Vavřinec (61): Na chalupě jsem našel záhadné stopy ve sněhu. Vyděsilo mě, že najednou nepokračovaly dál

Mám starou chalupu v Krušných horách, kterou postavil můj děda. Nejezdíme tam moc často, protože podle manželky je moc daleko od civilizace, naše děti nemají čas a vnoučatům zase vadí, že tam není signál. Sám se na chalupu dostanu jenom někdy, ale zvažuju, že tam přestanu chodit...

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (41): Odpoledne s milencem nedopadlo podle mých představ. Ze staré chalupy nás vyhnal duch rozzlobené babičky

Víkend na chalupě mi dal zabrat

Na chalupu se dostanu tak jednou do měsíce. Protože jedu sám, koupím si jenom pár lahváčů, chléb a nějakou salámu. Pak si tam rozdělám oheň a něco si čtu. Docela mi to vyhovuje, mám klid a dobře se vyspím. V okolí znám pár míst, kde rostou houby, a asi půl hodiny cesty odsud je dobrá hospoda. Co víc bych si mohl přát?

Snad jen méně záhad. Když končilo léto, prožil jsem na chalupě podivný víkend. V noci mě vzbudilo zvláštní klepání. Neozývalo se od dveří, ale odněkud ze střechy. Pak se k tomu přidalo chrastění a další zvuky, které nemohl způsobit vítr ani žádné zvíře.

Ležel jsem ve tmě a nedovažoval se ani pohnout. Trvalo to asi deset minut, ale já pak už nemohl usnout. Ráno jsem nenašel žádné stopy po tom, co se dělo v noci. Zatímco jindy se z chalupy vracím odpočinutý lépe než z dovolené, tehdy jsem domů přišel unavený a neklidný. Manželka si ze mě dělala legraci, že jsem moc chlastal. Ale pravdu jsem jí říct nemohl, asi by mi to neuvěřila.

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (24): Místo romantického víkendu ve dvou jsme utíkali před něčím, co žije ve sklepě staré chalupy

Někdo nebo něco mi chodí do chalupy

Po tom zážitku jsem pak nějakou dobu neměl chuť zajít na chalupu. Když začal padat sníh, nešlo se tomu vyhnout. Bylo potřeba zazimovat ji. A tak jsem se tam vydal. Pod lesem jsem odstavil auto a začal se brodit sněhem do kopce.

Chalupa stojí na malém palouku. Na první pohled vypadala idylicky. Všude bylo ticho, sníh a pod lesem se vyjímala chalupa, která je tam už téměř sto let. Brodil jsem se k ní, když jsem si všiml, že někdo tudy už šel. Sněhem vedly stopy, byly velké asi jako moje.

Myslel jsem, že jde o nějakého turistu. Jenže pak se stopy začaly stáčet k chalupě a já měl neblahé tušení. Co když ji někdo vykradl? Co nejtišeji jsem se snažil jít dál. Stopy opravdu vedly až k chalupě, ale skočily dva metry od ní. A dál nebylo nic, jenom neporušený sníh...

Mohlo by Vás zajímat:

Drahomila (26): Babička měla moc ráda svou chalupu. Dodnes se tam zjevuje a říká, že máme vymalovat

Stopy ve sněhu mě pořádně vyděsily

Stál jsem tam a nechápavě koukal na ty stopy. Jak je možné, že vedou jenom jedním směrem? A proč najednou končí tak daleko od chalupy? Přiznám se, že jsem dostal strach. Chvíli jsem se odhodlával, ale dovnitř jsem se nedovážil. A pádil jsem pryč.

Bylo mi jedno, jestli se tam na zimu zabydlí myši nebo něco horšího. V té chvíli jsem měl takový strach, že jsem si přál být jen co nejdál od chalupy. Cestou domů mě ten pocit neopouštěl a jsem pevně rozhodnutý, že se tam jen tak nevrátím. Možná by bylo nejlepší chalupu prodat, ať se z toho stane problém někoho jiného...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (34): Noční zkouška odvahy na chalupě nedopadla dobře. Na ten děsivý zážitek nikdy nezapomenu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.