Facebook
Instagram
Radek se živí jako řidič. Doma tráví jen víkendy. Nemá tedy velký vliv na své dva pubertální syny. Až ve chvíli, kdy mu došlo, že svůj volný čas tráví jen u počítačových her, musel zasáhnout. Agresivní chování z virtuálního prostředí totiž přenášeli do běžného života.
Nerad bych, aby to celé působilo tak, že si chci na svoji úžasnou manželku Klárku (44) stěžovat. To v žádném případě. Na tom, co se u nás doma děje, nesu svůj díl viny i já. Vzhledem k tomu, že se živím jako kamioňák, který jezdí po světě, jsem doma jen o víkendech. Nemám tedy velký vliv na výchovu našich dvou synů.
Manželka byla na syny přes týden sama
Vzít takovou práci byla příležitost, jak přinést do rodinného rozpočtu více peněz. Navíc mě řízení skutečně baví a Klárce to nevadilo. Ona je v tomto zlatá, vždycky mě ve všem podpořila. První měsíce jsme si na model, že se vidíme jen o víkendu, těžko zvykali. Kluci se ode mě celý víkend nehnuli a já se snažil dohnat ten týden, co jsem s nimi nebyl.
Klárka tak měla volnější ruce a zdálo se, že to bude fungovat. Honza (13) a Ondra (14) jsou pěkně živí kluci. Odmalička pořád něco vymýšleli. Jsou díky bohu skvělí parťáci, takže si spolu vystačí. Dlouho jsem si nevšiml, že je toho na Klárku moc. Tušil jsem, že se celý týden nezastaví. Vede menší podnik s dorty. Sama je doma peče a současně se stará o celou agendu.
Do toho pečuje o kluky, vozí je do školy, dohlíží nad jejich úkoly, a ještě s nimi chodí na tréninky fotbalu. První signál, že je něco jinak, přišel tak před třemi měsíci. Přijel jsem v pátek večer domů, ale nikdo mě pořádně nevítal. Z dětského pokoje se přes dveře ozvalo: ,,Čau, tati.“ Ničeho víc jsem se nedočkal. Klárka seděla nervózně nad papíry a sotva mě pozdravila.
Kluci pařili násilné hry
Šel jsem pozdravit kluky, ale oba seděli u nějaké počítačové hry. Neodvrátili hlavu od počítače, ani aby se na mě podívali. ,,Co ve škole, kluci?“ chtěl jsem začít náš rozhovor. ,,Dobrý, z matiky mám nakonec za dva,“ odbyl mě Honza. Ondra mi rovnou řekl, že teď hraje a musí zabít tu zombie, takže přijde později.
Šel jsem tedy za Klárkou. ,,Teď ne, nestíhám, řekneme si to později,“ poslala mě i ona někam. Mně nezbývalo, než si dát pivo a odpočívat. O víkendu jsem kluky viděl pár hodin, protože seděli u počítače a pařili. Nechtěl jsem do toho zasahovat, ale nelíbilo se mi to. ,,Ty víš, co kluci hrají za hru?“ zeptal jsem se ženy.
,,Nevím, hlavně že je klid,“ utrousila. V pondělí ráno jsem zase odjel. Další pátek se situace opakovala. Kluci neodlepili oči od počítače. ,,Zabiju tě, šmejde,“ zaslechl jsem občas Ondru zpoza zavřených dveří. Řvali v pokoji nějaké anglické zkratky a bouchali u toho do stolu. S Klárou to ani nehnulo, ale mně z toho nebylo dobře.
Chovali se podle počítačové hry
Postupem času začali být kluci sprostí. Když jeden nevyhověl tomu druhému, už se chytali pod krkem. ,,Kill you!“ zařval Ondra na Honzu a začal se s ním prát. ,,Co děláte sakra?“ usměrňoval jsem je. ,,To je jen taková hra, v klidu,“ uzemnili mě. Jenže násilí mezi nimi se stupňovalo. Už jsem neodjížděl tak v klidu jako kdysi.
Kláru to moc nezajímalo, co ti dva dělají. Nevěděla, kde jí hlava stojí. Když jsem přijel naposledy, ruply mi nervy. Byli agresivní už i na Klárku. Usoudil jsem, že to mají z těch her. Nyní používají počítače jen na potřeby do školy. Domluvil jsem se se šéfem, že od Nového roku budu jezdit jen Čechy. Myslím, že klukům táta chybí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
