Facebook
Instagram
Energii čerpá pravidelným cvičením jógy, vyjížďkami na koni a ve své permakulturní zahradě. Ráda v jakémkoliv počasí vyráží s batohem na zádech krajinou a stejně tak ráda peče domácí chléb.
Spojit svoji práci se svou vášní a přesvědčením se podařilo propagátorce zdravého životního stylu Báře Hernychové. Už od mala cítila potřebu chránit přírodu, zvířata a vše živé kolem sebe. Profesně se zabývá propagací zdravého jídla, biopotravin a ekologického zemědělství. Pravidelně přispívá svými články o zdravém jídle a rozhovory. Coby lektorka mateřského centra Mateřídouška v Toulcově dvoře vede pravidelné večery pro ženy a setkání o zdravém jídle pro maminky a děti.
Báro, každý z nás má svůj životní příběh, ve kterém jsou "body zlomu", které nás jako výhybka přesunou na jinou, dosud neprojetou kolej. Odkud u vás přišel podnět, že jste se začala zabývat zdravou stravou?
Tím prvním bylo asi zjištění, jaké jsou praktiky v klasickém zemědělství, jak se zachází se zvířaty, jak se přepravují, zabíjejí na jatkách, jak vypadá prostředí, kde žijí prasata, slepice… viděla jsme nějaké fotky a četla články. To mi bylo asi 13 let a chtěla jsem to všechno změnit a vykřičet do světa, že takhle to nejde. Kolem 15. roku jsem přestala jíst úplně maso a už jsem nikdy nezačala.
Na gymnáziu jsem objevila informaci, že existuje něco jako ekologické zemědělství a biopotraviny. Hodně mě to zaujalo a řekla si, že tohle je něco, čemu se chci věnovat, dávalo mi to smysl – hospodaření takovým způsobem, aby to neubližovalo ani planetě ani našemu zdraví.
Nakonec jste ale absolvovala zemědělskou školu?
Ano, studovala jsem pět let všeobecné zemědělství. Prošla jsem si klasickým zemědělským vzděláním, se všemi chemickými hnojivy, velkochovy, totálním odtržením od přírody. Strávila jsem mnoho týdnů na praxích ve velkokapacitních chovech prasat, v klecové drůbežárně… Tohle všechno mě jen utvrdilo v tom, jak moc je potřeba o těchto věcech mluvit a nabízet jiné možnosti. Na druhou stranu jsme tam měli i krásné předměty a skvělé pedagogy, kteří už tehdy věděli, že ekologické zemědělství a biopotraviny je dobrá cesta a vlastně spíše nutná a nevyhnutelná, pokud si chceme udržet zdraví vlastní a i naší země.
Potraviny a imunita
Současná doba je složitá a k tomu ještě nastupující podzim, co byste doporučila zařadit do jídelníčku, abychom si posílili imunitu?
Spousta lidí si stěžuje na špatné zdraví a alergie a přitom se dá kvalitní zdravou stravou hodně změnit. Podzim je časem zpomalování a zklidňování, vidíme to v přírodě a měli bychom to dopřát i sami sobě. Více spát, více odpočívat, nepřepínat se, dát prostě sebe a své zdraví na první místo. Co se jídla týče, tak doporučuji zařazovat víc teplejších a hutnějších pokrmů, různé zeleninové, luštěninové polévky, pečené pokrmy, k pití bylinkové čaje, zázvor, šípek a nezapomínat na cibuli s česnekem.
A hlavně, a to neplatí jen pro podzim, jíst opravdové jídlo, ne průmyslově zpracované náhražky, polotovary, prázdné potraviny… když budeme vařit ze základních kvalitních surovin, našemu tělu a zdraví to velmi prospěje.
V současnosti se vrací trend využívat principy například tradiční a lokální kuchyně…
Přesně tak, měli bychom se inspirovat pokrmy našich předků – třeba krupota, což je něco jako rizoto jen použijete místo rýže kroupy (třeba ječné nebo špaldové kenotto) a k nim si můžete přidat houby, pečenou zeleninou, posypat sýrem a máte super jídlo, vše je teď dobré doplňovat fermentovanou zeleninou a kysaným zelím, jež je přímo nabíjecí potravina, obsahuje vitamín C a enzymy posilující obranyschopnost organizmu, je potravou našich střevních bakterií, které mají zásadní vliv na zdravé fungování celého našeho těla.
S tím myslím souvisí i konzumace sezonních potravin?
Ano určitě. Dobré je jíst to, co právě dozrává kolem nás – takže teď jsou to jablka, hrušky a kořenová zelenina ve všech podobách, dýně, cuketa, červená řepa, zelí, kapusta…
Když budeme péct sladkosti a dezerty z jablek a hrušek, tak doporučuji alespoň částečně využívat celozrnnou mouku, která je bohatá na živiny na rozdíl od té bílé, výtečně chutná špaldová, tu můžeme použít na koláče, buchty i závin. Pečivu dodá jemně oříškovou vůni a chuť a tělu vitamíny, minerální látky a důležitou vlákninu.
Naše superpotraviny
Hodně se dnes řeší úžasné superpotraviny, zkoušíme je dovézt ze všech zapadlých koutů světa, a na ty naše domácí zapomínáme. Kterých našich potravin si vy nejvíc ceníte a proč?
Cizokrajné superpotraviny většinou moc nepoužívám a nemyslím si, že bychom je tady ve střední Evropě nezbytně nutně k našemu zdraví potřebovali. Jím to, co právě dozrává, takže v létě spousty čerstvého ovoce a zeleniny přímo ze zahrady, a pak plody lesa – chodili jsme s dětmi hodně na borůvky, jahody, ostružiny – to jsou naše české superpotraviny.
Ráda používám původní nepřešlechtěné obiloviny, jako je špalda, jednozrnka, dvouzrnka, červená pšenice, v podobě mouky, vloček, zrn a pravidelně z nich peču, dělám saláty, dávám do polévek… mají úžasné vlastnosti, nebyly nijak přetvářené průmyslovým zemědělstvím, nesou si svou vysokou nutriční hodnotu a když ještě navíc pocházejí z ekologického zemědělství, kde jsou pěstovány bez chemických postřiků a hnojiv, jsou silné, odolné, plné vitality a to nám předávají v potravinách do našeho těla.
A teď s podzimem jím hodně kysanou zeleninu, jak už jsem zmiňovala, fermentované produkty mají velmi pozitivní dopad na naše zdraví a lze je rovněž označit za superfood.
Vím o vás, že milujete a propagujete domácí pečení chleba. Mohla bych vás na závěr požádat o recept?
K pečení domácího chleba jsem se dostala asi před šesti lety a od té doby ho peču pravidelně, jednou až dvakrát týdne. Používám nejsnadnější postup, který znali už naši předci mnoho tisíc let zpátky. Živiny v kváskovém chlebu jsou pro tělo velmi dobře využitelné, posílí střevní mikroflóru a tím i imunitu, vitalitu a celkově fungování organizmu.
Stačí jen mouka, sůl, kvásek a voda. Kvásek si můžete z žitné mouky a vody nachystat doma sami anebo se podívejte na kváskovou mapu, někdo ve vašem okolí vám ho určitě rád nabídne. Požívám úplně jednoduchý recept:
Kváskový chleba
Potřebujete: 150 g žitné chlebové mouky nebo žitné celozrnné jemně mleté, 450 g celozrnné jemně mleté pšeničné mouky nebo bílé pšeničné jemně mleté, 2–3 lžičky soli, 500–700 ml vody, 100 g žitného kvásku.
Postup: Smíchejte žitný kvásek, žitnou chlebovou mouku, celozrnnou pšeničnou mouku, sůl a vodu. Vymíchejte řidší těsto, které vlijte do podlouhlé, olejem a moukou vysypané formy (30 cm), přikryjte utěrkou a nechte v teple kynout 3 až 6 hodin, dokud těsto téměř nezdvojnásobí svůj objem. Zde hodně záleží na teplotě okolí. Mně se osvědčilo dávat chléb kynout do tepla na kamna anebo v létě na sluníčko. Pečte na 250 °C asi 15 minut. Poté snižte teplotu trouby na 170 °C, potřete chleba vodou a pečte ještě dalších 45 až 60 minut, až je kůrka pěkně hnědá. Po upečení chléb umístěte na mřížku, potřete ještě vodou a nechte vychladnout. Do těsta můžete dle své vlastní chuti a fantazie přidat kmín nebo semínka slunečnice či dýně. Použít můžete i formu kulatou o průměru asi 26 cm. Krájejte až po vychladnutí!
