Vavřinec (61): Na chalupě jsem našel záhadné stopy ve sněhu. Vyděsilo mě, že najednou nepokračovaly dál

Strašidelné příběhy ze života: Na chalupě jsem našel záhadné stopy ve sněhu. Vyděsilo mě, že najednou nepokračovaly dál
Zdroj: Freepik

Pan Vavřinec má strach chodit na svou chalupu. Nedávno tam našel cizí stopy ve sněhu, které vedly k chalupě. A překvapivě končily dva metry od ní...

Jana Jánská
Jana Jánská 02. 12. 2023 19:00

Mám starou chalupu v Krušných horách, kterou postavil můj děda. Nejezdíme tam moc často, protože podle manželky je moc daleko od civilizace, naše děti nemají čas a vnoučatům zase vadí, že tam není signál. Sám se na chalupu dostanu jenom někdy, ale zvažuju, že tam přestanu chodit...

Víkend na chalupě mi dal zabrat

Na chalupu se dostanu tak jednou do měsíce. Protože jedu sám, koupím si jenom pár lahváčů, chléb a nějakou salámu. Pak si tam rozdělám oheň a něco si čtu. Docela mi to vyhovuje, mám klid a dobře se vyspím. V okolí znám pár míst, kde rostou houby, a asi půl hodiny cesty odsud je dobrá hospoda. Co víc bych si mohl přát?

Snad jen méně záhad. Když končilo léto, prožil jsem na chalupě podivný víkend. V noci mě vzbudilo zvláštní klepání. Neozývalo se od dveří, ale odněkud ze střechy. Pak se k tomu přidalo chrastění a další zvuky, které nemohl způsobit vítr ani žádné zvíře.

Ležel jsem ve tmě a nedovažoval se ani pohnout. Trvalo to asi deset minut, ale já pak už nemohl usnout. Ráno jsem nenašel žádné stopy po tom, co se dělo v noci. Zatímco jindy se z chalupy vracím odpočinutý lépe než z dovolené, tehdy jsem domů přišel unavený a neklidný. Manželka si ze mě dělala legraci, že jsem moc chlastal. Ale pravdu jsem jí říct nemohl, asi by mi to neuvěřila.

Někdo nebo něco mi chodí do chalupy

Po tom zážitku jsem pak nějakou dobu neměl chuť zajít na chalupu. Když začal padat sníh, nešlo se tomu vyhnout. Bylo potřeba zazimovat ji. A tak jsem se tam vydal. Pod lesem jsem odstavil auto a začal se brodit sněhem do kopce.

Chalupa stojí na malém palouku. Na první pohled vypadala idylicky. Všude bylo ticho, sníh a pod lesem se vyjímala chalupa, která je tam už téměř sto let. Brodil jsem se k ní, když jsem si všiml, že někdo tudy už šel. Sněhem vedly stopy, byly velké asi jako moje.

Myslel jsem, že jde o nějakého turistu. Jenže pak se stopy začaly stáčet k chalupě a já měl neblahé tušení. Co když ji někdo vykradl? Co nejtišeji jsem se snažil jít dál. Stopy opravdu vedly až k chalupě, ale skočily dva metry od ní. A dál nebylo nic, jenom neporušený sníh...

Stopy ve sněhu mě pořádně vyděsily

Stál jsem tam a nechápavě koukal na ty stopy. Jak je možné, že vedou jenom jedním směrem? A proč najednou končí tak daleko od chalupy? Přiznám se, že jsem dostal strach. Chvíli jsem se odhodlával, ale dovnitř jsem se nedovážil. A pádil jsem pryč.

Bylo mi jedno, jestli se tam na zimu zabydlí myši nebo něco horšího. V té chvíli jsem měl takový strach, že jsem si přál být jen co nejdál od chalupy. Cestou domů mě ten pocit neopouštěl a jsem pevně rozhodnutý, že se tam jen tak nevrátím. Možná by bylo nejlepší chalupu prodat, ať se z toho stane problém někoho jiného...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Tereza Mašková o boji s bulimií: Naplno to propuklo ve StarDance, tělo mi začalo vypínat a přišel kolaps

Tereza Mašková o boji s bulimií: Naplno to propuklo ve StarDance, tělo mi začalo vypínat a přišel kolaps

Související články

Další články