
Jedna návštěva u tchyně a tchána pořádně zamávala s Natáliiným manželstvím. Její muž se totiž změnil v kopii svého autoritativního otce, podle kterého má žena dělat všechno a v podstatě být služkou. Jak se bránit toxickým „tradicím“ a kdy už je ve vztahu čas říct dost?
V mém manželství s Michalem vždy panovala rovnováha. Společně jsme dělali důležitá rozhodnutí, dělili se o povinnosti a ctili jeden druhého. Všechno se ale změnilo po jedné delší návštěvě u jeho rodičů na Moravě. Michal se vrátil jako vyměněný, jako kdyby se přes noc stal kopií svého autoritativního otce. Najednou jsem pro něj přestala být partnerkou a stala jsem se spíše služkou.
Manžel se změnil
Zlom přišel hned po návratu od tchyně a tchána. Zatímco dřív bychom vybalovali kufry společně, tentokrát mě Michal šokoval požadavkem, jestli mu „neudělám čaj“. On si v klidu lehl na gauč.
Namítla jsem, že jsem také unavená. Na to mi oznámil, že mu otec vysvětlil, že se rodina rozpadne, když žena hned na začátku zleniví. Jeho matka po každém návratu domů okamžitě všechno vybalila, uklidila a navařila. A tak by to prý mělo být i u nás.
Zůstala jsem stát jako opařená a marně doufala, že jde jen o chvilkový výstřelek a že ho to přejde.
Tchyně mě poučuje
Bohužel nešlo o úlet, ale o nový standard. Michal začal každou žádost o pomoc komentovat otcovými moudry o tom, že jakmile chlap začne mýt nádobí, žena mu brzy přeroste přes hlavu.
Vložila se do toho i tchyně, která mi začala častěji volat a poučovat mě, že ona zvládala tři děti, domácnost i práci, a „žádná žena ještě od práce neumřela“.
Michal mě přestal brát jako sobě rovnou bytost. Naše společné plány nahradilo jeho neustálé „máma říkala“ nebo „táta měl pravdu“. Začala jsem se cítit jako nechtěný doplněk jejich rodinné ideologie.
Ponižuje mě to
Moje vyčerpání nikoho nezajímalo. I když měla naše dcera Anička horečku a já celou noc nespala, Michal po příchodu z práce jen kontroloval, zda je hotová večeře. Neměla jsem kdy uvařit, a tak jsem ho požádala, aby si něco vzal z lednice.
Seřval mě jako malou holku. Prý jsem jen neschopná si zorganizovat čas a měla bych uvažovat o odchodu z práce. Jeho matka zůstala doma, dokud děti nešly do školy, a „všechno tehdy fungovalo“. Cítila jsem se ponížená a naprosto nedoceněná, jako by moje jediná hodnota spočívala v teplém jídle na stole.
Už jsem toho měla dost
Pohár trpělivosti přetekl v den, kdy Michal zapomněl vyzvednout Aničku ze školky. Když mi volala vychovatelka, že tam dítě sedí samo v šatně a oni už zavírají, zatmělo se mi před očima.
Michal jen lhostejně pokrčil rameny s tím, že „myslel, že to udělám já“. S ledovým klidem řekl, ať na něj nekřičím a radši se „příště lépe zorganizuju“.
Vybuchla jsem. Vmetla jsem mu do tváře, že možná nejsem dokonalá hospodyně jako jeho matka, ale jsem člověk a ne služka.
Nejsem jeho služka
Tu noc jsme spali odděleně. Ráno jsem mu u snídaně klidným, ale rozhodným hlasem oznámila své podmínky. „Buď budeme partneři, nebo nejsme nic. Nebrala jsem si tě proto, abych ti dělala služku, a pokud chceš kopírovat život svých rodičů, najdi si na to někoho jiného,“ dodala jsem. A pak jsem odešla do práce.
Od té doby se Michal snaží. Bez řečí nakoupí, vypere nebo uvaří. Nevím, jestli se naše manželství úplně uzdraví. Vím ale, že toxické tradice jeho rodiny u nás doma nemají místo.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




