, teď už zase jedeš deset dní v kuse. Je to v pořádku? Neměla by sis něco uvědomit? Nechtěla jsi se poučit a tohle nedělat?“ popisuje moderátorka své pocity. "Pořád se učím balancovat svůj život, abych si tělo nehuntovala neustálým stresem a přepracováním. Myslím, že je to celoživotní proces," dodává Porupková, která se dnes denně maže opalovacím krémem číslo 50.

Soňa Porupková o rakovině kůže

Soňo, pojďme se vrátit do vašich 27 let, kdy jste si našla znaménko, které se zvláštně změnilo.
Celý ten příběh je takové štěstí v neštěstí. Bylo mi 27 let a do té doby jsem byla holka, která měla představu, že pokud není opálená, tak není hezká. Když jsem jezdila na dovolenou, tak můj největší cíl bylo přijet opálená co možná nejvíce. Zlom nastal pár měsíců poté, co jsme se vrátili z Chorvatska, kde jsem se opět pekla na sluníčku. Tenkrát mě na to upozornila maskérka v brněnské České televizi, kde jsem pracovala. Líčila mě a říkala: „Hele, Soni, máš v dekoltu takové zvláštní znaménko.“ Mě přišlo normální a moc jsem to neřešila.

Jak dlouho?
Upozorňovala mě na to několik týdnů. Vídala mě několikrát do týdne a pokaždé viděla nějakou změnu. Já jsem to na sobě tolik nepozorovala. Člověk se vidí každý den, proto mu to nepřijde. Trvalo mi půl roku od jejího prvního upozornění, než jsem to začala řešit. Doktoři mi potom říkali, že jsem přišla za pět minut dvanáct. „Dobře, že jste tady.“ Lékařka už z dálky viděla, že to znaménko je závadné. Já jsem v té době nebyla dostatečně edukovaná, nezajímala jsem se o to. Říkala jsem si, že mě se to stát nemůže. Je pravda, že později mě to znaménko už začalo svědit a začalo se měnit, měnilo barvu. Ukazovala jsem to mamince, která mě také okamžitě hnala, ať si to jdu nechat vyšetřit. Bohužel se prokázalo to, co si paní lékařka myslela – zhoubný melanom v počáteční fázi, tedy v té nejlepší možné. Nemusela jsem podstupovat žádnou léčbu, jen se to několikrát vyřízlo.

Kolegyně mi zachránila život

Takže vám vlastně zachránila život maskérka?
Ano, kolegyně Zuzana Barilová. Jsem jí vděčná a do konce života budu. Já bych to možná opravdu neřešila. Řekla bych si: „No, mám tady nějaké znaménko, trošku svědí, ale melanom přece vypadá jinak.“

Vypadalo to znaménko jinak?
Vypadalo. Myslím, že tohle znaménko jsem měla několik let a byla to obyčejná piha v dekoltu. Ale je pravda, že pokaždé, když jsem se nejvíc spálila, spálila jsem se právě v oblasti dekoltu. Trpěla jsem na to, měla jsem různé sluneční ekzémy, a jsem světlý fototyp, takže jsem spálená byla okamžitě. Mnoho let tam to znaménko bylo, neměnilo se a bylo úplně v pohodě. Potom se začalo zvětšovat a začalo měnit tvar. To už je velký zdvižený prst. Říká se, že to znaménko roste do rozplizlých okrajů, není to pravidelná tečka, ale spíše flíček. Nejprve bylo hnědé, potom jemně načervenalé a potom začalo černat a růst do výšky, bylo plastické. Tohle už jsou varovné signály, kdy by člověk měl být v ordinaci.

Takže vám znaménko odstranili a poslali jej na histologii.
Když nějaké závadné znaménko máte, nemusí to být vždy zhoubný melanom, jsou různé další varianty. Vyřízne se to, pošle na histologii a čekáte čtrnáct dní. Bylo to asi nejšílenějších čtrnáct dní mého života. Najednou spadnete ze svého vzdušného zámku a říkáte si: „A co když to bude pozitivní? Co budu dělat? Jak ten život může vypadat? Ale já mám práci, já se nemůžu léčit.“ Říkám to naivně, ale když se člověk do té doby nesetkal s žádným vážným onemocněním a žil si svůj dokonalý život, tak tohle neřešil.

V rodině jste tohle onemocnění také neznali?
Ne. Takže člověk čeká na ty výsledky, přemítá a hodnotí svůj život. Potom jde do ordinace a buď to dopadne dobře nebo špatně. V mém případě sice diagnóza jako taková nebyla dobrá, ale protože se to podchytilo v začátku, tak dnes žiju bezproblémový život. Dnes natáčíme rozhovor sto metrů od kliniky, kde jsem byla na vyšetření a kde mi to odstranili. Je zvláštní, jak se životní cesty prolínají. Paní doktorka přišla s tím, že pro mě má dvě zprávy – v tu chvíli vám je to úplně jedno, chcete to vědět co nejdříve. Řekla mi, že se tam objevil zhoubný melanom, ale je maličký a myslí si, že nebude potřeba větší zásah. Ale – pokud souhlasím – raději by to v místě vyřízli víc, aby se udělal bezpečný okraj a nebylo riziko, že by se nádorové buňky rozšířily do dalších oblastí. Většinou se potom v další fázi odebírají mízní uzliny, ale to mě nepotkalo.

A to byla veškerá léčba?
Ano. Já tomu ani neříkám léčba, zbavili mě něčeho špatného a teď je to o celoživotním přístupu a kontrole. Jsem vedena v evidenci melanomové poradny, takže musím chodit pravidelně na kontroly a každé dva roky chodím na rentgen plic, protože se kontroluje nejbližší oblast, kam by se případně nějaká buňka mohla ztratit a dělat neplechu.

Chodíte jednou za rok na kontrolu znamének?
Ano a měli by všichni. Je jedno, jestli půjdete jednou za rok nebo desetkrát. Já bych šla třeba desetkrát a zbytečně, což doktoři také říkají. Před rokem se mi na nehtu vytvořila černá tečka a melanom se takhle často také projevuje. Okamžitě zavládla hysterie a panika. Byla jsem druhý den u doktora a nic tam nebylo. Ale když máte pochybnosti, tak je lepší tam zajít. Poraden a center je pořád víc a víc, pokud se vám nechce čekat, existují také soukromé kliniky a vyplatí se těch pár stovek za vyšetření zaplatit.

Soňa Porupková se denně maže padesátkou

Jak žijete aktuálně v letních dnech a se sluníčkem v zádech? Jak často se mažete?
Mažu se úplně automaticky a běžně. Dříve jsem si třeba vůbec neuvědomovala, že potřebuji něco jako SPF krém na obličej, vůbec jsem to neřešila. Má ranní rutina dnes vypadá tak, že si namažu všechny možné krémy co mám, přidám SPF krém 50 na obličej a potom ještě make-up, který má také ochranu proti UV-A a UV-B záření.

Takže SPF krém je úplně posledním krémem ve vaší denní rutině?
Ano, ta poslední vrstva. Potom make-up. Teď, když začíná svítit sluníčko, tak se běžně natírám opalovacím krémem. Když vím, že se budu pohybovat venku nebo budu pracovat na zahradě, tak se natřu číslem 50 a přetírám se několikrát.

Necháváte odhalené ruce, nebo se zakrýváte?
Je pravda, že když jsem se dozvěděla svoji diagnózu, tak jsem byla vystrašená. Člověk začne být hysterický a má extrémní názory: „Už nikdy nebudu moci jít na sluníčko a budu muset nosit dlouhý rukáv!“ Ano, je to lepší. Ale za každou cenu se slunci vyhýbat a stresovat se, to také není dobře. Snažím se k tomu přistupovat selským rozumem – natírám se, ale nepeču se na slunci. Od té doby jsem na pláži neležela a neopalovala se. Snažím se držet ve stínu. Ale když jdu po městě, tak se slunci logicky nevyhnu. Nejsem typ člověka, který by se z toho hroutil. Je zdravé k tomu přistupovat normálně a nedělat žádné extrémní kroky. Mazat se a vyhýbat se polednímu slunci je základ.

Takže vyznáváte zdravý přístup?
Ano, také co se týká stravy. Když mi našli moji diagnózu, měla jsem pocit, že od teď musím žít extrémně zdravě a nesmí přijít žádné pochybení. Vydrželo mi to několik měsíců, kdy jsem se strašně hlídala. Potom jsem si uvědomila, že z života vlastně nemám radost. Miluju jídlo a občas si dám hamburger, mám ráda českou kuchyni. Myslím, že není zdravé se za každou cenu hlídat. Jeden z velkých faktorů, který tyto nemoci ovlivňuje, je stres. Když se člověk bude bičovat, tak to k ničemu nevede.

Nemoc změnila moje životní hodnoty

Změnila tahle nemoc vaše životní hodnoty?
Určitě. Mám pocit, že když se nám v životě děje něco špatného, tak máme tendenci vzít si z toho nějaké ponaučení a okamžitě se měnit k lepšímu. Jenže když se nám potom začne dařit a je nám lépe, tak máme zase tendenci od toho ustupovat. Když jsem se to dozvěděla, řekla jsem si, že od teď se nestresuji. Jenže druhým dechem jsem si uvědomila, že pracuji v médiích. Je možné se v médiích nestresovat? Je dobré najít kompromis. Začala jsem sebe dávat na první místo, což jsem do té doby nedělala. Byla jsem schopná pracovat dvanáct hodin denně, brala jsem všechny přesčasy a myslela jsem si, že jsem neporazitelná. V době, kdy se mi to stalo, jsem začala brzdit a odmítat některou práci. Bylo pro mě důležité, abych já byla v pohodě a abych se vyhnula stresu.

Dokázala jste to?
Teď, o sedm let později, už nemůžu říct, že bych to stoprocentně dokázala. Znovu padám do workoholismu, protože mě práce baví a naplňuje. Jizvu mám na viditelném místě a když ráno vstanu, dívám se do zrcadla a vidím ji. Řeknu si: „Tak, teď už zase jedeš deset dní v kuse. Je to v pořádku? Neměla by sis něco uvědomit? Nechtěla jsi se poučit a tohle nedělat?“ Pořád se učím balancovat svůj život, abych si tělo nehuntovala neustálým stresem a přepracováním. Myslím, že je to celoživotní proces. Ale ano, priority se mění. Člověk si váží toho, že se každé ráno probudí a nemá žádná omezení, může jít do práce – to spousta lidí nemůže a jsou upnutí na léčbu. Já můžu sportovat. Člověk má obrovskou svobodu, když je zdravý.

O čem dalším promluvila Soňa Porupková:

  • O začátcích své kariéry
  • Jaké je sdílet šatnu s Romanem Šebrle
  • O romantických zásnubách
  • O nevydařené svatbě

Související články

Další články