Zahradní architekt Ferdinand Leffler prozradil největší prohřešky českých zahrad: Nejvíc je hyzdí vířivky

Zahradní architekt Ferdinand Leffler byl hostem Miluše Bittnerové v talkshow Na kafeečko.Zahradní architekt Ferdinand Leffler je mistrem svého oboru.Zahradní architekt Ferdinand Leffler je toho názoru, že české zahrádky se rod od roku zlepšují.Zahradní architekt Ferdinand Leffler zdůrazňuje, že v pergole trávíme povětšinou 90 % svého času.+ 12 fotek+ 13 fotek

Zahradní architekt Ferdinand Leffler (45) byl dalším hostem talkshow Miluše Bittnerové, Na kafeečko. Promluvi o tom, jak si Češi dnes dobrovolně hyzdí své zahrádky fontánkami nebo vířivkami. Proč je podle odborníka lepší zachovat v zahradě původní rostlinné druhy? A proč si tolik oblíbil právě pivoňku nebo růži? 

Veronika Nováková
Veronika Nováková 05. 05. 2024 08:00

Zahradní architekt Ferdinand Leffler (45), kterého můžeme znát z pořadu České televize Ferdinandovy zahrady a z časopisových speciálů Zahrady podle Ferdinanda, radí čtenářům Lifee, jak na moderní a vzdušnou zahradu. Češi podle něj zcela propadli vířivkám a bazénům na úkor celkové estetiky zahrad. "Vodní plocha je za mě důležitá, na druhé straně je také cena práce. Vodní plocha potom kolikrát stojí stejně jako zbytek zahrady. Téma, zda udělat hezkou zahrádku, třeba i bez vodního prvku v průběhu dalších let, je podle mě stejně důležité," míní odborník v našem rozhovoru. "Mám dostatek financí na to, abych udělal hezký bazén? Můžete tam dát bazén, na který se budete dívat po zbytek svého života a budete si vyčítat, že jste si ho tam dali," dodává Leffler.

Ferdinand Leffler radí, jak na zahradu

Ferdinande, jak jste se dostal ke své profesi?
Když jsem se dozvěděl, že tato profese existuje, tak jsem z toho měl velkou radost. Měl jsem být zubař, a dokonce jsem se na zubaře dostal. Když jsem byl konfrontovaný s realitou a s tím, že bych měl opravdu celý život stát a koukat lidem do úst, hledal jsem jinou vysokou školu. Vybral jsem si krajinné inženýrství, aplikovaná ekologie. Nevěděl jsem, o čem to je, ale pokud je vám devatenáct let, zní to dostatečně sexy. Měl jsem v té době kapelu a jezdil jsem broukem.

To je hodně rajcovní.Nastoupil jsem a zjistil, že to není tolik sexy. Že je to o byrokracii, kterou jsem také nechtěl. Začal jsem tam studovat matematiku a fyziku, přičemž jsem pochopil, že to není to, co bych v životě chtěl dělat. Seděl jsem, koukal na zahradníky, jak sekají trávu, a říkal si, že nepotřebuji tituly. K velké radosti mých rodičů jsem si řekl, že nepotřebuji být inženýr, vystačím si s titulem bakaláře, a navíc odjíždím do Ameriky na zkušenou. Máma se mnou asi dva týdny nemluvila, táta tři. V Americe jsem si za poslední dolary koupil velkého hippiesáckého Volkswagena a když mi došly peníze, musel jsem pracovat, abych si to auto opravil a mohl pokračovat dál… Když jsem se později vrátil do Česka, přesně jsem věděl, že budu zahradním architektem. Bohužel jsem byl asi nejvíce nafoukaným a nejvíce arogantním zahradním architektem. Přesně jsem věděl, co a jak udělat – potom mě čekalo setkání s realitou. Cesta byla trnitá a dlouhá. Od té doby nicméně vím, že tohle povolání je krásná práce.

Co je zhruba potřeba k práci zahradního architekta?
Zahradní architekt musí být i dobrým hercem. Musí být empatický, musí umět vzbuzovat důvěru, jinak vám člověk na druhé straně nikdy nebude schopný důvěřovat. Tohle je podle mě důležitější, než všechny matematiky světa. Na pohovory mi dnes chodí lidé, kteří mají vystudované hezké zahradnické střední školy, rozumí tomu a mají k tomu vztah. Kolikrát jsou z nich lepší zahradní architekti, než z těch, kteří mají vysoké školy a několik titulů. Podle mě se doba dostává k tomu, že je důležitější, co umíte, než to, jakou máte školu. Rozhodně to platí i v zahradní architektuře.

Nesnižujte svoji práci.
To v žádném případě nedělám. Ale myslím, že pokud děláte práci zahradního projektanta, určitě se denně nepotkáváte s matematikou a s fyzikou. Spíše je dobré, že rozumíte kytkám, musíte je milovat – jako v každé práci. Totéž se snažím dělat já se svými třiceti spolupracovníky. Naším záměrem je to, aby lidé byli více radostní, než když k nám přicházejí.

Zahrada by měla být náš obývák

Co děláme špatně, pokud přijde na péči o zahradu? Mám pocit, že nám mizí tújky…
Tak to je dobře! Dnes si myslím, že neexistuje typicky česká zahrada, podobně jako v gastronomii. Já sám nevím, co je dnes typicky česká zahrada, pokud se nebavíme o zahradě se sadem v kopcích na Šumavě nebo v Krkonoších. Velká chyba, která se v zahradách dělá je, pokud si majitel zahrady neuvědomí, že ji má k životu. Zahrada jej má lákat k tomu, aby v ní chtěl trávit čas. Zahrada není jen to, co chci ozelenit. Vymyslet bychom ji měli tak, aby to byl náš obývák – aby mě vytáhl na terasu, abych šel do sauny, abych šel s přáteli k ohništi. Zahrada je od toho, abych si ji užíval. Mnozí na zahradu nadávají, přitom je plná prožitků, které v bytech nejsou možné. Když už se na to vzpomene, tak chybí koncepce, která do celku nezapadá. Musíme o zahradě přemýšlet stejně jako o interiéru. Kde se vám dobře sedí? Kde na vás nekouká soused? Kde na vás nefouká vítr? Kde na vás svítí tak akorát sluníčka?

Vidíte? Je to složité.
Není to složité, jen si musíte pokládat ty správné otázky, což je mimochodem práce architekta. Kde je vám dobře, Miluško?

To je o správné práci architekta. Neříkejte mi, že mi bude všechno a všude dobře růst?
Je pravda, že tato znalost vyžaduje školu a práci k rostlinám. Je pravda, že právě v našem ateliéru Flera máme stovky rostlin, které v průběhu celého roku musejí vypadat skvěle. Když se do toho ponoříte a začne vás to zajímat, tak to zkrátka pochopíte. My dnes organizujeme kurzy – Žijte ve své zahradě – a v nich lidem nabízíme 50 skvělých záhonů, které jsou 2x3 metry, a kde je jako v kuchařce přesně napsané, kde má být co vysázeno. Počítáme s různými podmínkami, jako je sucho nebo vlhko, slunce a stín. Nabádáme lidi, aby si vybrali těchto pár záhonů, podobně jako s dobrým receptem. Podobně to funguje jako na poli profíků. Naproti nejde maloobchod, kam přijdete, a vyhrne se na vás to, co zrovna kvete. Tam povětšinou nakoupíte a zjistíte, že to nemáte kam dát. Je to podobné, jako když jdete hladová nakupovat do potravin – spousta nakonec skončí v koši.

Velice mi připomínáte pana Pohlreicha.
To bych si přál, protože pro gastronomii toho udělal hodně a je to vidět. České zahrady jsou navíc dnešní dny na špici – jsem pyšný, když jedu do ciziny a koukám se lidem přes ploty. Celý zahradnický movement je skvělý, nejsou to jen živé zahrady, jsou to trávníky a túje. Jsou to pěkné živé zahrady, které až na výjimky ve světě nevídám.

Během prví návštěvy prý rodině dáváte vyplnit dotazník.
Ano, má první návštěva je skutečně přímo na zahradě. Zajímá mě, jak rodina nebo konkrétní majitelé na zahradě fungují. Jednou týdně jezdím na nové zahrady. Beru si s sebou nové projektanty a je to pro mě sváteční den, kdy si nedám třetí pivko v hospodě. Chci být fresh, protože kontakt je pro mě hrozně důležitý. Vnímáte lifestyle celé rodiny, která chce být puntičkářská, nebo naopak miluje nedbalou eleganci, ve které se jí dobře žije. Ve finále potom není tak důležité, co říkají, jako to co vidíte. Podobně je to v životě. Vidíte, pokud jsou lidé aktivní a chtějí hrát badminton, nebo si raději sednou ke grilu a rozdělají si pohodlná křesílka.

Zároveň se lidí doptáváte. Pokud bych chtěl do českých zahrad přinést nějaký aspekt, byl by to aspekt přiměřenosti – dělat toho jen tolik, kolik skutečně potřebuji. Koncem minulého roku jsem byl se synem v Japonsku a přiměřenost jsem v jejich filosofii neustále vnímal. Uvědomil jsem si, že nám velmi chybí. Dáma se nadchne pro zeleninové záhonky a ona jich chce okamžitě deset!

Zkuste čtyři a uvidíte.
Nechcete být naopak pod tlakem, že máte deset záhonků a nestíháte. Zahrada má být pro vás odpočinek. Má to být místo, kde si oddechnete a jste ráda, že tam přijdete. Nic tam nemusíte, vypnete telefony, zaženete rodinu, na kterou právě nemáte náladu. Vypnete, hrabete se v záhonech, začnete plejt a děláte trochu zbytečné věci. Je to podobné, jako když se chlapi koukají na fotbal.

Jak to? Proč se tedy podle vás chlapi koukají na fotbal?
Hodinu a půl koukáme do zelené. Moc se toho neděje, ale vy vypnete. Koukáte se na fotbal, který je vlastně hrozná nuda, a je vám hrozně dobře. Zahrada je podobné vypnutí. Ono by se to nezbláznilo, kdybyste to neudělala, ale je za vámi vidět práce, která zároveň není nutná.

Každý z rodiny má zároveň jiné požadavky, že?
Ano, požadavků často chodí víc, než by bylo možné složit v jedné zahradě dohromady. Vy musíte být arbitrem. Kolikrát jim dávám domácí úkoly s tím, že tohle za ně dělat nebudu. Přicházejí také páry, které odcházejí každý zvlášť.

Bazény a vířivky hyzdí naše zahrady

Bazének je ale nutný, že? Jsme národ, který má nejvíce bazénků na obyvatele.
Není nutný. Ale máte pravdu, bazénků máme stejně jako psů. Velmi často je požadavkem bazén, přičemž velmi často se to přetavuje do biologicky čištěných jezer. Vodní plocha je za mě důležitá, na druhé straně je také cena práce. Vodní plocha potom kolikrát stojí stejně jako zbytek zahrady. Téma, zda udělat hezkou zahrádku, třeba i bez vodního prvku v průběhu dalších let, je podle mě stejně důležité. Mám dostatek financí na to, abych udělal hezký bazén? Můžete tam dát bazén, na který se budete dívat po zbytek svého života a budete si vyčítat, že jste si ho tam dali. Bazény využívají alespoň malé děti. Velké téma jsou vířivky.

Jak jsme na tom s vířivkami?
Skoro každý, kdo vířivku má, potvrdí, že jde o nejméně užívaný prvek na zahradách. Je to věc, která stojí hodně peněz, údržby, přitom dovnitř lidé vlezou párkrát, pokud se jim to zrovna zadaří – a nemají problémy se zády. Navíc je prvek, který zahrady velice hyzdí. Velká koženková věc napasovaná na nejkrásnější výhledy. Zrovna vířivku bych lidem rozmluvil.

Děti chtějí také psa, že?
Ano, pes a oheň. Můžete jít domů a vyrobit si vlastní ohniště. Potřebujete k tomu kámen, pár kousků suchého dřeva a budete koukat do ohně. Uvidíte, jak vás to dostane – bude vám strašně dobře.

Existuje nějaká klasika – zlatý řez – v zahradní architektuře?
Ano, máme zlatý řez. Fungujeme tón v tónu a v proporcích, stejně jako v obrazech nebo v architektuře. Ctíte základní lidskost, abyste se necítila špatně – celé je to o práci s prostorem. Laikovi bych doporučil, aby si všímal toho, v jakých prostorách je mu dobře a proč. Proč všichni říkáme, že je nám dobře v místnostech s vysokým stropem? Můžeme se nadechnout a je nám fajn. Podobně budu řešit porostlou pergolu, kterou udělám vyšší, abych měl prostor nad hlavou. Velké téma je také počet stromů. Neměli byste končit na počtu dvou stromů, což je takový architektonický vtip. Dva stromy jsou důležité a většinou něco uvádějí. Tři stromy jsou už skupina a naše mozky to mnohem lépe přijímají. Proto doporučuji liché počty. Jsem také velmi opatrný s křivolakým tvarem záhonu, protože když se podíváte v lese, nic podobného tam nenajdete. S tím souvisí také méně druhů rostlin.

Nejste zastáncem více druhů?
Myslím tím méně druhů, které jsou efektní ve stejnou dobu. Než aby mi na zahradě kvetlo tisíc druhů rostlin, tak je lepší, aby na zahrádce o výměře 100 metrů čtverečních vykvetla záplava krokusů. Potom se to zbarví do šeříků a přijdou jarní aspekty, později třešně. Asi jako v lese, kde vnímáte jednotu, kdo které se díváte a je vám z ní dobře. Podobně by se to mělo dělat na zahradách, přičemž každý, kdo zahradu má, v ní chce mít všechno. Ale takhle to nefunguje, není to botanická zahrada – tam choďte, pokud chcete vidět hodně květin. Ve své zahradě, stejně jako v interiérech, nemáte každé okno jiné. Zahrada má vytvářet jednotu a pohodu – nekoupíte si čtyři různá okna a v zahradě platí to samé.

Terasy dělejte z pravého dřeva nebo kamene

Mohli bychom se podívat také na terasy? Zahrady nemají všichni, ale teras je poměrně hodně.
Pokud jde o chybičky, tak terasy se dělají příliš malé. Terasa by měla být velká. 90% času, kdy jste na zahradě, jste právě na terasách. Takže pokud máme malou zahradu, uděláme si větší terasu, protože na ní budeme trávit většinu času. Ať je terasa krásná, velká, pohodlná. Další téma je materiál, který vám musí být příjemný. Varuji před dřevoplasty a podobnými náhražkami.

Nestárnou hezky?
Jsem rád, že to víte. Všimněte si, jak krásně stárnou přírodní materiály. Jak krásně stárne dřevo. Plastová okna nebudou tak hezká, budou pokřivená. Nechte stárnout přírodní materiály. Neříkám, že každý má mít dřevěnou terasu. Já je dělám a miluji je. Ale není to pro každého – časem to zešedne, objeví se třísky. Pokud vám to není příjemné, existují keramické dlažby, kámen nebo hladký beton. Jsou materiály, které si na nic nehrají, jsou pravdivé. Na terasy se dokonce dnes dělají překrásné venkovní koberce ze syntetických materiálů, které proprší, nehnijí a nezůstanou mokré.

A není to na škodu?
Terasu tím krásně zabydlíte. O terase uvažujte jako o prodloužení interiéru. Zkuste pracovat s barevností, s materiálem, nebo s jiným aspektem, který vás baví uvnitř domu. Terasy dnes rád vybavím také obrazem, který se dá udělat tak, aby vydržel i venku. Umění na terasy patří, stejně jako pohodlný nábytek. Jídelní stoly jsou často jen v obývácích, ze kterých se přechází na terasy. Proč to duplikovat? Dejte tam raději velký pohodlný gauč, který jste si v interiéru nemohla dovolit doma.

Něco co jsem si jinde nemohla dovolit?
Usnout venku, to přesně vám dobrá terasa může dát. K tomu pěkné osvětlení – jen zespoda, aby se osvětlení odráželo od podlahy, tak aby se neodráželo od očí. Zároveň se nebát slavnostního osvětlení typu světelných řetězů – proč ne? Proč bychom nemohli mít každý den slavnostní atmosféru? Hodně zahrad nechává nazdobené pergolky, co zůstanou z narozenin. A ono to působí dobře. Proč bych nemohl každý den slavit? Takže ano, velikost a pohoda.

Umělé fontánky jsou jako pěst na oko

Co takové ty umělé fontánky?
Zvuk vody, to je super. Pokud řeknete umělé fontánky, potom vidím Buddhu, kterému bude ze třetího oka stříkat voda. Takže tohle ne, protože vás to přestane bavit za týden. Raději méně přísné symboliky. Umím si představit kus kamene nebo dřeva, ze kterého vytéká voda. Ale ať je to hlavně nenápadné a nestrhává to na sebe pozornost. Pokud od svého nejlepšího kamaráda dostanete takového Buddhu a máte k němu vztah, je to asi v pořádku. Měly by to být spíše nenápadné věci.

Jaké květiny volit na terasu?
Pokud by to byl balkonek, musel bych jít do kontejnerovaných rostlin. Raději dva nebo tři hezké květináče, do kterých zasadíme hezký keř nebo strom. Ten si podsadím raději než tisíc květináčků. Každý podobný květináč také vyžaduje hodně pozornosti. Já jsem proto příznivcem menšího množství velkých pěkných květináčů, které se mi zbarví i na podzim – může to být paráda. Jsou to také místa, kam doporučujeme automatickou závlahu. Existují slušná hobby řešení, kdy na kohoutek připnete krabičku, která vám řídí rozvod vody – je to věc, kterou zvládne každý manuálně zručnější muž nebo žena. Pokud máte balkonek v patře, zjistěte si nosnost, protože velmi často terasy s podobně velkými nosnostmi nepočítají. Když to chcete obejít, můžete dát polovinu z polystyrenu a nad to dát travinu, která umí růst do výšky metr nebo metr a půl. Je to hra s váhou.

Do zahrad vracím pivoňky a růže

Existuje nějaká stará květina, kterou vracíte do zahrad?
V poslední době je to pivoňka, které jsem moc nemusel. I na škole to pro mě byla babičkovská rostlina. Čím dál víc jí přicházím na chuť. V poslední době dostávám také hodně dotazů na růže, které chtěly hodně péče. V zahradách se snažím vychytávat to, co potřebuje minimum a nejvíc vám to dá. Znamená to, že si vyberete rostliny, které rostou v nejbližším okolí a vy si je sami vyberete. Růže potřebuje více péče, až vykvete vám dvakrát nebo třikrát do roka. Růže a pivoňky jsou něco, co bych do českých zahrad rád dostal.

O čem dalším promluvil Ferdinand Leffler:

  • Proč je zahrada lepší než antidepresivum
  • O své nejnovější knize
  • Jak začínal s prací zahradního architekta
  • V čem je přínosný vodní prvek a jak ho vybrat

Související články

Další články