Facebook
Instagram
Alex se jednoho dne vydal ke vzdálenému rybníku na ryby. U něj seděla malá holčička, která se s Alexem snažila skamarádit. Možná by se jí to i povedlo, kdyby nepřišla bouřka a Alenka najednou někam nezmizela.
Jsou věci, které se zkrátka vysvětlit nedají. Zažil jsem něco, čemu většina z vás stejně neuvěří. Jednoho dne jsem se vydal na ryby, jak to dělám každé léto. Tentokrát jsem ale změnil revír. Kamarád mi doporučil jeden odlehlý rybník.
Když jsem se vzbudil, seděla u mě malá holka
Jel jsem k němu téměř dvě hodiny vlakem. Franta mi dal vlastnoručně nakreslenou mapu, kde se rybník nachází. Už dopředu bylo jasné, že budu spát pod širým nebem. Když jsem k místu dorazil, nahodil jsem prut a spokojeně se uvelebil na karimatce. Přes obličej jsem si dal čepici a chystal se odpočívat.
Nemám zdání, jak dlouho jsem spal. Zjevně dlouho, protože když jsem se probral, nebe už nebylo blankytně modré, ale černé a plné mraků. Ve vzduchu byla cítit voda. Napravo ode mě seděla malá holčička, která pletla věnec z pampelišek. ,,Ahoj, strejdo,“ řekla slabým hláskem. ,,Tebe rodiče neučili, že se nemáš bavit s cizími lidmi?“ vyrukoval jsem na ni.
,,Já jsem Alenka. A ty?“ pronesla, jako by moji otázku neslyšela. ,,Já jsem Alex,“ představil jsem se a natáhl k ní ruku. Všiml jsem si, že má na krku velký strup. ,,Co se ti stalo?“ zajímal jsem se. Na to mi neodpověděla. Vstala a pevně mě vzala za ruku. ,,Vstávej, strejdo, už ho musíme pustit,“ hlesla. Společně jsme hodili věnec do vody. Během toho jí vypadl z kapsy malý deníček.
Od rybníka mě odtáhl cizí muž
Vzal jsem ho do ruky. ,,Klidně se podívej,“ vybídla mě. Listoval jsem jím, až jsem došel k poslední stránce. Byl tam obrázek tří lidí, jak sedí v malé místnosti u stolu. ,,Poznáš, kdo to je?“ zeptala se. ,,Ne, to nevím,“ odvětil jsem. ,,To jsi přece ty. Tahle paní, co pláče, je moje maminka. A tento rozzlobený pán je můj taťka,“ vykládala. V tu chvíli zahřmělo a začalo pršet jako z konve.
Neměl jsem se kam schovat. Alenka najednou zmizela. Vtom jsem uslyšel, jak ke mně přijíždí auto. ,,Nasedni si,“ vybízel mě muž, který mi byl něčím povědomý. ,,Tak nasedni, nebo tady umřeš. To počasí je příšerný,“ vybídl mě ještě jednou a začal do mě strkat. Bránil jsem se, jak to šlo, jenže on byl silnější. Během souboje jsem se nakonec udeřil do hlavy a ztratil vědomí. Probudil jsem se až v malé temné místnosti. ,,Miluško, uvař mu čaj, ať nám tady nezmrzne,“ slyšel jsem z kuchyně.
Začal jsem celý omámený blekotat. ,,Je tam ještě malá holčička. Musíte pro ni zajet,“ mumlal jsem a zase upadl do spánku. Probral jsem se až za pár hodin. Stále jsem ležel v posteli v oné místnůstce. Na nočním stolku stál rámeček, ale na fotku jsem neviděl. Sáhl jsem po hrnku s čajem, který jsem zahlédl hned vedle. Jak jsem byl ale ještě rozespalý, shodil jsem rámeček na zem a ten se rozbil.
Dozvěděl jsem se pravdu o malé Alence
Přiběhla nějaká žena a začala sbírat střepy. Teprve v té chvíli jsem si všiml, kdo je na fotografii. ,,To je Alenka přeci. Pořád je v tom lese,“ sípal jsem. Žena se rozplakala, což přivolalo jejího muže. ,,O co ti jde? Alenku před rokem na místě, kde jsem tě naložil, zabil strom. Uhodil do něj blesk a spadl přímo na ni. Takže nevím, co jsi viděl, ale vtipné mi to nepřijde,“ vynadal mi ten a mně došlo, s kým jsem měl tu čest.
Druhý den ráno mě odvezl mlčky na vlakové nádraží. ,,Já se moc omlouvám, ale já Alenku vážně viděl,“ pronesl jsem a poprosil ho o odpuštění. ,,Nesmysl!“ prohlásil ten muž a vyhodil mě z auta. Usedl jsem do vlaku a cestoval domů. Tam jsem v kapse kabátu nahmátl malý deníček. Na poslední stránce byl obrázek vlaku a mě, jak z něj nevěřícně koukám…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
