Facebook
Instagram
Olga zažila šok, zklamání a překvapení. Nechápala, jak se její matka postavila k tomu, že je těhotná. Žádala totiž, aby své dítě dala sestře, neboť ta několikrát potratila.
Když mladá dívka otěhotní, obvykle se to nesetká s nadšením a slzami radosti ze strany blízkých. Převažují jiné emoce - strach, smutek a prosby nebesům, odpouštěly naše hříchy. Když se to stalo v mé rodině, byly reakce poměrně smíšené. Matka mě kárala za lehkomyslnost, ale zároveň v ní doutnala naděje na rozšíření rodiny...
Sestra několikrát potratila
Abych vám pomohla pochopit mou situaci, dovolte mi trochu popsat své dětství. Vyrůstala jsem v neúplné rodině. Táta odešel, když mi bylo pouhých 5 let a mé starší sestře 15. Novou rodinu založil se svou milenkou. Tu bych sice měla nenávidět, ale musím přiznat, že Renata (50) je skutečně příjemná osoba. Je srdečná a pokaždé, když jsem o víkendech navštěvovala tátu, dělala všechno pro to, abych se cítila jako doma.
Žila jsem s mámou, starší sestrou Markétou (29) a jejím manželem Jirkou (30). Ti dva si rozuměli a měli se rádi, ale osud jim neustále stavěl překážky do cesty. Markéta měla problémy v práci a Jirka rovnou přišel o zaměstnání. Opravdu moc chtěli děti, ale každé těhotenství skončilo potratem. Markéta se z toho vždy zotavovala několik týdnů.
Postupem času se její touha po mateřství proměnila v posedlost. Stávala čím dál zvláštnější a začínala připomínat naši matku - byla nespokojená se svým životem, podezřívavá a vlezlá. Nemyslím tím, že bych nemilovala svoji vlastní maminku. Milovala jsem ji, a myslím, že ji stále miluji, i když jsem od ní slyšela zraňující slova víckrát, než bych si přála, slova, která mě pronásledují před usnutím. Nicméně, můj vztah s ní byl... komplikovaný. Jak komplikovaný? To jsem si uvědomila v okamžiku, kdy se mi svět obrátil vzhůru nohama.
Potkala jsem toho pravého
Když jsem chodila na střední školu, moje vztahy byly jako na houpačce. Ale pak přišel ten pravý - Jonáš (20). Byl chytrý, vysoký a pohledný sportovec. Z našeho vztahu jsem měla obrovskou radost a myslela jsem si, že to bude na celý život.
Nečekala jsem však, že naše láska bude tak rychle zpečetěna. Pár týdnů před mými šestnáctými narozeninami jsem na těhotenském testu uviděla něco, co je noční můrou každé teenagerky a jejích rodičů - dvě čárky...
Upřímně řečeno, bála jsem se, jak na to zareagují moji rodiče a Jonáš. Neviděla jsem moc možností, přemýšlela jsem dokonce nad potratem, ale Jonáš to vyřešil za mě. Objal mě svou silnou paží a řekl: "Zvládneme to. Nejsme jediní na světě, kdo se musí potýkat s takovou situací."
Jeho slova mi dala naději, že to opravdu zvládneme. Co nejdéle jsem odkládala moment, kdy to řeknu mámě. Ale moje břicho rostlo každý den a skrývání ranní nevolnosti bylo stále obtížnější. Stejně tak vymýšlení dalších výmluv, proč i v horkém počasí nosím volné svetry a tepláky.
Když jsem jí konečně řekla, že s Jonášem čekáme dítě, byla jsem v pátém měsíci. Moje matka klesla na židli, ukryla si obličej do dlaní a rozplakala se. S odstupem času se mi zdá, že to vůbec nebyl pláč ze zoufalství, ale spíše z radosti. Ona doufala, že zachráním svou sestru...
Chtěly mě připravit o dítě
Dozvěděla jsem se to asi dva měsíce před porodem. Máma a Markéta si ke mně přisedly, když jsem snídala v kuchyni. Dlouho seděly mlčky a hleděly na sebe, jako by se pokoušely vyhnout se nepříjemné konverzaci a doufaly, že s tím začne ta druhá.
"Myslím, že bys to dítě měl dát Markétě," vyhrkla nakonec matka. Slyšela jsem dobře? Už jsme měli s Jonášem plány, že po škole budeme bydlet spolu, uděláme si skromnou svatbu a nějak to zvládneme. Měli jsme v plánu, že až dosáhneme plnoletosti, synovi by byly dva roky, takže oba budeme moct chodit do práce. Kdysi jsem snila o studiu a osobním rozvoji, ale můj život nabral jiný směr. A teď mám své sestře dát dítě, které jsem přes všechny potíže dokázala milovat?
Nesouhlasila jsem s jejích návrhem. Milovala jsem miminko, které ve mně rostlo, nebylo možné, abych se ho vzdala. Pak Markéta začala plakat. Obvinila mě, že jí ničím sny o rodině. Matka mě nazvala sobeckou hlupačkou a tvrdila, že Markéta je pro dítě vhodnější než já.
Odešla jsem z domu
Ale co bych mohla dělat v této situaci? Spousta teenagerů by s takovým řešením asi souhlasila, ale já? Mateřství v tak mladém věku jsem nikdy neplánovala, ale teď jsem si nedokázala představit, že bych mohla žít jinak.
Přes dvě hodiny jsem musela bojovat, křičet a prosit. Matka řekla, že pokud nechci pomoci své rodině, můžu si sbalit kufry, odejít z domu a už se nevrátit. Do tašky jsem sbalila jen to nejnutnější a opustila rodinné "hnízdo". Byla jsem tehdy mladá dívka s bříškem, v kterém rostl nový život...
Sestra s mámou se nevzdaly
Zamířila jsem k tátovi, který už sice měl svoje děti, ale neviděla jsem jinou možnost. Nedokázal pochopit, jak moje matka a sestra mohly přijít na takový nápad. Musím přiznat, že mě to také překvapilo. Jak se však ukázalo, můj odchod z domova je nepřiměl, aby se vzdaly.
Každý den telefonovaly, často se objevovaly u táty a vyvíjely na mě nátlak, abych s jejích návrhem souhlasila. V té době jsem měla individuální studijní plán, protože jsem kvůli pokročilému těhotenství už nechodila do školy.
Vrcholem absurdity byl postoj mé sestry, které negativní emoce zcela zatemnily její pohled na realitu. Když se narodil malý Honzík, poslala jsem jí fotky miminka. Vždyť to byla i jeho rodina! Nemyslela jsem si však, že by to mohla nějak zneužít. Až po nějaké době jsem si uvědomila, že Markéta zmizela z mého seznamu přátel na sociální síti. A tak jsem požádala Jonáše, abych se přes jeho profil mohla podívat na Markétu.
Sestra předstírá, že se stala mámou
Když jsem to viděla na vlastní oči, prostě jsem neměla slov. Moje sestra zveřejnila fotky Honzíka na svém účtu. Tvářila se, jako by byla jeho matka! Psala o něm, jako by to byl její syn... Byla jsem úplně vyděšená. Jonáš na to koukal a nic nechápal. Dokonce i můj otec byl v šoku a nevěděl, jak reagovat.
Jedno jsem ale věděla jistě, svého syna jsem nemohla pustit z dohledu. Co když máma se ségrou přijdou s nějakým šíleným nápadem, jak ho unést... Takové ženy jsou schopné všeho, vážně.
Dnes jsou Honzíkovi dva roky. Podařilo se mi složit maturitu a nedávno jsem nastoupila do zaměstnání. Lidé nám s Jonášem nedávali moc šancí, tvrdili, že náš vztah skončí dříve, než dokončíme studium. V současné době spolu žijeme a chceme mít skromnou svatbu, jen s hrstkou našich nejbližších příbuzných. Pořád přemýšlím, jestli mám pozvat maminku a sestru, ale mám z toho obavy...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
